Psychické onemocnění blízkého člověka je zkouškou i pro jeho okolí – a nezáleží na tom, jestli je složeno z vnímavých lidí nebo emočních ignorantů. Ze strany nejbližších v přístupu k psychicky nemocnému jedinci můžeme vidět dva extrémy. Buď je to naprosté odmítnutí a vytěsnění, „dělání jakoby nic“, nebo naopak urputná a nemístně přehnaná péče a zájem. Ani jeden z těchto přístupů nemocnému nepomáhá.
Když do života vstoupí psychické onemocnění, je to zátěž jak pro nemocného, tak pro jeho okolí. Sám za sebe je člověk nucen se s tím srovnat, přijmout fakt, že má „papír na hlavu“, psychiatrickou diagnózu. Pro někoho je to snadnější, bere to jako daný fakt, se kterým je nutné se naučit žít. Hledá tedy různé cesty, jak znovu nastolit kvalitu života, na kterou je zvyklý, nebo se jí alespoň v rámci možností přiblížit.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné