Audio

Můžeme své emoce přijímat a současně rozhodovat, kdy a jak jim dáme průchod.

Co dělat, když tušíme, že nereagujeme na současnou situaci, ale na svá stará zranění?

Trauma kontaminuje celý náš život. Hlásí se o slovo, protože touží být uzdraveno.

Náš cíl může být daleko za horizontem a v každém našem kroku zároveň.

O konci terapie rozhoduje vždy klient. Seberozvoj však trvá celý život.

Některé děti jsou odmalička náročnější. Péče o ně vyčerpává a přináší silné emoce.

Smrt táty postavila do nového světla celý můj život. Co všechno se ve mně změnilo?

Jak podpořit dospívající v krizi? Jak zjistit, co je trápí, a nabídnout přijatelnou pomoc?

Jsem tak malý a nevýznamný. Nemůžu nic změnit. Nebo snad ano?

Jak se vypořádat s hluboce zakořeněným pocitem vlastní bezcennosti?

Matku jsem dlouho nechtěla ani vidět. Teď bydlím jinde a chybí mi.

Věda nám neřekne, jaký smysl život má. Ví ale, v čem lidé smysl nejčastěji spatřují.

Co dělat, když chceme udržet kontakt s oběma stranami vztahu, který se rozpadl?

Psychoterapie mě naučila uvažovat o životě jinak. Vrhat světlo na slepé skvrny.

I mozek potřebuje volno. V dnešním světě nejvíc právě on.

Pláč přináší úlevu, je součástí léčení. Dává nám i lidem okolo důležité sdělení.

Nemůžete být spolu ani bez sebe. Vztah vás ničí, jako by z něj ale nešlo …

Věřila jsem, že přijde, když si budu opakovat pozitivní větičky. Objevila se úplně jinak.

Bolestné zážitky se otiskly hluboko. Skrze ně se díváme na svět a bojíme se ho.

Nechcete přerušit veškerý kontakt, názory druhého vás ale ničí. Co můžete dělat?