Pokud jde o naše tělo, dokážeme měřit a precizně popsat kde co. Když přijde řeč na duševní pochody, jsme většinou odkázáni na nešikovná přídavná jména. Spolehlivě popsat a vysvětlit neumíme skoro nic.

Statistika není samospásná, kužel jejího světla ale člověka rychle vyvede z temnot rozhodování. Kupujete auto? Určitě se zeptáte na spotřebu a najeté kilometry. Chcete něco po šéfovi? Získáte si ho tabulkou s vypočítanými náklady a jejich návratností. (Když ne tím, tak už ničím.)

Čísly a statistikami poměřujeme i svou fyzickou kondici, od obvodů končetin, přes celkovou hmotnost až k bazální teplotě. Zajímejte se u někoho, kdo bojuje s nadváhou, co je to body mass index – a dostanete přednášku o tom, jak se vypočítává a proč je důležité ho mít mezi 19 a 25.

Když se ale toho samého člověka zeptáte na to, jak se dnes vyspal nebo jak se soustředí, a nedejbůh proč tomu bylo, jak tomu bylo, začne se neobratně vyjadřovat přídavnými jmény a vařit z vody vysvětlení. Pokud tedy neslyšel o přístupu Quantified Self, nehezky česky „sebekvantifikaci“, lépe snad „člověku v číslech“.

„Sebeměřičů“ po celém světě přibývá. Dávají nám naději, že brzy lépe poznáme i my sami sebe. Navíc poměrně snadno: skrze statistiky, samozřejmě.

Sendvič se sýrem jako spouštěč migrén

Nejzajímavější na sebesledování je, když člověk s dostatečným množstvím dat – ideálně po pár měsících či letech – zjistí, že jeho mysl ve skutečnosti funguje docela jinak, než vždy věřil.

Robin Barooah pil kafe od svých deseti. Myslel si, že mu pomáhá soustředit se. Zároveň si ale všímal, že káva s jeho náladou švihá sem a tam, a tak se rozhodl ze dne na den přestat.

Několik týdnů předtím i poté si zaznamenával dobu, po kterou se dokázal každý den koncentrovat. Z grafu na něj vyskočilo překvapení: bez kávy se soustředil v průměru ještě déle než s ní.

„Vnímám to jako úspěch sebekvantifikace. Ať už výsledek vypovídá něco o obecných účincích kofeinu, nebo ne, ukazuje, jak důležité je sledovat se před tím, než učiníte nějaké rozhodnutí,“ napsal na Quantified Self.

Kolem tohoto blogu funguje největší komunita sebeměřičů. Další z nich, Alexandru Carmichaelovou, trápily migrény. I proto začala před několika lety s důkladným sebesledováním.

Do chytrého telefonu si přes aplikaci DailyBurn zaznamenávala, co snědla, a přes Countdown pak nástupy i odeznění migrén. Výsledek byl překvapivě jasný: po mléčných výrobcích ji hlava rozbolela v jednu hodinu odpoledne týž nebo hned příští den. Po lepku v pět. To, co zažíváte, když soused celou sobotu vrtá do stěn, jí způsoboval sendvič se sýrem.

Nejzajímavější experimenty ze všech mně známých bloggerů podniká Seth Roberts. Nejlépe se například vyspí, když den předtím stojí na nohou devět a více hodin. To samozřejmě není vždy možné. Naštěstí to lze ošidit mnohem kratším postáváním na noze jedné, popřípadě několikaminutovým balancováním na noze pokrčené. A matematické příklady se mu počítají lépe, když sní 60 gramů másla. Člověk má až chuť takového chlapíka poznat.

Proklaté boty: když v nich spím, je mi ráno špatně

Jak je vidět, chytrý telefon, počítačová tabulka nebo jen papír a tužka člověku mohou o jeho mysli prozradit hodně. Nadšení však tlumí několik skutečností:

• Specializované nástroje, které sebepozorování usnadňují, jsou pořád drahé a neohrabané. Pokud chcete automaticky zaznamenávat kvalitu a čas svého spánku, musíte si za několik tisíc objednat zařízení jako Zeo nebo SleepTracker a spát s náramkem.
• Anebo každé, opravdu každé ráno myslet na to, že musíte do tabulky co nejpřesněji zaznamenat, kdy jste se budili a jak dlouho koukali do tmy. Což spánku asi nepřidá.
• V Česku bohužel neexistuje komunita, se kterou byste si mohli vyměňovat postřehy a zkušenosti. Chce to tedy umět anglicky a nebát se technomilů třeba na Quantified Self.

Dobře, statistika může odhalit nečekané zdroje migrén, úzkostí, nespavosti nebo poruch koncentrace. Zároveň ale může laika navést špatným směrem. Jeden kamarád mě nedávno pobavil: vždycky, když spí v botách, ho prý ráno ukrutně bolí hlava. Pokud jste během jedné sekundy nepřišli na to, že za to samozřejmě může alkohol, raději se do sebeměření nepouštějte.

Máslo na chleba patří proto, že je to lahůdka – ne aby člověk počítal příklady o několik sekund rychleji.

Jakkoli je složitá odpověď na otázku JAK MĚŘENÍ INTERPRETOVAT, pořád není natolik zásadní jako otázka, CO VLASTNĚ MĚŘIT.

V příštím článku vysvětlím, jak a proč si měřím čas strávený prací. Už teď vám ale prozradím, že jsem ani po měsících nevyřešil, jestli do něj mám počítat například cestu tramvají na schůzku, a pokud ano, tak jak to udělat, když po cestě i nakoupím. Je to čas strávený prací? Ne? Půl napůl?

A nakonec, sebeměření nesmí nahradit schopnost intuitivního vhledu do sebe sama. Pro čísla popisující život nelze přehlížet život samotný. Zkrátka, máslo na chleba patří proto, že je to lahůdka – ne aby člověk počítal příklady o několik sekund rychleji.

Kam dál?

V příštím díle našeho miniseriálu si představíme několik webových stránek a mobilních aplikací, se kterými můžete svůj život jednoduše a zadarmo analyzovat. V ideálním případě i zlepšit.

Do té doby se můžete inspirovat „výročními zprávami“ grafika Nicholase Feltona. V těch se už šestým rokem dělí o různé informace ze svého soukromí: o úbytky a příbytky na váze, o návštěvy muzeí a obdržené pohlednice, o čas strávený prací i zábavou, o kilometry překonané vlakem.

Nicholas výborně ukazuje, co všechno se dá v životě vyjádřit čísly – a že ta čísla často vypovídají i o něčem úplně jiném, než co praví název kolonky.