Nejsem si jistá, zda trpím autismem, nebo jsem jen dyslektik, napsala nám do redakce jednadvacetiletá Eliška. Skoro všechny interakce s lidmi mám naučené. Dřív jsem si to vysvětlovala tím, že mě lidé fascinují a chci jim porozumět. Dělám to vědomě už od začátku střední školy, a stále ani svým blízkým nerozumím. U lidí, které znám, vnímám vzorec jejich reakcí. Podle toho poznám, že se něco děje. Nevím, jestli to, jak vnímám svět, je běžné, ale vím, že lidi se mi vyhýbají. Vidí, v čem jsem jiná než ostatní, já ne. Ještě nedávno jsem si ráda představovala, že moje odlišnost má nějaké odůvodnění, vymýšlela jsem si úžasné příběhy o mně nebo utíkala do fantasy světa. Tak snad to není další útěk z reality...