Přiznám se, že na televizi moc nekoukám, ale kdyby existoval kanál, který by nonstop vysílal záznamy ze seminářů Tonyho Robbinse, seděl bych u něj přilepený jako patnáctiletá holka u posledního dílu pořadu „Amerika hledá topmodelku“. Říkejte si o Robbinsovi, co chcete (názory na něj se různí – jedni jej považují za naprostého šarlatána, jiní v něm zase spatřují druhý příchod Krista), ale musí se mu nechat, že jeho semináře nikdy nenudí. Ten chlápek ví, jak propagovat osobní rozvoj.
Pro nezasvěcené: na jeho seminářích má každý možnost vstát, svěřit se se svým problémem (před publikem čítajícím kolem dvou tisíc lidí) a zkonzultovat ho se samotným Robbinsem. Tony se vnoří do jeho emocionálního světa a doslova před očima, za bouřlivého potlesku publika, mění jeho realitu. Ať už je to upřímné, nebo ne, člověk se u toho nikdy nenudí a obvykle se i něco nového naučí. Jeden z mých kamarádů, který má vlastní terapeutickou praxi, přirovnal Robbinse k „Batmanovi psychologie“. Podobně jako komiksový hrdina i Robbins totiž někdy musí v zájmu vyššího dobra překročit hranice a udělat něco neetického.
V průběhu jednoho semináře se před publikem postavil muž středního věku a svěřil se se svými sebevražednými sklony. Zanedlouho už vyprávěl svůj životní příběh. Jednalo se o velice úspěšného bankéře, který vydělal jmění nejen sobě, ale také svým přátelům a ostatním členům rodiny, kteří mu svěřili své úspory. Po celý život sklízel úspěch za úspěchem a vydělal spoustě lidí spoustu peněz. Až jednoho dne o všechno přišel.
Když jej Robbins vybídl, aby pokračoval, bankéř zdůvodňoval svou touhu po sebevraždě tím, že by penězi z životní pojistky zabezpečil svou ženu i děti. Přičemž kdyby zůstal naživo, celá rodina by měla na krku dluh a byla úplně bez peněz. Poté, co Robbins trefně poznamenal, že by sice zabezpečil rodinu, ale jeho děti by přišly o tátu, muž klidně odvětil: „Přesně tak by to bylo.“
Ze všeho nejdříve vás nejspíš šokuje, že dotyčný upřímně věřil tomu, že pro jeho děti je důležitější finanční stabilita než mít tátu. Bylo by snadné prohlásit ho za pomatence a dál o tom nepřemýšlet. Když se ale na chvíli pozastavíme a pokusíme se vcítit do jeho pohnutek, zjistíme zásadní věc o tom, jak na sebe pohlíží.
Dotyčný bankéř vnímá hodnotu svého života z ryze ekonomického hlediska. Nemyslí si, že by měl hodnotu jako otec, manžel, kamarád, nemluvě o jeho dalších dovednostech a zájmech. Nejenže má za to, že jeho dětem by bylo lépe s větším obnosem peněz než s ním, on také věří, že jeho jedinou přidanou hodnotou je schopnost vydělávat peníze.
Superhrdina Robbins záhy udeřil hřebíček na hlavičku, když zdůraznil, že dotyčný se nikdy neztotožnil s rolí otce, manžela, kamaráda nebo kolegy a že jediné, do čeho investoval veškerou svou identitu, bylo vydělávání peněz a snaha zbohatnout. Když se poté jeho bohatství rozplynulo, spolu s ním se rozplynula i celá jeho identita.
Před nedávnem jsem zhlédl krátké video od Tima Ferrisse, v němž se jeho autor jen tak mimoděk zmínil o myšlence „diverzifikace identity“. Ferriss v něm řekl přibližně toto: Když jde o peníze, je moudré diverzifikovat své investice. Když se pak něco pokazí, nepřijdete o všechno. Stejně tak je moudré diverzifikovat svou identitu, totiž rozložit svou sebeúctu a to, na čem vám záleží, do několika různých oblastí – podnikání, společenského života, vztahů, filantropie, sportování a podobně – tak abyste nebyli naprosto na dně, když se něco pokazí.
Ta myšlenka se mi nesmírně zalíbila. Jedná se o ten typ myšlenky, kterou byste sami nedokázali tak dobře formulovat, ale když to udělá někdo jiný, přijde vám naprosto zjevná a připadáte si, jako byste právě zažili duchovní probuzení.
Co je vlastně identita?
Ať už vědomě, či nevědomě, každý z nás si volí, co je důležité, co představuje určitou hodnotu. Volíme si rovněž měřítka, od kterých odvozujeme své úspěchy a neúspěchy a které následně určují i to, jak si sami sebe vážíme. Mezi běžná měřítka patří: dosáhnout profesního úspěchu, vzdělání, vydělávat spousty peněz, být skvělým otcem či manželem, být ve společnosti populární a přitažlivý, pohledný a tak dále. Nehledě na to, jaká měřítka si vybereme, pokaždé si zvolíme to, za co chceme sklízet uznání. Abychom se pak mohli cítit dobře.
Většina z nás přirozeně inklinuje k těm aspektům naší identity, za které jsme byli během dospívání z určitého důvodu chváleni a které poutaly pozornost ostatních. Možná jste domů nosili samé jedničky, vynikali ve sportu a navíc ještě dobře vypadali nebo třeba hráli skvěle na nějaký hudební nástroj. Uznání, kterého se nám dostává během dospívání, do značné míry určuje, jak si sami sebe budeme vážit v dospělosti.
Někteří z nás si v raném věku prošli emocionálními traumaty, a proto se na určité aspekty své identity fixujeme více než na jiné. Podobnou roli může sehrát i vliv okolí a společnosti, která nás mnohdy tlačí k tomu, abychom se nadmíru identifikovali s určitým aspektem své osobnosti a jiné více či méně upozadili.
Vezměme si film Kokain, který se zakládá na skutečném příběhu drogového pašeráka George Junga. Ten vyrůstal v chudé rodině a jeho otec sotva zvládal platit složenky. Následkem toho se Jung nepřiměřeně identifikoval s nutností vydělávat peníze a být bohatý a neváhal užít jakýchkoli prostředků, aby těchto cílů dosáhl. Jakmile začal pašovat drogy, tlak okolí, prostředí drogových kartelů, jeho životní styl, to vše jen posilovalo jeho rozhodnutí získávat uznání hromaděním peněz. I kdybyste ten film neviděli, asi vám nemusím říkat, že jeho život nakonec skončil v troskách spolu se všemi vztahy, na kterých mu záleželo.
Sám jsem se dříve nezdravě identifikoval se svým sexuálním životem a uznáním, kterého se mi od žen dostávalo. To mě dovedlo až k tomu, že jsem svého času trávil celé dny na gauči, bez práce a v depresi. Když jsem později začal budovat svůj vlastní byznys a často trávil prací 14–16 hodin denně, abych vůbec měl na zaplacení nájmu, stačilo, aby jeden z klientů požádal o vrácení peněz nebo abych pár dní nic neprodal, a zabředl jsem zpátky do deprese. Oba tyto příklady pochází z časů, kdy jsem svou identitu investoval jen do žen a byznysu a úplně zanedbával ostatní důležité části mé identity.
Když se vrátíme k příkladu bankéře z Robbinsova semináře, ten vedl takový život, který neustále posiloval jeho identitu někoho, kdo umí vydělat peníze. Desítky let pracoval sto hodin týdně. Vydělal miliony. Všichni ho znali jako chlápka, který umí vydělat peníze. Mnozí z nich ho znali a měli rádi právě proto, že dokázal vydělat peníze.
Toto neustálé posilování jeho současné identity a neangažovanost v dalších oblastech života nakonec zdeformovaly jeho vnímání vlastní osobnosti natolik, že namísto otce, kamaráda, vzoru pro ostatní o sobě začal smýšlet jako o chodícím bankovním účtu. Peníze byly to jediné, na čem mu záleželo, jelikož nikdy neinvestoval do ničeho jiného. A když o ně přišel, odešla spolu s nimi i veškerá jeho sebehodnota.
Na čem vám záleží?
Někdo by to, co jsem výše popisoval, mohl považovat za pouhou otázku vyrovnané osobnosti. Problém je v tom, že ani vyrovnaní lidé nemusí mít diverzifikovanou identitu. Mohou se angažovat ve spoustě aktivit, ale i tak získávat většinu uznání a sebeúcty z jednoho zdroje.
