Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Graf vás zná lépe než vy sami

Když máte informace pohromadě, můžete o sobě zjistit zajímavé věci.

Ze seriálu: Nové nástroje pro vaši mysl

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

21. 12. 2011

Změřte si čas strávený prací, zaznamenejte si náladu po sportování a zjistěte, zda častěji vyrážíte za uměním, nebo alkoholem. Výsledky vám můžou změnit život.

O lidech, kteří propadli „sebekvantifikaci“, tedy zaznamenávání a popisování svého života číselnými statistikami, už jste se dozvěděli. Včetně toho, jak objevný, užitečný, ale i bizarní může takový přístup k sebepoznávání být.

Představíme si teď několik nástrojů, které vám skoro bez práce pomůžou lépe poznat vaše návyky, někdy i zlozvyky. Výsledky by byla škoda odpískat jako pouhou narcisistickou kuriozitu, protože vám můžou pomoci lépe zacházet se svým pracovním i volným časem nebo běhat tak, abyste si co nejlépe pročistili hlavu.

Toggl: štípačky digitální éry

Toggl jednoduše měří čas strávený prací na jednotlivých úkonech a projektech. Vyloženě praktický je pro lidi, kteří pracují jako grafici či programátoři na volné noze a jsou placení od hodiny. K vyzkoušení, třeba jen na týden nebo dva, ho ale vřele doporučuji i zaměstnancům chodícím o půl deváté do kanceláře a v pět domů. Nabídne totiž vhled do toho, jak člověk v práci tráví svůj čas.

Než jsem v září začal Toggl používat, tipoval jsem, že obvykle pracuji mezi šesti a deseti hodinami denně. A ejhle, průměr jsou čtyři, přičemž u počítače jsem skoro denně dvakrát delší dobu, než byl čistý čas strávený prací. To je docela alarmující nepoměr, kterého bych si sám nevšiml. Podařilo se mi jej trochu stlačit až vypnutím všeho, co mě na obrazovce může vyrušit, a dalšími úpravami návyků.

Nechci se teď dotknout čtenářů, kteří se skutečně musí osm, deset a víc hodin na něco intenzivně soustředit; vsadil bych se ale, že by většina byla překvapená tím, jak nehospodárně ve skutečnosti zachází se svým časem. Například že půlhodinová postradatelná schůzka neukousne ze dne půlhodinu, ale i patnáct minut před tím, protože nemá cenu se do něčeho pouštět, a patnáct po ní, než se člověk zase začne pořádně soustředit. Z viditelné půlhodiny je tedy neviditelná ztracená hodina.

Toggl měl na můj pracovní život ještě jeden nečekaný pozitivní účinek: zlikvidoval multitasking, neplodnou, pseudoproduktivní práci na dvou věcech najednou. Vždycky, když zapnu stopky, vím, na co přesně se mám soustředit.

Taky jsem po několika týdnech poctivého používání Togglu zjistil, že opakované úkony, o kterých jsem byl přesvědčený, že jsou na skoro celý den – například přelouskání knihy pro pravidelné recenze na FinMagu – vezmou obvykle jen mezi dvěma a čtyřmi hodinami. To mi dost ulehčilo plánování času. Tyto zážitosti jsem přestal ze zoufalství tlačit před sebou, protože si při pohledu do statistik můžu říct: „vezme to nejvýš čtyři hodiny, takže když se do toho pustím v jednu odpoledne, po páté mám padla.“

Navíc měl Toggl na můj pracovní život ještě jeden nečekaný pozitivní účinek: zlikvidoval multitasking, neplodnou, pseudoproduktivní práci na dvou věcech najednou. Vždycky, když zapnu stopky, vím, na co přesně se mám soustředit. Ano, občas musím v rychlém, deseti nebo patnáctiminutovém tempu přepínat mezi záležitostmi, mysl mám ale vždy plně soustředěnou na jedinou z nich.

