Většina z nás tráví nesmyslně hodně času prací a v práci. Mít pak energii a čas na osobní setkání je často nad naše síly a časové možnosti. Facebook tento systém krásně podporuje. Dává nám pocit, že zvládáme pracovat a ještě udržovat sociální kontakty. A navíc nás vede k tomu, že si naprosto dobrovolně zahlcujeme mysl myriádami podnětů a snižujeme tak svou mentální kapacitu.

Nedávno jsem seděl s kamarádkou, kterou jsem dlouho neviděl. Říkala, že už před časem přemýšlela, že by se mi ozvala, ale když vlastně vidí, co dělám, přes facebook, tak jí to nakonec nepřišlo podstatné. Stejně o všem ví, tak co.

Sociální síť nám dává pocit, že víme, co dělají jiní, takže nemáme potřebu je osobně kontaktovat. Ještě zrádnější je možnost přímé komunikace přes chat. Tady už opravdu jsme s druhým v interakci v reálném čase. A když si to řekneme přes fb, proč se pak scházet.

V případě lidí, s nimiž se pro geografickou či jinou vzdálenost osobně sejít momentálně nemůžeme, super věc. Ale často se to děje v rámci jednoho města. Jasně, normálně bych nezvládl pokecat či aspoň prohodit pár vět s tolika různými lidmi během jednoho dne. Každý jsme přece jinde, nikdy bychom se v takovém složení fyzicky nesešli.

Prasátka v matrixu

Ještě že máme ty hospody! Zaplať pámbu za ně! Speciálně v zimě bychom jinak snad ani paty nevytáhli z tepla domovů. Ale proč? Jde o bezpečí vzdálené komunikace, o naši pohodlnost, jednoduchost přístupu? Nebo také o to, že většina z nás tráví nesmyslně hodně času prací a v práci? Mít pak energii a čas na více či aspoň jedno osobních setkání je často nad naše síly a časové možnosti.

Jako si někteří dávají svou nutnou cigaretu, tak my často až do upadnutí do spánku si dáváme další a další stránku. Čučíme do monitoru, než znavení usneme.

Facebook tento systém krásně podporuje. Dává nám pocit, že zvládáme pracovat a ještě udržovat sociální kontakty. Diskutovaný a už běžně přijímaný fakt je, že sociální sítě místo socializace udržují v izolaci, naopak spíše podpoří v asociálnosti. Je s tím spojena i tzv. narkotizační dysfunkce.

Jako si někteří dávají svou nutnou cigaretu, tak my často až do upadnutí do spánku si dáváme další a další stránku. S pocitem, že jsme in, v obraze, stále informovaní, v kontaktu, napojení na nekončící proud zábavy, kterou si sami můžeme vybrat, čučíme do monitoru, než znavení usneme.

Jedná se o efekt, který zmenšuje naši kapacitu pro jakoukoli organizovanou akci, cílevědomé jednání. Napadá mě obraz prasátek u korýtek, která fascinovaně hledí, co dostala dobrého, přejí se a usnou. Nebo obraz z filmu Matrix, kde jako v líhních tisíce lidí v tubusech napojení na umělou výživu a stejně tak umělou realitu.

Všimni si mě!

Pochopitelně je to jako s nožem: záleží na tom, jak ho používáte a kdo ho používá. Přes sociální sítě se šíří informace, které mainstreamová média ignorují (a otázkou je, jak to). Lidé se tu svolávají na demonstrace či se podporují v různých zajímavých projektech. Taky tudy proudí tuny nesmyslů, které pak uživatelé předávají skrz posty pořád dokola.

Nedávno jsem jel s kamarádkou někam tramvají. Povídáme si, ona nastupuje do tramvaje po schodech, vidím, že má v ruce chytrý mobil a něco si tam píše. Neuvěřitelné: zároveň nastupuje po schodech, hovoří se mnou a odepisuje na mail či něco řeší na fb. No jo, my ženy zvládáme víc věcí najednou, řekla mi, když jsem se dost nakvašeně divil. A tohle by mi řekla možná i řada jiných žen. Je to jeden z mnoha zažitých nesmyslů.

