Spousta dětí emočně nezralých rodičů se odmalička těší na dospělost, jak si budou všechno dělat podle svého a mnohem lépe. Jenže brzy zjistí, že rodinné vzorce jsou jako řetěz u boudy, který je do vysněného lesa prostě nepustí. Možná se jim povede vší silou popotáhnout boudu o pár metrů dál, takže třeba vidí za plot a radují se z toho úžasného pokroku a výhledu. Ale i tak je všechno pod diktátem starých vzorců a rodičovský hlas v nitru při každém problému vítězně volá: „Já ti to říkal!“ Ustavičná přítomnost tohoto kazatele v našem nitru může napáchat další škody.