„Co mám dítě, hrozně lehce vyletím. Vyjíždím na rodiče, na manžela, včera jsem se chytla se sousedkou. Nevím, co se to se mnou děje.“ – „Jsem vzteklá i na děti, pořád na ně kvůli něčemu křičím, a přitom vím, že jsou to kraviny. Občas mi i ruka uletí… hrozně si to pak vyčítám.“ – „Jeden muž mi na ulici začal radit, jak mám utišit dítě. A já mu dala pěstí. Vůbec se nepoznávám.“
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné
Už máte předplatné?
Přihlašte se.