Představte si například, že jste vyrovnaný jedinec, který provozuje úspěšnou právnickou praxi, má ženu, řadu zajímavých koníčků a ve volném čase se oddává čtení. Přesto vkládáte většinu své identity do své kariéry. Trávíte tolik času prací, že kromě pracovních zážitků ani nemáte co jiného sdílet se svou ženou. Volný čas trávíte výhradně se svými kolegy. Čtete jen knihy, které úzce souvisí s vaší kariérou. Chybí vám rozmanitost.
Znám spoustu lidí pohybujících se ve světě financí, kteří jsou přesně takoví. Přátelí se jen s kolegy, čtou a sledují jen to, co se týká jejich práce. Socializaci berou jako prostředek k navázání užitečných kontaktů a posílení jejich pracovní pozice. Na rande chodí s lidmi, které potkají výhradně prostřednictvím pracovních aktivit. Nediverzifikují zdroje, ze kterých čerpají uznání, a proto je jejich emocionální stabilita a sebeúcta neustále ohrožena.
Pokud vsadíte celou svou identitu na jedinou kartu, vystavujete svou sebeúctu a duševní pohodu velkému riziku. Hráč amerického fotbalu Junior Seau spáchal sebevraždu několik let poté, co uzavřel kariéru. Hodně se diskutuje o tom, jak sportovci po skončení kariéry bojují se znovunalezením své identity. Lze si jen těžko představit, jak se musí cítit někdo, komu se celý život dostávalo uznání za to, že vynikal v jedné disciplíně, a kdo pak o veškeré uznání někdy ve čtyřiceti přijde.
Seau není jedinou obětí. Můžete si najít srdcervoucí článek o dalším hráči amerického fotbalu Williamu Perrym, přezdívaném „lednice”, který po skončení kariéry propadl alkoholismu a depresím. Nebo se stačí podívat na fotbalové legendy Pelého a Maradonu, kteří se rovněž nebyli schopni vyrovnat se se svou minulostí. Možná jste také slyšeli o tom, že bývalý fenomenální basketbalista Michael Jordan se po skončení kariéry potýkal s neutuchající nejistotou a zahořklostí.
Když se před několika lety zdálo, že můj byznys zkrachuje, byl jsem strachy bez sebe. Celé noci jsem nezamhouřil oka a přemítal o tom, jestli mi nová webovka vydělá nějaké peníze, nebo ne. Když nevydělala, zase jsem nešel spát a snažil se přijít na to proč.
Nyní, když už se mému podnikání daří, do něj paradoxně investuji daleko méně své identity. I kdybych zítra zkrachoval, myslím, že by mě to nezasáhlo tak, jako kdyby se to stalo před několika lety. Proč? Protože jsem diverzifikoval svou identitu. Procestoval jsem kus světa, mluvím několika jazyky, mám spoustu přátel s rozličnými zájmy, jsem dobrý muzikant a úspěšný spisovatel. Kdyby se tedy moje podnikání zhroutilo, sice by to pořád bylo hodně stresující, ale mám za to, že bych se s tím emocionálně vypořádal daleko lépe.
Na čem vám záleží? Chci říct, na čem vám skutečně záleží? Investujte svou identitu do širokého spektra oblastí. Pokud máte rádi muziku, začněte chodit na koncerty anebo se učit na hudební nástroj. Nejezděte do ciziny se jen tak rozvalit na pláž, investujte svůj čas do poznávání místní kultury. Naučte se nový jazyk. Udělejte si čas na své staré přátele. Najděte si nové koníčky. Vyberte si něco a skutečně se v tom zdokonalte. Rozšiřte své obzory i za hranice práce a vztahů. Naučte se tancovat. Vezměte si pár dní volna. Přihlaste se na meditační retreat.
A nedělejte něco jiného, jen abyste dělali něco jiného. Mějte o danou věc upřímný zájem, investujte do ní svou identitu. To proto, abyste nedopadli jako náš finanční guru ze semináře Tonyho Robbinse. Je totiž velká šance, že „Batman psychologie“ nebude poblíž, aby vás zachránil.
Pro Psychologii.cz přeložil Jan Chvojka
