Téma dobrovolné bezdětnosti již není tak tabuizované jako dříve, přesto i v dnešní moderní a pokrokové společnosti, ve které se toleruje leccos, vzbuzuje rozmanité emoce. Ty jsou většinou silně zabarvené, a to v negativním slova smyslu. Rozhodnutí nemít děti, a ještě k tomu vědomé a dobrovolné, často vzbuzuje údiv, který se proměňuje v nepochopení a stupňuje v odsouzení až zavržení. Je přece všeobecně dané a vždy tomu tak bylo, že děti jsou smyslem života, jeho naplněním, pokračovateli našich genů, je to „něco“, co tu po nás zůstane. Plozením dětí zachováváme náš rod, který tak nevymře, jsou naším odkazem. Rozhodnutí je nemít řadu lidí dráždí, jelikož to představuje zpochybnění základních a také zásadních biologických a společenských norem, které jsou naplňované odjakživa.