Foto: Thinkstock.com
odemčené

Bohyně v nás

Při řízené imaginaci můžeme objevit, která archetypální bytost vládne našemu životu.

Zuzana Řezáčová Lukášková

Zuzana Řezáčová Lukášková
Arteterapeutka

7. 4. 2014

Možná už jste si všimli, že někdy jednáte automaticky, bez rozmyslu a někdy se zpětně divíte, co jste to udělali. Také to znáte? Někdy si prostě nemůžeme pomoct a chováme se, jako bychom byli jen loutkou. Co když nějaká bytost obrazně řečeno řídí náš život?

Psychologové tyto „nám vládnoucí bytosti“ označují různě. Carl G. Jung zavedl v psychologii termín archetyp (v řečtině pratyp), který je součástí kolektivního nevědomí, tedy toho, co všichni na určité úrovni víme. Archetypy žijí uvnitř každého z nás. Ve zřetelné podobě se vyskytují v pohádkách, ale také v mytologických příbězích.

Snad všichni známe už od svých školních let bájná vyprávění o antických bozích a bohyních, ale jen málokdo z nás zná vyprávění o archetypech patřících na naše území – báje o bozích a bohyních našich slovanských předků. Ačkoli je téměř neznáme, jsou nám nejblíž, protože patří do stejného klimatického pásma jako my. Znají jaro, léto, podzim a zimu, ale také meluzínu nebo rusalky.

Sama jsem se seznámila se slovanským panteonem až na psychoterapeutickém výcviku – a byla to láska na první pohled. Fascinovala mě nejen jména, která znám, ale také příběhy, spojitosti a samozřejmě také možnosti využití slovanských bohů v terapii.

Tváře našeho světa

Čím lépe pochopíme boha či bohyni, pod jehož „nadvládou“ žijeme, tím lépe pochopíme, jakým způsobem ovlivňuje náš život, naše vztahy, volbu našeho partnera.

Jedinou knihou, která vyšla v češtině a díky níž se můžeme seznámit s příběhy a charaktery slovanských bohů, je kniha Ivana Hudce Báje a mýty starých Slovanů. Nejvyšší slovanský bůh je Svarog, prabůh s devíti hlavami, který po stvoření světa usnul a vládou nad světem pověřil svého syna Svarožice. Svarožicovi s vládou pomáhají bohové a bohyně, z nichž každý má na starosti část světa. Roční období mají na starosti bohyně Vesna (jaro), Živa (léto) a Morena (zima).

  • Vesna je věčně dospívající bohyně jarního slunovratu, mladičká dívka v bílém, stále usměvavá, rozlítaná a mírně potrhlá, skotačící, dovádějící a šířící kolem sebe nakažlivý smích a ještě nakažlivější popěvky. Patří k ní první jarní květiny, které jsou křehké, něžné. Na této bohyni rádo spočine oko každého boha a na jaře se do jejích krásných očí zadívá Perun, bůh severu, bouře, úrody a válek, který dal lidem oheň.
  • Bohyní léta je Živa, bohyně plodnosti, úrody, sytosti a hojnosti, s letními květy a klasy v náručí. Je to zralá, krásná žena – matka, bohyně zlatých polí s obilím a slunečnicemi. Živa dala lidem umění obdělávat půdu, orat, sít, žnout, poradila jim, jak mají zrno uchovávat na další rok. Naučila je také pást stáda a starat se o ně. Její manžel je bůh podsvětí Vels, král času.
  • Období mezi létem a zimou nemá bohyni, má však název a dodnes se o jeho nadvládu pere Živa a Morena. Když je hezky, teplo, vládne Živa, a když začne plískanice, vládne Morena.
  • Morena je věčně zachmuřená, nehezká, neplodná stařena, bohyně zimního slunovratu, strážkyně odpočinku a pořádku, který sice leckoho děsí svou mrtvolností, avšak je to odpočinek, během něhož mohou všichni lidé, země i příroda načerpat nové síly. Morena je bohyní, která chodí a nechává umřít vše slabé, aby na jaře mohlo zdravé znovu obrazit. Je bohyní, která smrtí umožňuje zrození nového.

Setkání s bohyněmi

Všichni bohové a bohyně jsou sebevědomí, nebojácní, vyjadřují všechno, čím jsou, nesoudí a nemají pocit viny za své činy. Nejen to bychom se od nich mohli učit. Jak se s nimi tedy můžeme potkat? Pro setkání můžeme využít denní snění neboli imaginaci, dramatizaci, práci s příběhem nebo výtvarnou tvorbu.

Příklad instrukce používané ve focusing orientované psychoterapii:

  • Najděte si tiché a pohodlné místečko, pohodlně se posaďte, zavřete si oči… Uvědomte si dotek svého těla s podložkou, kde se vaše nohy dotýkají země, jak se záda opírají o židli, jak kde se vám ruce dotýkají podložky. Uvědomte si také polohu své hlavy a zhluboka se nadechněte a vydechněte. Uvědomte si celé své tělo a jakékoli napětí vydechněte ven z těla.
  • Poté, co bude vaše tělo zcela uvolněné, nechte ze své mysli odejít také všechny myšlenky, které si můžete představit jako mraky, které plynou pryč. Ráda bych vás teď pozvala do světa bohů a bohyň. Nechte ve své mysli vystoupit obraz postavy boha či bohyně. Prohlédněte si, zda je to muž či žena, jak je postava oblečena, jakou má chůzi a rysy ve tváři…
  • Nyní máte čas na otázku, na sdílení vašich problémů nebo na to, abyste spolu jen tak byli…
  • Uvědomte si, jak se při setkání cítíte a zda se k tomuto pocitu hodí nějaké slovo, obraz, zvuk, gesto.
  • Pomalu nechte svého boha nebo bohyni odejít. Přes uvědomění si dechu a celé své sedící postavy se vraťte zpět do místnosti, ze které jste „vyšli“. Pocit ze setkání nakreslete, zachyťte do barev a tvarů nebo jej vyjádřete zvukem či gestem. Pokud si setkání zaznamenáte na papír, budete se k němu moci kdykoli vrátit.

A jak takové setkání může vypadat?

Karolína, žena ve středních letech, která má problém s přijetím své postavy (ve své představě je velmi tlustá), se během denního snění setkala s Živou, bohyní plodnosti. „V mých představách byla Živa krásná, oslnivá a zářící bytost,“ vypráví Karolína, zatímco skupině ukazuje obrázek, na kterém bohyni ze svých představ zachytila. „Když jsem si pocit ze setkání a bohyni kreslila, došlo mi, že ke mně ani jiná přijít nemohla. Já jsem taková mamina.“

Dále nám vypráví, jak je jí v této roli dobře. „No jo, a ta Živa byla taková oplácaná a přece byla krásná, moc jí to slušelo, byla taková sebevědomá. Tak proč bych i já nemohla být taková? Vždyť jako matka nemůžu být žádná vyzáblice. To bych ani pořádně všechno nezvládla… A když jsme si tak povídaly, trochu toho jejího světla na mě jakoby přeskočilo…“ dodává usměvavá a mnohem víc spokojená se sebou, se svou rolí matky, kterou si užívá, a dokonce i se svou postavou, protože ta k tomu všemu a hlavně k ní tak nějak „patří“. Zároveň dostává zpětnou vazbu od skupiny, která je jejím obrazem bohyně Živy okouzlená.

Také setkání s Morenou, starou, ošklivou a zamračenou bohyní, která je strážkyně odpočinku a pořádku, může být příjemné, někdy dokonce zachraňující. Na obrázcích se tato bohyně často objevuje i jako pěstěná čupr babka, stará, důstojná, krásná bytost. O tom nám vyprávěla Helena, která „potkala“ nejprve Vesnu. „Byla krásná, ale hrozně aktivní, upovídaná, v pohybu. Pobíhala okolo mě a pořád něco říkala, mlela a nebylo před ní úniku. Pořád za mnou chodila. Vůbec nevím, co říkala, chtěla jsem na chvíli klid, ale vůbec jsem se té představy nemohla zbavit,“ popisuje své zoufalství ze setkání.

„Pak se ale jakoby z ničeho nic objevila Morena. Byla to klidná, hezká, starší žena, která mlčela, byla v klidu. Cítila jsem z ní moudrost a setkání s ní bylo velmi příjemné. Vesna jakoby najednou zmizela. Nemluvily jsme spolu, ale když jsem byla blízko ní, začal se mi po těle rozlévat klid. Také jsem najednou věděla, že už umím ve svém životě přijmout i ztrátu a konec života. Doufám, že si ten pocit budu ještě dlouho pamatovat.“

Také Iva potkala Vesnu i Morenu najednou. Že by to bylo tím, že jsou to sestry? Bohyně zrození a smrti? Že tak trochu patří k sobě? „Hned jak jsem zavřela oči, uviděla jsem louku, co je u nás za domem. Byla plná květin, myslím, že to byly sedmikrásky, kopretiny, ale i něco žlutého, jako pampelišky. Nádherně to tam vonělo a zpívali ptáci. Jak jsi řekla, že se objeví nějaká bytost, začala tam v dálce, na kraji louky tančit Vesna.

Využívejte celý web.

Předplatné

Pomalu jsem se k ní přibližovala a snažila jsem se být jako ona. Hrozně moc jsem chtěla mít tu lehkost, ladnost a veselost, ale pořád mi k tomu něco chybělo. Pak jsem si uvědomila, že jak jdu přes louku k ní, za mnou stojí Morena a sleduje mě. Věděla jsem, že kdybych se otočila, byla bych bez problémů jako ona, taková trochu ledová královna. Ale to už nechci. To jsem byla celý život. Všude pořádek a řád, vždy uklizeno, nic zbytečného, ale bylo to studené, bez života.“

Bohové a bohyně nabízejí mnoho moudrosti, kterou od nich můžeme čerpat. Ti slovanští navíc nabízejí možnost sblížení se s přírodou a s životními cykly, v nichž žijeme. „Přivoláváním“ božských bytostí na pomoc při řešení nejrůznějších životních situací si může pomoci kdokoli, i bez terapeuta. Stačí se posadit, zavřít si oči, uvolnit se a pozvat boha, kterého zrovna potřebujete. Po setkání nezapomeňte poděkovat, rozloučit se a vrátit se do světa smrtelníků!

Články k poslechu

Opravdové setkání

Když odložíme masky a krunýře, můžeme s druhým skutečně být. I se sebou.

13 min

Imperativ odvahy

Život po nás chce, abychom šli stále dál a nepřestávali být otevření změně.

19 min

Péče o zlomené srdce

Klíčem je ochota být se svými emocemi. Ukázat si, že já se neopustím.

11 min

Reklamace dětství

Jak mají rodiče reagovat, když jim dospělé děti vyčítají, co udělali špatně?

10 min

Když dospělé dítě řekne dost

Někdy je nutné projít obdobím odcizení, abychom si k sobě opět našli cestu.

15 min

7. 4. 2014

Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.