Na pohledu do očí je něco, co přesahuje racionální úvahy. Něco tajemného, lidsky důležitého.
Před časem jsem v úvaze Dobrodny a špatnochvíle vyzval čtenáře, aby mi poslali své příběhy o tom, co jim pomáhá změnit nepříjemný okamžik dne v něco lepšího, subjektivně prožívaného jako radostnější, klidnější a volnější. Přišlo jich mnoho. Od krátkých po několikastránkové. Nakonec jsem se rozhodl nabídnout a sdílet malou ochutnávku těchto zkušeností.
"Už třetí týden každé ráno chodím do práce pěšky a vždy potkávám jednu moc hezkou starou paní o berlích s pejskem. Už nějaký čas mi není moc dobře a do práce chodím s pocitem, už aby byl konec a já si mohla už jít domů lehnout. Dnes mi taky nebylo dvakrát nejlíp, ale když jsem vycházela z bytu, tak jsem si říkala, kdepak tu paní dneska potkám. Asi jsem vyrazila o pár minutek dříve, protože jsem ji po své trase dlouho neviděla, ale dočkala jsem se.
Nevím, čím to bylo, ale nějak jsem se na tu paní těšila, a když šla proti mně, tak jsem se na ni podívala, lépe řečeno do jejích krásných, modrých očí, a s úsměvem na tváři ji poprvé pozdravila. Stařenka mi pozdrav opětovala a mě polil tak krásný pocit, že když si to vzpomenu, tak mi je mnohem lépe."
A mě napadá si připomenout všechny momenty, kdy se dívám lidem do očí a kdy se jejich pohledu pro změnu vyhýbám. Vzpomínám také na některé páry, co se na sebe po letech už raději ani nedívají, ale i na ty, mezi kterými díky očnímu kontaktu proudí něco, co je spojuje. A říkám si, že na pohledu do očí je něco, co se přesahuje racionální úvahy a popis, něco tajemného a lidsky velmi důležitého.
Zapomínáme, že jsme součástí celého širokého světa. Když si na to vzpomeneme a chvíli toto vzájemné propojení cítíme, je nám často lépe.
Fakt, že se díváme a jsme na oplátku zpětně viděni, je něco, co v běžném životě můžeme lehce minout, zabráni do svých tabletů, mobilů, kindlů, časopisů, nemluvě o starostech, obavách z budoucnosti či přehrávání scén z minulosti. Na druhou stranu to jde lehce a rychle změnit. Prostě se příště podívejte do očí paní na pokladně, spolucestujícímu či obsluze v restauraci, kam chodíte na oběd. Třeba vám to také projasní den…
"Včera po noční jsem se unaveně dovlekl na zastávku a najednou dírou v boku do ní přihopkal kos. Čekal jsem okamžitý úprk a v setině vteřiny jsem viděl, jak se mě to stvoření vyděsilo a opravdu pudově sebou cuklo, že odletí. Ale neodletěl. Místo toho změnil celou situaci: otočil se ke mně čelem a normálně mi vynadal, určitě to bylo něco ve smyslu: 'Co tu děláš? Jak si dovoluješ na mě číhat, když tu tak poklidně sbírám snídani.' Musel jsem se šklebit a odtáhl jsem nohu co nejdál z jeho dosahu a skoro v křeči pak skrčený čekal, až se bohulibě nadlabe a zase odhopká pryč. A to mi spustilo ohromnou energii a potěšení v celém unaveném těle."
Přijde mi až skoro nadbytečné cokoliv dodávat, jak bereme výjimečné věci za samozřejmost a tak si na ně zvykáme, až zapomínáme, že jsme součástí celého širokého světa. Když si na to vzpomeneme a chvíli toto vzájemné propojení cítíme, je nám často lépe.
Jako bychom se více zakořenili a vycentrovali a mohli tak zažít neočekáváné setkání s tvory, kteří jsou okolo nás i ve městě na zastávce MHD. Zrovna před chvílí mi povídala klientka, jak jí otevřeným oknem do obýváku vletěl vrabec, chvíli poletoval a vylétl pak zpátky. Vnímala to jako podporu a energii pohybu, se kterou se může vrhnout na řešení své situace.
Společným jmenovatelem drobných změn k lepšímu je jejich nepředvídatelnost.
Jiný člověk zase psal o tom, jak mu vždycky udělá radost a pomyslně dobrým způsobem nakopne, když se navzájem pozdraví řidiči městské dopravy. A já si připomenu mou dvouletou dcerku, která každý pátek mává popelářům, oni nazpátek mávají jí a věřím, že i oni se na tento malý rituál těší.
Společným jmenovatelem drobných změn k lepšímu je jejich nepředvídatelnost. Pokud by se staly programem, který si za každou cenu chceme naplánovat a prosadit, ztratí přirozené kouzlo dané překvapením a rozšířením toho, co očekáváme.
"Tyto momenty nejdou vykalkulovat, přivolat ani vynutit. A tak jsem byl bdělý, pozorný a leckdy se mi tak stalo, že jsem tím pozornost upnul jinam od bolístek mojí duše a ač nakonec radostná maličkost nepřišla, že mi i tak bylo lépe. A naopak, když jsem se začal rozhlížet (často v přírodě, protože ji často fotím) tak mě upoutala tu jedna maličkost, onde jiná, a nakonec se mi duše doslova přeplnila tím nevinným prostým životem, a bol či hoře opět odezněly."
I já jsem rád mile překvapován. Až se vám příště "uděje" něco, co vám zvedne náladu a dodá chuť do života, užijte si to, ale také to napište a opět mi to pošlete :-) Třeba tím podpoříte ještě někoho dalšího…
Článek Dobrodny a špatnochvíle
...psychologů a psychoterapeutů a vás, čtenářů. My píšeme, natáčíme, radíme, upřímně sdílíme naše profesní i osobní zkušenosti. Vy nám posíláte náměty a skládáte se na honoráře autorů a provoz webu. Díky tomu můžeme psát a mluvit jen o věcech, které dávají smysl. Nemusíme brát ohled na vkus masového publika ani na zájmy inzerentů – na našem webu nenajdete jejich reklamy ani PR články.
Jako předplatitelé získáte neomezený přístup k hlavnímu obsahu, budete moci kdykoli sledovat naše online kurzy a přednášky, otevře se vám možnost využívat naši poradnu a také ulevíte očím, protože články budete moci nejen číst, ale i poslouchat. Platba je jednoduchá a bezpečná. Pro představu: roční předplatné vás vyjde na 31 korun týdně, to je jako deci vína nebo jedno malé pivo. Připojte se k nám a podpořte nás. Děkujeme.
Co nám brání jít do konfliktu? Nevěříme vzájemnému vztahu, nevěříme ani sami sobě.
9 min
Psycholog Dalibor Špok představuje svoji oblíbenou relaxační techniku.
32 min
Většinou píšu tak, abych vás povzbudil, inspiroval. Dnes vás chci zneklidnit.
65 min
Kdybych měl svým dětem předat jen tři životní zkušenosti, byly by to tyto.
12 min