Rané vztahové zkušenosti představují hluboko vrostlou šablonu, na jejímž základě se vztahujeme k lidem. Nejzřetelněji se to projevuje v blízkých vztazích, zejména partnerských – hledáme vztahy s obdobnou dynamikou, kterou jsme zažívali jako první. Jde o prototypy, podle kterých v dospělosti ve vztahové rovině fungujeme. A protože jsou obsaženy v emoční paměti, nemusíme je vědomě nahlížet. Také naše „já“ je určováno vztahy, které prožíváme, a rovněž fantaziemi a touhami po vztazích, které bychom si prožívat přáli. Neméně významné jsou ztráty blízkých osob, s nimiž jsme se museli vypořádat.