Můj vztah s mámou byl velmi dlouho velmi komplikovaný. A po všech těch letech bojů, italských hádek, šarvátek, výčitek, zatracování, nemluvení apod. se vztah přerodil v poměrné poklidno a smíření. Občas to ještě zajiskří, ale v podstatě už víme obě, jak na to.
Ráda bych se s vámi podělila o to, k čemu jsem časem dospěla a co mi pomohlo potkat se zase se svou mámou. A vše vychází z toho, co mám skutečně odžité.
Jen na okraj: moje doporučení samozřejmě není univerzální a není pro děti matek alkoholiček, drogově závislých, tyranek a jinak patologicky zdeformovaných matek – tam jistě pomůže odborník.
Neexistuje „škola rodičovství“
V roce 1970, kdy jsem se narodila, byla literární a mediální osvěta na téma rodičovství natolik omezená, že naše mámy nás prostě měly a vychovávaly instinktivně, na základě rad svých matek a často také metodou pokus/omyl.
Nečetly toho tolik o svých frustracích, strachu, o tom, jak se bránit svému neštěstí, a tak to vše do nás vlévaly. A přesto (anebo právě proto) nás vychovávaly s tím nejlepším vědomím a dávaly nám lásku, kterou nám byly schopny dát.
Bylo to její rozhodnutí přivést mě na svět. Nejsem jí ničím povinována. Toto zjištění mi pomohlo se k ní vrátit. Protože nemusím, ale chci.
Mám v sobě část z ní – je to do mě vtisknuté
Tohle byla moje noční můra. Dlouho jsem se prostě nemohla smířit s tím, že jsem jako ona, že reaguji stejně ve stejných situacích, jsem tvrdá, nesmlouvavá až panovačná. Bojovala jsem proti tomu – a stále se to vracelo.
A tak jsem to nakonec přijala – je to součást mojí přirozenosti. Udělala jsem si z toho všeho svého „vnitřního tygra‑obranáře“.
A ejhle – najednou to začalo fungovat. Začala jsem se s tím smiřovat a tím víc jsem se začala smiřovat se sebou a tedy i s ní. A jak se vše začalo uvolňovat, najednou jsem začala vidět i tu její krásnou a hlubokou lidskou stránku, protože tu mám v sobě taky a i tu do mě vtiskla ona. A tak jsem postupem času přijala sama sebe a s tím (více méně) i ji.
Nejsem jí ničím povinována
Mámy očekávají. Mámy používají věty jako „Měla bys toto a tamto“ ve snaze zhmotnit si v nás svoje sny. Mámy často začínají větu slovy: „Tolik jsem toho pro tebe obětovala, a ty…“
Ale jakkoliv tvrdě to zní, bylo to její rozhodnutí přivést mě na svět. Nejsem jí ničím povinována. Toto zjištění mi velmi pomohlo přestřihnout pomyslnou pupeční šňůru – a zároveň se k ní vrátit. Protože nemusím, ale chci. A dělám to moc ráda.
Pokud jste již sami rodiči, zkuste se na mámu podívat skrze svoje zkušenosti s výchovou vašich dětí.
Mámu mám jenom jednu
Porodila mě – tedy chtěla mě. A ať je jakákoliv, neodpovídá mým představám ideální mámy, ať mi ublížila a já ublížila jí – je to moje máma a já její dcera. Máme se, jsme tu jedna pro druhou.
Zkuste se na ni podívat skrze svoje zkušenosti s výchovou
Pokud jste již sami rodiči, zkuste se na mámu podívat skrze svoje zkušenosti s výchovou vašich dětí. Možná najednou uvidíte některé její chování jinak, najednou pochopíte, proč to kdy dělala i říkala. A především – v podstatě svoje děti vychováváte správně a velmi je milujete – a to vám také dala ona.
Najděte si dobrého průvodce svou vnitřní nepohodou
Mám na mysli dobrou psycholožku či psychologa, se kterým si sednete (nebudete se přeci svěřovat někomu, s kým chemie nefunguje). Může vám velmi pomoci.
Mluvte s ní
Jste ženy, to je to, co opravdu umíte. Počítejte s tím, že to bude trvat dlouho. Vzduchem bude létat spousta emocí. Poteče mnoho slz. Budou se vytahovat kostlivci ze skříní a zase tam vracet. A to všechno znovu a na přeskáčku. A i když z toho budete velmi a velmi unavené a nebude to mít dobrý konec – zkusily jste to.
A nebo – a to vám opravdu přeji – se se svojí mámou zase najdete.
Závěrem snad nejdůležitější – nikdy bych to celé nezvládla, kdyby ona také nechtěla, kdyby také ona nebyla nápomocna. I když mi občas nerozuměla a nechápala v podstatě, proč říkám a dělám to či ono, měla velkou trpělivost. A i za to ji mám moc ráda.
Využívejte celý web.
PředplatnéChcete se i vy podělit o své zkušenosti či myšlenky formou článku? Napište nám na mail redakce@psychologie.cz
