Téma mozkových hemisfér mě zajímá již řadu let. Několikrát jsem se s ním setkala v rámci svých studií, zaujalo mě, ale nějak jsem nebyla schopna si informace dlouhodobě zapamatovat. Byla to pro mne zajímavá, leč suchopárná data. V učebnicích obecné psychologie byla většinou jen stručně popsána stavba mozku a následovalo rozdělení funkcí mozkových hemisfér.

Vždy jsem pookřála, když se mi tato teorie propojila s praktickým využitím. Během studia arteterapie a na různých kurzech jsem nasbírala praktičtější informace – a také způsoby a cvičení na harmonizaci a sladění hemisfér, o které bych se s vámi chtěla v tomto článku podělit.

Dnešní svět je zaměřen více „levohemisférově“: věnujeme se hodně činnostem, jako je čtení a psaní, pracujeme s čísly, v myšlení převládá logika, myslíme lineárně a analyticky. Pravá hemisféra, umělečtější a snivější část mozku, sice také neustále spolupracuje, ale při výše zmíněných aktivitách hraje prim ta levá.

Daniel H. Pink popisuje v knize Úplně nová mysl svoji zkušenost, kdy se v rámci výzkumu podrobil zkoumání svého mozku na jednom z nejdokonalejších přístrojů na snímání magnetickou rezonancí (fMRI). Dostával různé úkoly (zazpívat, uhádnout hádanku, poslechnout si vtip, vyřešit rébus) a také mu ukazovali série fotografií lidských tváří, situací a výjevů vyvolávajících nejrůznější emoce.

Při testování měl možnost sledovat svůj mozek na obrazovce vně přístroje. Zadané úkoly vnímal jako velmi jednoduché a při testování nepociťoval nic výjimečného, na obrazovce se však odehrával živý spektákl. Viděl svůj mozek, který se měnil jako meteorologická mapa podle toho, která část mozku byla zrovna aktivní.

Pravá a levá

Pink říká, že naše mozkové hemisféry neustále spolupracují a není možné, aby fungovala jen jedna a druhá se vypnula. Skoro ve všem, co děláme, hrají roli obě poloviny mozku, nicméně některé oblasti jsou při vykonávání různých funkcí aktivnější než jiné. Obě hemisféry pracují společně, ale každá má jinou specializaci.

Jednou z vlastností našeho mozku je, že je kontralaterální, což znamená, že každá polovina mozku řídí protilehlou stranu těla. Levá hemisféra ovládá pravou polovinu těla, pravá hemisféra levou. Když uděláme pohyb pravou rukou nebo pravou nohou, pohneme hlavou doprava, dokonce i když vedeme pohyb očima doprava, větší aktivita mozku je zaznamenána v levé hemisféře a naopak.

Koukání z okna nebo čmárání si na papír nesvědčí o pohrdání přednášejícím jako spíše o tom, že potřebujeme dát prostor jinému světu.

Většina lidí má spíše dominantní levou hemisféru, protože jsou praváci a pravou rukou dělají většinu denních činností od čištění zubů přes jedení a psaní až po ovládání počítačové myši. Navíc v západních jazycích čteme a píšeme zleva doprava, pohyb ruky i očí při těchto činnostech směřujeme doprava, a tak opět namáháme více levou hemisféru.

Když si představím stále přetrvávající způsob vzdělávání, kdy většinu času sedí žáci a studenti v lavici, poslouchají výklad a zapisují si poznámky, vzpomenu si na únavu, kterou jsem po takto strávených hodinách ve škole pociťovala. Koukání z okna, čmárání si na papír nebo „vypnutí“ a odebrání se do říše vlastní fantazie nesvědčí o pohrdání přednášejícím jako spíše o tom, že potřebujeme dát prostor jinému světu, možná tomu pravohemisférovému. 

Abychom uvedli naše hemisféry i sami sebe do stavu rovnováhy, je dobré do svého života včlenit činnosti, při kterých odlehčíme levé, většinou více zatěžované hemisféře, a zapojíme tu pravou. Můžeme se zabývat uměleckými činnostmi, kreslit, hrát hudbu, věnovat se tvůrčímu psaní, tančit, hýbat se a cvičit, třeba jen očima.

První pomoc

Řada cvičení na sladění mozkových hemisfér vychází právě z kontralaterální vlastnosti našeho mozku. Stejně jako v těle dochází ke křížení (pravá hemisféra ovládá levou polovinu těla a levá pravou), tak se při těchto cvičeních využívá jednoduchých symbolů, které v sobě křížení obsahují. Je to ležatá osmička – symbol nekonečna – a písmeno X. Tato cvičení jsou velmi jednoduchá, jak sami uvidíte.

Nekonečno na papíře

Ležatou osmičku můžeme kreslit na papír. Nakreslíme ji co největší, využijeme minimálně formát A4, můžeme použít i tabuli. Střed osmičky máme před středem svého těla, osmičku začneme kreslit směrem nahoru na libovolnou stranu. Tužku držíme oběma rukama. Očima sledujeme místo, kde právě kreslíme, a tak i očima kreslíme osmičku. Několikrát osmičku obkroužíme.

