Příběhy lidí, kteří se setkali se smrtí blízkého, byli nemocní, svou nemoc zvládli, či ji zvládli jejich blízcí, spojuje určité ochromení, ztráta samozřejmosti a lehkosti života. Tito lidé potřebují jít dál, ale právě tomu oni nevěří. Nevěří sobě, že jsou už dost silní na něco nového. Nevěří, že by si mohli dovolit být ještě někdy spokojení. Přesto nepotřebují psychoterapii. Čím jim tedy může návštěva psychologa pomoci?