Taky si ráno u kávy přečtete zpravodajské weby, v zaměstnání pracujete s internetem skoro celý den, večer trávíte čas na Facebooku nebo stahováním filmů a ještě to prokládáte neustálým kontrolováním internetu z mobilního telefonu?

I když vám rodiče nebo prarodiče možná tvrdí opak, nebojte se, nezblbnete z toho. Neustálé vystavování se informacím na internetu ale může vést k problémům s produktivitou, k horšímu soustředění a povrchnímu vnímání informací.

Závislost na internetu? Spíš závislost na jednotlivých službách

Televize občas přinesou bizarní záběry z pochybných asijských klinik, kde se léčí závislost na internetu. Toto onemocnění popsal už v roce 1995 newyorský psychiatr Ivan Goldberg v žertovném pamfletu, v němž poukazoval na posedlost svých kolegů zkoumáním závislostí.

Zdali je onemocnění v současnosti označované jako IAD (Internet Addiction Disorder) nutné považovat za regulérní a obecně se vyskytující psychický problém, o tom se odborníci přou. A respektovaná jména najdete na obou stranách zákopů.

Web‑strategist.com:

Ve dvaceti letech mají za sebou mladí lidé 20 tisíc hodin strávených online, což je stejně času, kolik strávili tréninkem profesionální pianisté.

Argumenty popíračů IAD ale mají hodně do sebe: lidé se nestávají závislými na internetu samotném, nýbrž na konkrétní službě. Může to být online pornografie, hazard, ICQ a další komunikační nástroje, nebo třeba Facebook. Ne však kombinace toho všeho dohromady.

Navíc bývá vysedávání u počítače často způsobeno jiným psychickým problémem. Pak může nejlépe pomoci kognitivně behaviorální terapie, nikoli radikální řešení například v podobě elektrošoků, které jako prostředek léčby údajně závislých zakázala před půl rokem už i samotná Čína.

Praxí ověřené tipy, jak se nenechat zavalit

Už v roce 1970 varoval futurista Alvin Toffler před informačním přetlakem. Pokud chcete, aby pro vás internet zůstal pracovní pomůckou a střídmým zdrojem zábavy a nestal se jakýmsi pomyslným protiproudem ve vašem soukromém i pracovním životě, vyzkoušejte tyto tipy:

Martin Vlnas, Finmag.cz:

„Na internetu jsem od ráno do večera. Bohužel. První co udělám, když se ráno vzbudím je, že zkontroluju, jestli přítelkyně spí. Když ano, okamžitě sahám po komunikátoru a kontroluji mejly. Co když něco hoří? Pak si, stále v mobilu, dávám svoje pravidelné ranní kolečko po zpravodajských serverech. Končím na Facebooku. Pokračuje to v práci. U počítače a netu trávím tak 75 procent pracovní doby. Cestou domů v autobuse poslouchám hudbu a… sjíždím net. Negativní následky jsem, kromě otrávené přítelkyně, zatím nepocítil. Možná se mi o nich ale jen nechce přemýšlet. Roztěkanost? Útržkovitost? Neschopnost se dlouhodobě soustředit na jeden problém? Hmm. Možná.“

Schraňujte všechny důležité informace na jediném místě. Pokud je to technicky možné, nastavte si přeposílání ze všech svých schránek (pracovní pošta, soukromá pošta, zprávy na Facebooku) do jediné. Nepodstatné nebo vyřešené věci každý den smažte nebo archivujte, těm nevyřešeným dejte v Outlooku vlaječku anebo v GMailu hvězdičku, abyste na ně nezapomněli. Velmi pravděpodobně vás tak bude e‑mail méně stresovat a vy budete mít menší motivaci ho neustále kontrolovat.

Vyřizujte poštu jen několikrát za den. Dlouho jsem měl na telefonu nastavené pípání oznamující každý příchozí mail a jistil jsem to vyskakujícím oznámením na obrazovce počítače. Chyba! Kvůli jedné důležité zprávě denně přece není nutné se nechat vyrušit z práce pokaždé, když vám přijde nabídka z obchodu, kde jste před třemi lety nakoupili. V knize Čtyřhodinový pracovní týden jsem navíc před časem objevil zajímavý tip – poprvé poštu vybrat, až když máte hotovou nejdůležitější práci dne, budete se díky tomu lépe soustředit. Není to možné dělat vždy (třeba když vám šéf zadává práci po ránu, právě e‑mailem), jako princip to ale dává smysl.

Ne, opravdu nemusíte číst všechno. Facebook. Twitter. E‑maily. Pět zpravodajských webů, pět diskusních klubů, tři stránky s vtípky. Každý má kolečko adres, po nichž surfuje v každé pauze, jinak velké. Vždy ale může být menší! Zamyslete se na tím, jestli vám všechny ty věci skutečně chyběly při minulé dvoutýdenní dovolené a jestli nejpodstatnější novinky stejně neuslyšíte od kamarádů v hospodě nebo z rádia v autobuse.