Nekonečno v pohybu

• Spojíme dlaně, paže natáhneme před sebe a ve vzduchu před sebou kreslíme velkou ležatou osmičku. Díváme se na konečky prstů a provázíme očima pohyby rukou. Několikrát opakujeme.
• Ve tvaru osmičky si můžeme také zaběhat. A tak jestli máte nadbytek energie a nevíte, co s ní, zaběhejte si ve tvaru osmičky. Jen dávejte pozor, kdyby vás běhalo víc…

Nekonečno očima

Ležatou osmičku kreslíme jen očima. Hlavou nehýbeme, hýbeme pouze očima a osmičku se opět snažíme dělat co největší. Opakujeme několikrát. Toto cvičení je prospěšné i pro naše oči, když jsou unavené, v napětí nebo v nich cítíme strnulost třeba po dlouhém dívání se do počítače.

Písmeno X na papíře

Na papír si nakreslíme písmeno X jednoduše tak, že fixem spojíme pravý horní roh s levým dolním a levý horní s pravým dolním. Papír umístíme ve výšce svých očí, např. na zeď, na tabuli nebo magnetem na lednici. Cvičení spočívá v tom, že se obě oči dívají do středu X, do místa protnutí dvou přímek.

Písmeno X očima

Očima kreslíme úhlopříčky ve tvaru X, můžeme také kreslit X zarámované ve čtverci. Stejně jako u ležaté osmičky děláme X co největší, ale nehýbeme u toho hlavou, jen očima.

Tleskání do kříže

Určitě si pamatujete z dětství tleskání ve dvojicích. Každý sám tleskne – tlesknutí spolu křížem – sám – do druhého kříže – sám – rovnoběžně spolu oběma rukama – sám – spolu křížem… Toto cvičení vzbuzuje v lidech radost a většinou ho doprovází smích. Dospělým chvíli trvá, než si uvědomí, jak se to vlastně hraje, pak si vzpomenou a jsou z nich zase děti. Zkuste to. Vyzvěte nějakého dospělého nebo dítě, ať si to s vámi zahraje. Pokud parťáka na tleskání nenajdete, můžete si tleskat jen tak ve vzduchu nebo o zeď sami.

Zajímavá situace nastává, když se sejdete čtyři a všem se vám chce zrovna tleskat. Pak se postavte do kruhu (možná spíše do čtverečku), dva a dva proti sobě (spolu tleskají ti dva proti sobě) a tleskání propojte tak, že se budete střídat. Když jedna dvojice tleskne každý sám, druhá dvojice tleskne spolu, a tak pořád dokola to samé, co ve dvojici. Chvíli trvá, než se sehrajete, ale pak je to stojí za to.

Dvě ruce, dvě možnosti

Další cvičení na sladění hemisfér jsou ta, kdy děláme každou rukou něco jiného.

• Jedno cvičení známe všichni z dětství. Jednou rukou poplácáváme vršek hlavy a druhou si kruhovým pohybem hladíme bříško.
• Další možnost je, že každou rukou kreslíme ve vzduchu před sebou jiný tvar, např. jednou rukou čtverec a druhou kruh (nebo cokoli jiného).

Všechna tato cvičení jsou velmi jednoduchá. Stačí si vybrat jen ta, která vám vyhovují a provádět je pravidelně, zvláště když cítíte, že jste unaveni nebo přetíženi z jednostranné činnosti. Jsou velmi vhodná také pro děti. Neměli bychom do nich ale nikoho nutit, jde o to, aby to byla hra a zábava. Tato cvičení také vypínají naše myšlenky, jelikož naše pozornost je směřována na cvičení. Zkuste například dělat osmičku očima a myslet při tom na to, co uvaříte k obědu. Moc to spolu nepůjde.

Rovnováha

Výše zmíněná cvičení vnímám jako první pomoc, kterou můžeme sami sobě dát ve chvíli jednostranné přetíženosti. Jsou však jen kapkami v moři. Možností, jak docílit větší rovnováhy mezi hemisférami (i v životě) je spousta. A možná ani nejde o mozkové hemisféry. Ty si prostě fungují, jak mají, a naše debaty o jejich funkcích je nezajímají. Možná jde jen o tu rovnováhu.

Když se podíváme na teorii hemisfér z jiné roviny a připustíme si, že nás může k něčemu inspirovat, pak mne napadá, že nás vede k rovnováze mezi dvěma různými světy, k pestrosti a větší kreativitě. Nechci mluvit za svůj mozek, ale myslím, že právě kreativita a učení se novým věcem ho dost zajímají (stejně jako celou moji bytost).

Pokud se mýlím, tak se svému mozku omlouvám. A mé bytosti nezbývá než zvolat: A přece se točí!

Příležitost k setkání s autorkou: Psychologie okolo ohně