Toto desatero jsem vytvořil před několika lety na výzvu své terapeutky. Když si ho po letech znovu pročítám, zjišťuji, že bych na něm ani dnes nic neměnil. Téma mužství se opět objevilo na mé cestě jako téma nedořešené a potřebné. Kolem sebe vidím, že nejsem zdaleka sám, koho toto téma zajímá a nemá ho zpracované.

Jsem muž, který se celý život pohyboval hlavně v ženských kolektivech. Snad i díky tomu se u mne vyvinul dost silný ženský princip, chcete‑li vnitřní žena, a mužský princip – můj vnitřní muž – zůstal oslaben. Dlouhé roky jsem na to byl pyšný, i mezi mými přáteli byly téměř samé ženy, v podstatě jsem tu mužskou část odmítal jako něco agresivního, nízkého a sprostého.

Zároveň jsem cítil, že chci být muž, že přece jsem muž, jsem heterosexuál a nestojím o to, aby mi někdo říkal, že jsem bábovka, padavka, teplouš a podobně jenom proto, že mám kolem sebe víc žen a necítím v sobě tolik toho chlapa. Vlastně mi nikdo takové označení ani nedával, dával jsem si je sám nebo jsem měl pocit, že mě tak lidi vnímají.

Přemítal jsem, proč se to děje, proč mi nejde vybudovat v sobě opravdového chlapa, muže. Proč ho vlastně odmítám, čeho se bojím, proč takový nechci být?

Mužnost nepřichází sama od sebe, mužnost se buduje. Mužem se stáváme na základě překonávání určitých překážek, výzev, bolestí a strachů.

Došel jsem k tomu, že chybí vzory, kterých je možné se chytit: opravdových mužů je velmi málo. To, co je nám prezentováno jako mužský princip, je často pouhá sprostá agrese, násilnictví a krvelačný boj. Na základě toho mnoho dnešních mužů včetně mě v rámci tzv. „civilizovanosti“ přijalo postoj „hodný chlapec“. Jak daleko má hodný chlapec k opravdovému muži, to asi cítíme všichni.

Bojovník, milovník, mág a král

Jak z toho tedy ven? Jak se stát opravdovým mužem a nebýt jen hodným chlapcem nebo naopak cynickým agresorem? Mužnost nepřichází sama od sebe, mužnost se buduje. Mužem se stáváme na základě překonávání určitých překážek, výzev, bolestí a strachů. To je možné ochutnat třeba na nějakém mužském víkendu, jaký nabízí spousta terapeutů, v běžném životě je pak nutnost to trénovat.

Základem pro mě tedy zůstává neustále si v sobě uvědomovat svůj ideál muže a snažit se k němu dospět. Co nás brzdí? Došlo mi, že když jsem se pohyboval v čistě ženských kolektivech a nedokázal přijmout svoji mužnost, bylo důvodem to, že jsem s ostatními muži soupeřil, bojoval nebo je prostě ignoroval. A že jsem tak činil i se svými předky, s celou historií mužů. A došlo mi něco zásadního.

Uvědomil jsem si, že muže, kteří něco dokázali, nesmím vidět před sebou jako své nepřátele, ale vidět je za sebou. Možná jsem to někde četl a zapomněl, každopádně v meditaci mi přišlo spontánně, že muž v sobě obsahuje tyto atributy: bojovník – milovník – mág – král.

Představil jsem si obrovský zástup, celou armádu lidí, a všichni mě strkají dopředu s tím, že teď jsem na řadě JÁ: že já teď mám projevit toho muže v sobě a pokračovat v jejich linii.

Tak jsem si v meditaci udělal takovou představu, že mám za sebou všechny bojovníky za svobodu, všechny ty historické rytíře na koních i pěšáky, všechny ty věčné svůdníky a milovníky žen i zodpovědné otce od rodin, všechny „čaroděje“, duchovní mistry a učitele, i všechny krále a panovníky, poctivé majitele firem atd. Blíž ke mně že jsou moji přímí předci od pradědů, dědů, strýců… až nakonec i můj otec.

Představil jsem si takový obrovský zástup, celou armádu lidí, a všichni mě strkají dopředu s tím, že teď jsem na řadě JÁ: že já teď mám projevit toho muže v sobě a pokračovat v jejich linii. Ne se stáhnout do sebe a litovat se, jak mi něco nejde, ale bojovat – milovat – duchovně žít a nakonec i spravedlivě kralovat (ve smyslu třeba dobře řídit vlastní firmu). A to mi dodalo tak obrovskou energii, že z toho dokážu žít každý den (pokud si tuto představu v meditaci stále znovu a znovu aktivuji).

Samozřejmě tím to nekončí. Následuje skutečná práce v realitě. Ale aby tato práce vůbec byla možná, je nutný tento postoj v sobě budovat a tímto postojem se sytit. V ideálním případě samozřejmě za podpory dalších mužů, kteří opravdové mužství v sobě hledají. A to nejen na příležitostném kurzu, ale i v běžném každodenním životě.