Existují přirozené situace, kdy potřebujeme rychle a akčně přepínat mezi různými činnostmi. Ale obecně je tohle směřování, jakým nás táhne současná doba, hluboce nezdravé.

Nikdo, žena ani muž, se nemůže skutečně věnovat více věcem najednou. Na‑jednou se lze z podstaty věci samé a na základě zkušeností z introspektivního zkoumání mysli věnovat jen jedné věci. Zdání dělání více věcí najednou vzniká díky schopnosti rychle přepínat pozorností od jedné věci k druhé. Někdo je toho samozřejmě schopen více a možná obecně to lépe zvládají ženy, kdo ví. Ale jde o to, že to není žádné až tak velké pozitivum.

Jistě existují přirozené situace, kdy potřebujeme rychle a akčně přepínat mezi různými činnostmi a tato pružnost se hodí. Ale obecně je tohle směřování, jakým nás táhne současná doba, hluboce nezdravé. Myriády podnětů, většina z nich v podstatě prakticky k ničemu, rozrušování, rozdrážďování mysli hlasitými, barevnými vjemy. Všimni si mě, věnuj se mi, kup si mě, přemýšlej o mně, musíš mě mít, musíš se tohoto zbavit, tohle si pořiď, zkontroluj, jestli nemáš nový mail, podívej, jaký super cool status má kámoš, mrkni, kolik lidí ti olajkovalo tvůj status a tvou fotku…

Facebook distracted

Nejsem velký příznivec konspiračních teorií, ale když si tohle všechno uvědomím, vzpomenu si na ně. Ono se to totiž na první pohled nezdá nijak až tak zvláštní…a nebezpečné. Ale v důsledku spolu s jinými aspekty síťového návyku vede k obrovskému tříštění pozornosti. A nepozorná, roztěkaná mysl je slabá mysl, snadno ovlivnitelná, ovladatelná mysl.

Nejde jen o jednu z hlavních překážek pro meditaci, distracted mind. Je to obdobně škodlivé pro běžný život. Koneckonců meditace není než trénink mysli pro běžný život. Zde probíhá cílené rozrušování, oslabování pozornosti. Není pak čas na přemýšlení, myslím skutečné přemýšlení, nikoli obvyklé nevědomé automatické vnitřní brebentění. Není prostor pro zastavení se.

Přijde mi legrační, když vidím, jak někteří dělají vědu, přímo to nazývají experimenty, když si na týden vypnou internet v telefonu. Úplný krok do temnot!

V zastavení, ve vnitřním tichu a pozornosti totiž přichází prostor pro hluboké otázky a zajímavá, podstatná poznání. V úrovni, kde není až tak podstatné, co koupit, potřeba nového chytrého telefonu není najednou až tak citelná. Pozorná a soustředěná mysl vede k vnitřní jasnosti, člověk se nenechá tak snadno něčím ovlivnit.

Přijde mi legrační, když vidím, jak někteří dělají vědu, přímo to nazývají experimenty, když si na týden vypnou internet v telefonu, týden se nepřihlásí na fb. Dokonce teď kamarád přes fb rozhlásil, jak se na půl roku vzdává internetu obecně. To je krok! Úplný krok do temnot! A to si uvědomme, že před pár lety ještě žádný fb neexistoval, natož chytré telefony, i samotný internet tu je chviličku.

Ale pokud jsme alespoň trochu vědomí, jsme možná vědomí i svých závislostí. Stane‑li se fb či internet závislostí, proč nezkusit detox? A jako substituci opravdové fyzické setkávání.

Pro rozvoj soustředění se doporučuje zjednodušit život. Simple life. Pro to existují kláštery. To samozřejmě není cesta pro všechny. Ale určitě je možné život učinit více jednoduchým. Méně pracovat, méně se stresovat, méně do sebe cpát nezdravých jídel a nezdravých, zbytečných vjemů.

Přílišná mnohost vjemů, informací či podnětů neznamená automaticky výhodu. Naopak. Může vést k plochosti, povrchnosti, ovladatelnosti. Zní to jako protimluv, ale opak je pravdou. Zjednodušením se život může stát bohatším.