Živý, krásný a nemocný svět

Hodně z nás věnovalo velké úsilí tomu, abychom postavili do středu života sebe samého, abychom přijali zodpovědnost za své pocity, jednání, vycházeli ze sebe. Mohli jsme se přitom opírat i o myšlenky a postupy, které nabízí psychologie. A hodně z nás také zažilo limity všech těch „můžeš cokoli“, „jsi pánem svého života“, „začni u sebe“ a možná pak prožívalo selhání a pocit viny, když vše nevyšlo v souladu s reklamní psychologií. Dívat se na sebe, jen na sebe, má svůj stín. Pokud se to stane absolutní a úplnou pravdou, může to vést k rafinovanějšímu sobectví a také nám to zahalí část pravdy o významu světa, ve kterém žijeme.