Honění se za novým a novým je choroba. Je to potrava, která plodí hlad. Stále větší a větší hlad, co uspává.

Před nedávnem jsem se po nějakém čase podíval na film Společnost mrtvých básníků, kde mě kromě mnohých citací jiných velkých anglicko‑amerických velikánů opět udeřil do uší ten starý známý provokativní výrok v souvislosti se záhadným jménem Henry David Thoreau:

„Převážná většina lidí žije v tichém zoufalství.“

Rozhodl jsem se podívat blíže na to, jak to vlastně ten chlapík jménem Thoreau s tím zoufalstvím myslel. Jeho myšlenky se ukázaly jako překvapivě aktuální.

Blázen, nebo jediný rozumný v davu?

Znáte takový ten tupý pocit, když ztvrdnete za počítačem a nahrbeni bez cíle překlikáváte ze stránky na stránku? Občas se mi to stane. A navzdory tomu, že vím, že mi to nedělá dobře ani to nepřináší dobrý pocit, jen těžko se od počítače odtrhávám. Tak přesně této tuposti se Henry David Thoreau (1817–1862) snažil vyhnout a inspirovat k tomu i ostatní.

Je to blázen, chová se jinak než většina. Z jiné perspektivy se může únik ze společnosti naopak jevit jako ojedinělý projev zdravého rozumu.

Představte si člověka, podivína, který opustí život plný pohodlí a výhod a odejde někam do lesa, aby si tam postavil skromnou chalupu, obdělával pole a snažil se uživit za velmi skromných podmínek. Z určitého pohledu je to blázen, chová se jinak než většina. Výchylka od normálu, nechce to, co jiní. Lidé nad ním kroutili hlavou a dobírali si ho.

Ale z jiné perspektivy se může únik ze společnosti naopak jevit jako ojedinělý projev zdravého rozumu. V osmadvaceti letech se nadějný esejista a básník Thoreau přestěhoval na dva roky na břeh jezera Walden, dva a půl kilometru od nejbližšího souseda, kde žil poustevnickým životem. Jaké byly jeho důvody?

„Odešel jsem do lesů, protože jsem chtěl žít uvědoměle, postavit se čelem k základním skutečnostem života a vyzkoumat, jestli bych se mohl naučit tomu, čemu má život učit. Nechci, až budu umírat, zjistit, že jsem vůbec nežil,” píše ve své knize Walden aneb Život v lesích.

Vlastníma rukama si postavil maličký domek a vytvořil pole, na kterém si pěstoval  základní potraviny. Zaměstnával se prací, studiem nebo jednoduše pozorováním jezera a přírody.

Život jako experiment

Tiché zoufalství ve zmíněném výroku znamená vlastně jakousi duševní pasivitu, ztrátu kontroly nad vlastním životem. Thoreau nabídl následující lék: převezměte zodpovědnost nad vlastními životy, přemýšlejte o důvodech, proč věci děláte, a jestli jsou opravdu důležité a nutné.

Henry David Thoreau nás může inspirovat k oddychu od technologií a internetu a ukázat nám cestu k přirozenejšímu životu.

Jako prevenci zoufalství doporučuje experimentátorský způsob života. Ověřovat zaběhané skutečnosti, od náboženství přes praktické úkony až po média a knihy. A co neobhájíme před vlastní myslí a tělem, nemilosrdně odhodit.

John Grohol, americký psycholog zabývající se chováním lidí na internetu, říká, že Thoreau nás může inspirovat k oddychu od technologií a internetu a ukázat nám cestu k přirozenejšímu životu. Klíčem ke zdravému životnímu stylu je zbavit se nadbytečného, ať už je to jídlo, informace nebo věci.

Thoreau nám radí hledat život, který je nás hoden. O tisku a jeho šokujících zprávách píše: „Jedno přečtení stačí. Jakmile jsme se obeznámili s principem, tisíce obměn vám mohou být lhostejné.” A to ještě neviděl internet! Když se jednou nějaká hvězdička zfetuje, když havaruje auto na dálnici, princip už známe a mění se jen jména, na co číst dál?

Honění se za novým a novým je svým způsobem choroba. Je to potrava, která plodí hlad, stále větší a větší hlad, co uspává. Říka se, že skutečná moudrost je prožitá. Pochopená z nitra. Ale jak jí dosáhnout?

Jednoduchost a přirozenost

Je to tak jednoduché. Možná by se Thoreauova filozofie dala vyjádřit zenovým „jez, když jíš, pij, když piješ. Dojedl jsi? Tak si umyj misku“. Přirozenost je jednoduchá.

Dej si záležet na dvou nebo třech věcech, neber si jich na starost sto a nebo tisíc.

Klást důraz na kvalitu místo kvantity, na přírodu místo techniky, oddávat se každé chvíli naplno. To, co se od něho můžeme naučit a co je v dnešní době nanejvýš aktuální, je důraz na zjednodušování života.

„Jednoduchost! Jednoduchost! Jednoduchost!“ píše Thoreau. „Dej si záležet na dvou nebo třech věcech, neber si jich na starost sto a nebo tisíc, místo miliónu počítej s půltuctem.“

A tak si můžeme spolu s tímto nenapravitelným idealistou, který později inspiroval svými činy takové osobnosti jako byl Mahátma Gándhí nebo Martin Luther King, položit pár otázek:

• Jsou všechny ty činnosti, které mě dnes čekají, opravdu nezbytné? Nebo je dělám z jiného důvodu?
• Jaký je to důvod?
• A kdo říkal, že se to má?
• Opravdu je potřebuji?
• Zlepšují tyto činnosti nějak můj život?

A dál a dál a dál. Co se stane, když se některých z těch činností zbavím?

Kterou ze svých „povinností“ můžete dnes či zítra vynechat vy? Jaké budou důsledky a co tím získáte?