Foto: Thinkstock.com
odemčené

Efekt přihlížejícího

My lidé jsme méně ochotni pomoci bližnímu, je‑li v naší přítomnosti druhá osoba. Čím to?

Jozef Melichár

Jozef Melichár
Publicista

20. 2. 2012

Sériový vrah se pokoušel na ulici zabít ženu (podle novin to trvalo téměř půl hodiny), ale přerušil svou činnost, protože upoutal pozornost sousedů. Po deseti minutách se na místo vrátil a „rozdělanou práci“ dokončil. Svědkem činu bylo podle pozdějších důkazů 38 lidí. Ani jeden nezasáhl.

Tento případ, známý jako případ Kitty Genovese, byl jedním z podnětů pro psychologické výzkumy, které později vyústily v pojmenování chování dnes známého jako efekt přihlížejícího.

Efekt přihlížejícího říká, že my lidé jsme méně přístupni pomoci bližnímu svému, pokud je v naší přítomnosti druhá osoba. Nebo (s trochou nadsázky) ještě úderněji – pravděpodobnost, že pomůžeme člověku v nouzi, klesá přímo úměrně tomu, jak se zvyšuje počet lidí, kteří s námi situaci pozorují.

Většina z nás považuje sebe samého za milého hodného člověka, který v případě potřeby okamžitě pomůže, a také předpokládáme podobné chování od svého okolí.

Před nedávnem jsem zažil podobnou situaci, když se na jednoho pána v centru města sesypala obrovská masa sněhu a ledu ze střechy třípatrové budovy. Pán ležel na zemi a nehýbal se. Bylo to zvláštní: všichni kolemjdoucí, včetně mě, jen stáli a čekali, kdo mu pomůže. Dlouho se nikdo nepohnul. Potom, když bylo jasné, že je pán v pořádku a u něho skupinka lidí, vykročil jsem bez ohlédnutí dál.

Jak je možné, že se tak dlouho neměl nikdo k činu? Kde se v nás bere tato lhostejnost?

Příčiny

Psychologové John DarleyBibb Latané (1968) zkoumali lidské chování v uměle navozených situacích, kdy byl jeden člověk před zraky jiných zraňován nebo potřeboval okamžitou pomoc. Identifikovali následující příčiny pasivního chování přihlížejících:

  • Rozložení zodpovědnosti Je‑li člověk sám, cítí vlastní zodpovědnost za druhého, a proto jedná. Pokud je v přítomnosti více lidí, zodpovědnost se rozkládá na každého z nich. Čekáme, že jednat bude druhý. Pokud si to takhle vysvětlí všichni, nepomůže nikdo.
  • Pluralistická ignorance Každý z přihlížejících váhá a přemýšlí, dívá se na jiné, kteří spolu s ním situaci bez hnutí sledují, a tak si řekne: “Také nic nedělají, asi to nebude tak vážné“. Proto zůstává pasivní a člověku nepomůže.

Kromě toho bylo zjištěno, že jsme mnohem méně ochotní pomáhat druhým, pokud jsme v časovém stresu a pospícháme, a to i v případě, že důvod ke spěchu není nijak vážný. Jednoduše proběhneme kolem a pomoc necháme na jiných.

Když jde o činy, jsme mnohem egoističtější a lhostejnější, než si namlouváme.

Naopak efekt přihlížejícího je menší, když se v situaci nachází naši známí nebo přátelé (Levine, Mark; Crowther, Simon, 2008). Velkou roli také sehrává zhodnocení toho, jak moc považujeme událost za nebezpečnou a jakou roli přisuzujeme ostatním účastníkům situace. Nejde tedy v první řadě o naši apatii, ale především o nesprávné vyhodnocení situace.

Vzepřít se

Na takové procesy v naší mysli doplatila Kitty Genovese a mnoho dalších. Podobné okolnosti a pasivní chování, i když s méně strašlivými následky, jsou součástí našeho každodenního života. Podílíme se na nich víceméně všichni.

Ale co si z tohoto nepříjemného poznatku vzít?

Většina z nás považuje sebe samého za milého hodného člověka, který v případě potřeby okamžitě pomůže, a také předpokládáme podobné chování od svého okolí.

Řada sociálně psychologických experimentů nám však ukazuje, že tento předpoklad je často mylný. Když jde o činy, jsme mnohem egoističtější a lhostejnější, než si namlouváme.

Využívejte celý web.

Předplatné

Paradoxně nám však také tyto experimenty pomáhají uvědomit si vlastní slabé stránky tak, abychom se jim mohli ve správný čas vzepřít.

Zdroje:
Darley, J. M. & Latané, B. (1968). „Bystander intervention in emergencies: Diffusion of responsibility“. Journal of Personality and Social Psychology 8: 377–383.
Hewstone, M. Stroebe, W. (2006) Sociální psychologie: moderní učebnice sociální psychologie. Vyd. 1. Praha: Portál.
Levine, Mark; Crowther, Simon (2008). „The Responsive Bystander: How Social Group Membership and Group Size Can Encourage as Well as Inhibit Bystander Intervention.“. Journal of Personality and Social Psychology 95 (6): 1429–1439.

 

Články k poslechu

Buď jako voda

Můžeme s jemností měnit svět a přitom zůstat spojeni s vlastní podstatou.

11 min

Pomalá změna

Vražedné životní tempo nezvolníte ze dne na den. A to je dobrá zpráva.

15 min

Objekt zájmu

Druhému se zjevně líbíte, přesto se vás zdráhá oslovit. Co za tím může být?

12 min

Proč pomáháme

Dokážeme udělat něco pro druhé skutečně nezištně, nebo vždy sledujeme vlastní dobrý pocit?

9 min

Nevěř mozku všechno

Když se myšlenky zacyklí v kruhu, může to člověka úplně vyřadit ze života.

11 min

20. 2. 2012

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.