Data by to byla zajímavá, ale nechtěl bych své spolupracovníky přerušovat mačkáním stopek na mobilu pokaždé, když se v hospodě změní téma z faktur na děti.

Zároveň vám ale neporadím, jak měřit onu šedou zónu mezi prací a odpočinkem. I když z učebnic produktivity víme, jaké zlo to je, těžko do ní občas nešlápnout. Třeba jen jízda do práce nebo na schůzku: volný čas to určitě není, ale je to už práce? Co když si čtete oborový tisk, jdete s kolegy na pivo, účastníte se konference? Sám jsem se rozhodl tyhle věci neměřit, a to z čistě praktických důvodů. Nechtěl bych své spolupracovníky přerušovat mačkáním stopek na mobilu pokaždé, když se v hospodě změní téma z faktur na děti. Data by to ale byla zajímavá.

Za používání Togglu nic neplatíte, ačkoliv za pět dolarů měsíčně můžete získat přístup k pokročilejším funkcím, jako je vystavování faktur. Chcete-li službu vyzkoušet, vyplňte na hlavní stránce pole Email a Password (heslo) a klepněte na Sign up now! Pak už stačí do velkého formulářového pole napsat, na čem pracujete, a začne se měřit čas; pro lepší statistiky ještě v druhém řádku v nabídce Add new project vyplňte, pod jaký projekt činnost spadá a tuto činnost ještě podobně můžete přiřadit ke klientům (což klasické zaměstnance většinou zajímat nebude). Samotné přehledy se ovládají intuitivně, klepáním na ikonky různých typů grafů.

DailyMile: telemetrie pro běžce

Možná jste si na Facebooku všimli pravidelného přísunu informací, kdo kolik uběhl kilometrů a jak se cítil. Za jejich šablonovitou podobu může to, že je tam automaticky zveřejňují mobilní aplikace, které běžcům či inline bruslařům měří jejich výkony a generují z nich statistiky. Dailymile z celkové trasy běhu – automaticky zjištěné pomocí navigace v mobilu – a času například přibližně vypočítá spálené kalorie. Co nás ale asi zajímá víc: při vydýchávání může běžec na displeji telefonu klepnout na smajlíka nejlépe vystihujícího aktuální náladu (proto jsou taky všechny ty statusy podle mustru „Maruška ran 2.46 miles in 36 mins and felt great“). Tenhle trvalý záznam vám pomůže snadněji najít ideální podmínky a tempo a dál se jich držet, takže budete pod sprchu pravidelně kráčet s endorfinovou špičkou.

Alternativou Dailymile je služba RunKeeper, která nabízí více funkcí, například umí generovat statistiky ve spolupráci s běžnými turistickými navigacemi. Uživatelé za to ale platí menší přehledností.

Oba dva pomocníci sportovců jsou zdarma a do telefonu si je nainstalujete přes ikonu, kterou běžně zavádíte nové aplikace (App Store, Market, apod.). Vyžadují jen jednoduchou angličtinu na úrovní „login“, „ok“, „cancel“.

„Co rád poslouchám? Počkej, podívám se“

Aniž by to bylo na první pohled zřejmé, život dokážou do řeči čísel přeložit i populární sociální sítě a mobilní aplikace.

Z webu Last.fm si po registraci (klepněte na Join a pak Connect with Facebook) můžete stáhnout doplněk do hudebního přehrávače, například do iTunes. Ten informaci o každé poslechnuté písničce pošle na server. Jestli to má nějaký účel, tak pubertálně-společenský: vaši přátelé uvidí, co posloucháte. Navíc vám Last.fm na základě poslechnuté hudby doporučí interprety, které možná neznáte, takže s nimi do party přijdete první. Mimo to ale na vašem profilu začnou postupně naskakovat žebříčky nejposlouchanějších umělců, alb a písní, které si navíc můžete procházet týden po týdnu i roky nazpátek. Vím tedy, že kdybych si chtěl připomenout týden ležení v knihách před státnicemi v roce 2007, poslechnout bych si měl Modest Mouse, Pink Floyd a Aphex Twin:

Zmiňme ještě mobilní službu Foursquare; v kavárnách, kinech, hospodách a restauracích se její uživatelé „čekují do veňjů“, zkrátka posílají Foursquare zprávu o tom, kde právě jsou. Opět je to taková pubertálně-společenská hříčka o to, kdo je nejčastějším hostem zajímavých podniků, byť někde už takové hosty odměňují zcela nevirtuálními klobásami. Foursquare si ale vaše kroky pamatuje, takže na poslední dva měsíce svého života můžete zavzpomínat nad grafy popisujícími, kdy jste vymetali nejvíc podniků a kam nejraději chodíte:

Tato data můžete poskytnout i dalším službám. Já jsem například na www.4sqmap.com/stats zjistil, že i když všem říkám, že pořád pracuji i lenoším po kavárnách, ještě častěji než do nich sedám do sprostých hospod. Aspoň že v muzeu bývám častěji než ve fast foodu:

Tabulky: statistiky nejen pro účetní

Potíž s podobnými službami je ta, že zatím nejsou dostupné česky, a cenou za pěkné grafy je nemožnost změnit, co přesně chcete sledovat. Tuto svobodu vám dává Excel, popřípadě jakýkoliv jiný tabulkový editor. Chce to jen mít s ním už trochu zkušeností ze školy nebo zaměstnání. Ideální je nabrat záznamy různých veličin za několik měsíců či let a k tomu umět používat pokročilé funkce, například pro hledání korelací.

Pokud se ale například jen snažíte o udržení duševní hygieny a zdravého životního stylu, stačí vám v menu najít podmíněné formátování buněk. I tato banální funkce v tabulce zvýrazní třeba to, že je pro subjektivní celodenní pocit pohody důležitější dobře se vyspat a jít si zaběhat, než si krátkodobě upravit náladu alkoholem a nikotinem. (A když zjistíte opak, aspoň si přestanete zbytečně ničit kolena běháním.)

Naslintej si vyhlídky

Pokud sebekvantifikaci propadnete, pak se můžete prohrabat seznamem čtyř set nástrojů, který vytvořila komunita na blogu Quantified Self.

Z bezplatných služeb zaujmou DaytumMercuryApp. Obě dvě nabízejí možnost vést si „datový deník“, ve kterém si sice nepočtete se sklenkou vína, zato ale můžete svůj milostný, profesní, umělecký či sportovní život rozebrat nad tabulkami a grafy.

Taky tu ale zjistíte, že se ze sebekvantifikace stává docela zajímavý byznys. A nejde jen o různé nástroje pro měření délky a kvality spánku, které jsme si ukázali v předchozím článku. Ve Spojených státech například raší firmy, kterým pošlete plivanec ve zkumavce, a za pár týdnů dostanete rozbor své DNA, včetně číselně vyjádřené náchylnosti k drogovým závislostem nebo duševním poruchám. Jednou takovou je 23andMe, která službu nabízí za 99 dolarů. I když jsem sám trochu ujetý do statistik a odhalování utajeného, přesně tady pro mě začíná zóna toho, co chci radši nevědět. Tím spíš, že vědecký test za necelé dva tisíce ve mně vzbuzuje vzpomínky na filmový kondiciogram, který Františkovi Koudelkovi pořádně zamotal životem.

Zaujala vás sebekvantifikace a nápad poznat a lépe ovládat svou mysl skrze čísla? Pochlubte se nám, jaké ukazatele měříte, které nástroje k tomu používáte – a v čem vám to pomáh
á.  

Diskuse 0
Nové nástroje pro vaši mysl
Seriál

Pokud jde o naše tělo, dokážeme měřit a precizně popsat kde co. Když přijde řeč na duševní pochody, neumíme spolehlivě popsat a vysvětlit skoro nic.

Michal Kašpárek

  • Úspěch