21. 3. 2024
Představte si následující situace. Po práci se jdete trochu projet na kole a nakonec si trasu prodloužíte o třicet kilometrů, domů se vracíte se západem slunce. Ve škole se ozvete proti nespravedlnosti, kterou na vás páchá autoritativní učitel. Nebo po letech rutinních úkolů začnete pracovat na novém projektu, jenž vám dává smysl. Jak se cítíte? Pravděpodobně jde minimálně o příjemný pocit. V podobných chvílích se totiž chováme svobodně. Rozhodujeme se a jednáme na základě vlastního úmyslu a přesvědčení, jsme autentičtí. Svoboda nám dělá dobře.
Příležitost zachovat se v určité situaci autenticky ale ne vždy vzbuzuje pouze pozitivní emoce. Právě naopak. Vědomí, že máme možnost jednat podle sebe, nezávisle, chcete-li svobodně, často způsobuje úporně svírající pocit, je zdrojem úzkosti. A tak se svobodě raději vyhýbáme. Nebo ještě hůř, dobrovolně se jí vzdáváme.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné