Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné

Člověk v systému

Každá organizace má svou nepsanou kulturu. Člověk neznalý toho, jak to ve firmě chodí, může snadno narazit.

Nastoupit do organizace s odlišným (nevědomým nebo na veřejnost neventilovaným) většinovým nastavením kolegů a nadřízených se může ukázat jako vstup do pasti se závažnými důsledky. Ráda bych vám anonymně a se svolením klienta představila pár situací, o kterých by si běžný člověk řekl, že snad ani není možné, aby se mohly stát.

Poslechněme si příběh Karla, který si při nástupu do práce nevšiml, jaké je v organizaci klima, zda jsou lidé orientovaní převážně na práci, nebo hlavně na vztahy a zachování statu quo, a zda usilovnou prací a pokrokem proti sobě nezažehne závist a nevůli nadřízených, kolegů i podřízených.

Kamarádění, nebo práce?

Orientací na vztahy v tomto případě myslím typ organizačního uskupení, kde je jasná a neměnná struktura nadřízených. Ti si nabízejí „kamarádství“ a od podřízených očekávají, že budou tuto hru respektovat. Především tito nadřízení očekávají, že podřízení nevyjdou ze svého stínu a ze své pozice – že zkrátka zůstanou na tom místě, kde jsou. A možná se nadřízení po čase diví podobně jako táta Lotrando, když se začne shánět po svém synáčkovi a ptá se, kde jsou plínky, zatímco mu zpod stolu vyleze dospělý synek.

Orientace na vztahy v takové organizaci znamená, že podřízení byli buď do této pozice „správně“ vybráni, anebo jim taková očekávání a požadavky vyhovují. Vědí, co se od nich očekává, a tato očekávání respektují jako pravidlo, aby neupozornili na sebe a potažmo na celou organizaci nadřízené.

Orientací na práci míním situaci, kdy každý z kolegů i nadřízených má určitou oblast kompetencí a těmi se zabývá a usiluje z jedné hřivny získat dvě a nezakopat ji, abych aplikovala jedno biblické rčení.

Pan Karel do podobné organizace nastoupil, zlákán vidinou mnoha možností vlastního růstu a práce, které organizace slibovala. Těšil se, že se konečně dostane ze svých osobních problémů – jak existenčních, tak vztahových. Karel nastoupil do práce s psychiatrickou medikací, poučen minulostí ovšem sice nelhal, ale o této skutečnosti nehovořil.

Zachovat řád

Karel se pustil ze všech sil do hory úkolů, které před něj nadřízení postavili, a průběžně oťukával kolegy na možnost přátelství a kamarádství, ale neúspěšně. „Kolegové“ (spíše významně služebně nadřazení) měli spoustu práce, úkolů a termínů. Uběhlo několik let a Karel dostal ještě přidáno práce, a to drobnou nadřízenou pozici, kdy měl na starosti tým nováčků a vlastně takový průtokový uzlový bod.

Jednalo se o nový projekt s nezakotvenými rolemi a přesahem do více organizačních subjektů se stejným personálním obsazením v různých rolích. Měl v sobě několik implicitně zakódovaných rovin, a to pravidlo: Zachovávej řád a řád zachová tebe. A také: Generál se vždy zastane svého důstojníka.

Po čase se Karel dostal do pasti. Ačkoli byl velmi pracovitý, práce bylo opravdu mnoho – šlo vlastně o více než dva úvazky ve čtyřech pracovních činnostech, a to nešlo dlouhodobě zvládat. I když i ostatní nadřízení měli takto podobně kumulovanou zátěž, Karlovi se jeho nereflektovanost, nepředvídavost následků a ochota nevyplatily.

Události na sebe nenechaly dlouho čekat a měly rychlý spád. Podřízení kolegové nováčci se začali mezi sebou hádat a Karel už neměl sílu to řešit. Rozhodl se požádat kolegyni, která byla současně i jeho formální nadřízenou, o mediaci sporu. Jaký byl jeho šok a překvapení, když byl kolegy obviněn z šikany a vulgarity a následovala stížnost podpořená jeho kolegyní k vedení.

Ano, on, který nikdy neřekl sprosté slovo, má být vulgární! On, kterému dokonce lektor nedávno na dlouhodobém kurzu osobního rozvoje řekl, že „je tak slušný, až ho to se*e“. Ano, on měl šikanovat, ačkoli měl menší plat než jeho podřízení, neměl právo rozhodovat o platu nebo o odměnách.

On, který umožnil spolupracovníkům stejné pracovní podmínky, jako měl on sám, a to volnou pracovní dobu, a vlastně ani netrval na žádankách o dovolenou. S kolegy se stýkal pouze jednou za 14 dnů na poradě. Karel se zhroutil a neměl sílu na cokoli reagovat.

Jeden musí z kola ven

Audio kniha ke stažení

Co se životem

Tematický audiobook ve formátu mp3. Uvnitř najdete články od Nely G. Wurmové, Jana Kulhánka, Radky Loja, Dalibora Špoka a Petra Pražáka k tématu hledání vlastní smysluplné cesty životem.

Stáhnout
Audio kniha ke stažení

Co se životem

Tematický audiobook ve formátu mp3. Uvnitř najdete články od Nely G. Wurmové, Jana Kulhánka, Radky Loja, Dalibora Špoka a Petra Pražáka k tématu hledání vlastní smysluplné cesty životem.

Stáhnout

Jeho nadřízení se rozhodli věřit, že tento noblesně se chovající Karel stejně pravdu neřekne, proto nemá cenu cokoli zkoumat, a že pravdu mají ty „nebohé děti“, které se vzepřely útlaku, ačkoli objektivně jejich pracovní podmínky (a to i finanční) by jim mohly závidět i pražské kreativní organizace.

Zajímavé by bylo položit si otázku: Podle jakých znaků, možná částečně fyzických nebo podobnosti s jinými osobami, usoudili na to, že se Karel chová výše popsaným způsobem? Možná to, že o sobě mnoho nehovořil, mohlo vést k fantazijním představám o něm? Jeho nesmělost mohla být považována za namyšlenost a nadřazenost?

Karel v době zhroucení uvažoval o invalidním důchodu, postupně ale dospěl k názoru, že ačkoli již dále v organizaci nechce být, není to momentálně „správné“, a vydržel vlastně ještě dalších deset let.

Popisoval, že s ním však v organizaci postupně přestali mluvit všichni kolegové i nadřízení, mezi sebou si pravděpodobně neformálně řekli, že je tyran a trápí malé děti – nováčky. Nikdo se s ním nechtěl bavit a nechtěl vyslechnout jeho verzi a celá organizace, včetně i nových kolegů, kteří nastoupili po oné události, se semkla k tomu nedat Karlovi již žádnou příležitost a dostat ho pryč z organizace.

Karel si uvědomil, že reakce druhých na něj, ale vlastně především i jeho původní reakce na jeho okolí, jsou reakcemi spíše na předpoklady o druhém a jeho roli než na reálné chování druhých. On sám svůj pohled a své vnímání změnit mohl, změnit však pohledy druhých se mu nepodařilo.

Využívejte celý web.

Předplatné

Nový život

Karel se v naší terapeutické spolupráci zaměřil na akceptaci nemožnosti v organizaci cokoli ovlivnit, změnit, vysvětlit. Postupně se začal věnovat nové oblasti života a pracuje v zahradnictví, kde pečuje o různé typy květin. Již není schopný pracovat 12 hodin denně 6 dnů v týdnu, rád si užívá přírody a cestuje a má konečně partnerku.

Naučil se zaměřovat svou pozornost na typ organizace a typ kolegů a nadřízených, na jakýsi nepsaný kodex v organizaci: jak lidé vnímají sebe, druhé a svět a co je převažující hodnotou jejich života, i když není vyslovená a pouze se implicitně objevuje v chování a reakcích druhých. Karel se stal vcelku opatrným až úzkostným člověkem, který více než jedenkrát měří, než udělá další krok.

Na konci naší spolupráce své působení v organizaci vyhodnotil jako úspěšné, protože neúspěšnému člověku by podřízení, kolegové i nadřízení nezáviděli a nebáli by se, že je „ohrožuje“.

A jako bonus zhroucení Karlovi pomohlo se dostat celkově z psychiatrické medikace, protože si řekl, že když je mu tak strašně špatně a možná za rok bude ležet v invalidním důchodě, že si začne plnit své sny. Také v dohodě s psychiatrem po čase zcela vysadil psychiatrickou medikaci a dodnes se k ní nevrátil.

Diskuse 0