Moje desatero

Na závěr tedy uvádím své Desatero ideálního muže. Třeba někomu pomůže stejně jako mně. Je to můj ideál a v žádném případě to nemá být nějaké striktní nařízení pro všechny muže. Každý si desatero může upravit po svém, ale domnívám se, že základní principy jsou asi pro všechny stejné.

1. Bojovník. Ideální muž je rozhodný, akční, má velkou fyzickou sílu, aby mohl ulovit zvíře a dotáhnout ho domů. V našich podmínkách: aby získal práci a udržel si ji, aby se dokázal materiálně postarat o rodinu. Zvíře se nedá ulovit přemýšlením, ale činem. Práce se nedá vykonávat tím, že o ní budu přemýšlet. Patří sem i schopnost přiměřeně riskovat, stát pevně za svým rozhodnutím. Více činů, méně slov.
2. Dobyvatel žen. Ideální muž si i v partnerském vztahu získává pozornost svými činy, ne řečmi. Je schopen lehkého flirtu s ostatními ženami, ale přitom je věrný té své. Oceňuje krásu své ženy – jak vnější, tak vnitřní. Dává jí najevo, jak si jí váží a jak je rád, že s ní může sdílet život. Pečuje o své tělo, denně se myje, používá pánskou kosmetiku…
3. Ochranitel. Dokáže ochránit ženu před nebezpečím, být jí nablízku, když to potřebuje. Nabízí nejen fyzickou ochranu, ale i duševní podporu. Je schopen ženu vyslechnout, pochopit, neshazuje ji, nenazývá ji hloupou slepicí, je si vědom rozdílu mezi mužským a ženským způsobem myšlení a plně to respektuje. Nabízí ženě svou náruč, do které se může schoulit. Sám také nabízí ženě svůj pohled na svět a dokáže se jí otevřeně svěřit.
4. Milenec. Ideální muž je schopen ženu i sebe sexuálně uspokojit. Nedává přednost jenom sám sobě. Ví, že i žena potřebuje zažít orgasmus. Je schopen projevit divokou zvířecí sexualitu i jemné něžné mazlení.
5. Otec. Vychovává děti k samostatnosti, podílí se na výchově i na péči o domácnost. Je přísný, ale spravedlivý, vše dělá s láskou. Neklade na děti přehnané nároky ani je příliš nerozmazluje. Dokáže si s nimi hrát, vzít je na výlet, učí je tomu, co se sám naučil. Dokáže děti vyslechnout a být jim i kamarádem, ale se zachováním otcovské autority. Učí děti, aby si vážily všech lidí, učí je ctít a vážit si sebe samých. Zásadní výchovné kroky projednává se svou ženou – matkou dětí a nedopustí, aby každý z rodičů chtěl po dítěti pravý opak. Nejasnosti a případné hádky se ženou neřeší před dětmi.
6. Kolega, kamarád, přítel. Je ochotný kolega v práci, kamarádí s ostatními muži, se kterými si rozumí. Je ochoten pomoci, pokud to nebude příliš na úkor rodiny. Nepovyšuje se nad lidi z nižších sociálních vrstev ani se neponižuje před super schopnými manažery, politiky, umělci. Je si vědom své ceny. Má několik dobrých přátel – mužů i žen. Jeho partnerka ví, že na kamarádky nemusí žárlit. Má své koníčky, kterým se věnuje se svou ženou, a další, kterým se věnuje sám nebo se svými kamarády.
7. Syn. Respektuje a ctí své rodiče. Je jim vděčný za svůj život. Ve stáří jim pomáhá – materiálně, sociálně. Jej synem svých rodičů a umí být synem i ve vztahu ke své ženě. Občas se potřebuje schoulit k ní do klína, nechat se jen tak hladit. Nestydí se za to, protože on i žena vědí, že je to jeho přirozená potřeba.
8. Mírotvůrce. Neustále se zdokonaluje ve své schopnosti milovat. Věnuje se léčení sebe i druhých, léčení přírody. Chrání životní prostředí, snaží se minimalizovat dopad své činnosti na ně. Žije zdravě, věnuje se sportu, cvičení, meditacím. Veškerou svou činnost i nečinnost věnuje nejvyššímu cíli: dokonalému sebepoznání, osvícení. Ví, že toho nedosáhne odchodem do kláštera, ani sezením pod stromem nebo ležením v posteli, ale že na této cestě musí projít náročným výcvikem v disciplínách jako je meditace a různá cvičení a že neoddělitelnou součástí této cesty je i běžný způsob každodenního života.
9. Stabilní vytrvalec. Podle mne ta nejdůležitější věc (asi proto, že právě ta je mojí achillovou patou). Ideální muž realizuje všechny tyto činnosti a postoje trvale, s nejvyšším možným nasazením. Není to jeden týden fantastický muž, který se ale druhý týden hroutí pod tlakem pracovních, rodinných nebo jiných úkolů či svých myšlenek.
10. Ideální muž neexistuje. Ideální muž ví, že neexistuje ideální muž. V každém okamžiku je spokojený s tím, jaký právě je, protože jedině tak je schopen se posunout dál bez sebekritiky, výčitek, sebelítosti.

LadaUO, čtenář Psychologie.cz

Chcete se i vy podělit o své myšlenky či příběh formou článku? Napište nám na mail redakce@psychologie.cz