odemčené

Zdravá míra narcismu

Pozitivní vztah ke svým silným stránkám, přednostem a úspěchům je dobrá věc.

Zbyněk Vybíral

Zbyněk Vybíral
Psycholog

9. 7. 2019

Většina z nás má radost, když nás někdo obdivuje, pochválí nebo před námi smekne. Jsme pyšní na své úspěchy, na své děti. Narcistní rysy v sobě má většina z nás. Dokonce i člověk, který se vůči „narcisům“ vymezuje jako jejich pravý opak.

Na otázky čtenářů článku Konec psychopatů odpovídá profesor Zbyněk Vybíral, autor knihy Co je nového v psychologii.

Děkuji za zajímavý úhel pohledu. Mám otázku k narcismu, tedy vlastně k narcistním rysům osobnosti: liší se jejich projevy nějak typicky u žen a mužů? Vidím zjevné projevy u své matky, poslední dobou mě napadá, že sám nejspíš taky nebudu v tomto ohledu úplně nedotčený. Je k něčemu, abych se to snažil odhalit, pochopit? Čeho bych si jako muž mohl všímat a co bych případně měl se svými nálezy dělat? Díky, Pavel

Snažit se pochopit vlastní rysy je v zásadě snaha, kterou psychologové mohou podpořit. Pokud nevyústí v neplodné nimrání se v sobě, které člověku většinou spíše zkazí náladu nebo může vést k postojům z okruhu sebe‑podrážení (blízké slovo je pak podráždění). Zdravá snaha pochopit se vás může přivést k tomu, že své emoce a projevy budete mít lépe pod (vlastní) kontrolou.

Ptáte se, jestli jsou narcistní rysy odlišné u žen a u mužů. Pokud vím, narcismem nevede jasná genderová hranice. Ale jsou jistě jiné projevy hrdosti (často zdravého narcismu!) u matek, jimž prospívá dítě, a u mužů, kteří „pokořili vesmír“. Jiné projevy bude mít ten, kdo absolvoval svatou pouť s mozoly na chodidlech, jiné ten, kdo prokoukl nějakou marketingovou léčku.

Na obsahu tolik nezáleží, spíš na tom, jestli někdo vlastní zásluhy a přednosti zveličuje a čeká za ně obdivování, nebo ne. A jak intenzivně – a nesnesitelně pro nejbližší okolí.

V mnohém se muži chovají jako ženy a ženy jako muži. Zdravý pozitivní vztah ke svým silným stránkám, přednostem a úspěchům je žádoucí! Nebojme se ho. Jen ho nepředhazujme méně úspěšným. Působí to trapně.

Dobrý deň, pán Vybíral. Naozaj narcistická porucha nezhoršuje kvalitu života? Hneď mi to připomenulo vtip: Viete, kto je narcista? To je človek, ktorého blízki skončia na psychiatrii! Áno, oni/ony sú šťastní, spokojní so sebou a úspešní. Navonok. Ale iba tí, ktorí s nimi žijú/pracujú za zatvorenými dverami, vám povedia, odkiaľ na to berú energiu – z nich, z ich obetí, z každej emócie, ktorú si od nich vynútia po dobrom, či po zlom. Čiže zníženie a zhoršenie kvality života táto porucha osobnosti spôsobuje – druhým. A pokojne nechajte narcistom túto nálepku, oni/ony sa ňou chvália, naozaj. Prospěšný narcismus už možno rôzne pomenovania má: sebaláska, sebadôvera, sebavedomie… Každý tento pojem sa zdá byť narcistický (predponou seba‑), avšak význam narcizmu naberajú vtedy, keď z každej z týchto vlastností odoberiete empatiu. Narcista empatiu nemá, to je základný rys. Človek, ktorý sa nedokáže vcítiť do prežívania iného človeka, bude konať bezohľadne, len on/ona bude víťaz, a to aj vtedy, keď o žiadne súťaženie nemá ísť, ale je potrebná spolupráca a tvorenie win‑win riešení a konsenzu. Kde sa, podľa Vás, takýto uplatnia? Aby som sa im vyhla. Barbora V.

Ano, i anekdoty zprostředkovávají často příslovečný kus pravdy. Postoj seriózního psychologa by ale měl být takový, že nepodlehne tomuto „kusu pravdy“ a nebude například o všech lidech s narcistními rysy tvrdit, že vysávají energii z druhých nebo že to jejich partnery ničí.

K takovým situacím může dojít, ale pouze tam, kde narcistní myšlení, sebevzhlížení a činy narcistních lidí už nejsou v mezích běžného lidského chování. Většina z nás tyto rysy má – v míře, s níž naši partneři a naše děti mohou celkem v klidu žít. Prostě mnozí z nás mají rádi tu a tam, když nás někdo obdivuje, pochválí nebo před námi smekne.

S empatií je to složitější. Jsou i lidé s výrazným narcismem v sobě, kteří empatie schopni jsou. Obdivují vlastní schopnost být empatičtí – obdivují se právě za to. Lidé jsou prostě různobarevní a ve hře je spousta rysových kombinací.

I vy můžete autorům u nových článků pokládat otázky – vždy po deset dní od zveřejnění článku. Zajímavé dotazy využije autor jako náměty na samostatné články nebo je zodpoví formou otázek a odpovědí, jako v tomto případě. (U tohoto článku tlačítko Otázka pro autora nezobrazujeme, protože jde již o reakci na dotazy.)

Články k poslechu

Hlava ve svěráku

Všeho je nějak moc, a jaký to má vlastně smysl? Jak se pohnout z místa?

12 min

Od všeho utéct

Péče o děti vytahuje na povrch stíny z naší minulosti. Jak se s nimi vypořádat?

13 min

Jak opouštět své sny

Všechno už v životě nestihnete. Nemá smysl rvát to silou. Učme se pouštět.

12 min

Čtení pocitů

Přestaňte své prožitky rozebírat. Naslouchání signálům z nitra vypadá jinak.

7 min

Panovačné dítě

Děti si potřebují osahat svou sílu. A poznat, kde jsou její hranice.

13 min

9. 7. 2019

Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.