Na začátku filmu Annie Hallová vypráví Woody Allen starý vtip o dvou dámách v prázdninovém rekreačním středisku. Jedna si stěžuje té druhé: „Tady mají opravdu příšerné jídlo!“ „Viďte,“ opáčí druhá, „a navíc dávají tak malé porce!“ „Přesně takhle já vidím život,“ uzavírá to Woody Allen. „Spousta osamělosti, bídy, utrpení a neštěstí, a ještě to všechno tak brzo skončí.“
Přesně takhle vidí život i většina z nás, tvrdí harvardský profesor Michael Norton, který na toto téma podnikl rozsáhlý výzkum. Inspirací se mu stal výrok filozofa ze 17. století Thomase Hobbese, který ve svém stěžejním díle Leviathan napsal, že život člověka je „ohavný, zvířecí a krátký“ (nasty, brutish and short).
Že život je krátký a těžký ve velké většině tvrdí i lidé, kteří se mají objektivně velmi dobře.
Norton se ve své studii nejprve snažil zjistit, jak velká část lidí považuje lidský život za krátký, nebo dlouhý a těžký, nebo snadný. Tuto otázku položil vícekrát různým skupinám dobrovolníků ze Spojených států, Kanady a Indie. Výsledky byly nepřekvapivé:
- Napříč všemi věkovými, národnostními i sociálními skupinami si většina dotazovaných (v různých skupinách 48–61 procent) myslí, že život je krátký a těžký.
- Názor, že život je dlouhý a snadný, byl zcela menšinový, sdílelo ho jen 5–15 procent lidí.
- Zbytek se rozprostřel mezi varianty „krátký a snadný“ a „dlouhý a těžký“.
Život je…
Že je život těžký, si zřejmě myslí i řada textařů populárních písní, kteří spojení život je… používají poměrně často: na jeden idylický „život je bílý dům s vyhlídkou do zahrady“ připadá hned několik skeptičtějších sloganů jako „život je pes“, „život je jen náhoda“, „život je pro mě obnošená vesta“ případně „život je takovej a jinej nebude“. Těžký život je, zdá se, nejen velmi rozšířený, ale i velmi inspirativní.
Michael Norton dále zjišťoval, jak šťastni se nositelé jednotlivých názorů cítí ve svém vlastním životě. Tady nejsou rozdíly až tak extrémní, ale přece: ti, kteří si myslí, že život je dlouhý a snadný, se na stupnici od jedničky (nejhorší) do pětky cítili šťastní v průměru na 3,88. Zastánci varianty krátký a těžký dosáhli jen výsledku 3,06.
Daleko větší však byly rozdíly ve veřejné angažovanosti. Lidé, kteří považují život za dlouhý a snadný, se v mnohem větší míře zapojují do dobrovolnických aktivit, přispívají na charitu a chodí k volbám. Ti druzí evidentně mají pocit, že jim na to nezbývá čas, že mají svých starostí dost, případně že jejich příspěvek nebo hlas stejně nic nezmění.
To nejzajímavější ale nakonec. Nortonova studie ukázala, že to, jestli si myslíte, že život je krátký a těžký, nebo dlouhý a snadný, prakticky vůbec nesouvisí s tím, jaký je doopravdy váš vlastní život. Výskyt negativních událostí a zážitků, počínaje zubním kazem, přes nespavost, automobilovou nehodu až po ztrátu blízké bytosti, byl u všech názorových skupin zhruba stejný.
Že život je krátký a těžký ve velké většině tvrdí i lidé, kteří se objektivně mají velmi dobře. „Dotazovali jsme se například držitelů titulu MBA, kteří mají naprosto výjimečné možnosti. Většina z nich dělá zajímavou práci, která je baví, vydělávají dostatek peněz a tak dále. A dokonce i většina z těchto lidí si myslí, že život je krátký a těžký,“ říká Michael Norton.
Ti úspěšní, kteří přesto vidí život jako krátký a těžký, dost možná žijí v permanentním pocitu ohrožení: svůj vlastní úspěch vidí jako ostrůvek těžce vydobytý v bažině „ohavného, zvířecího a krátkého“ života, která ho kdykoli může zase pohltit.
Autorka publikuje na Šťastném blogu.
