Gradující hudba, záběry na zoufalé lidi ztrácející své celoživotní úspory, atmosféra strachu v nočním velkoměstě a provokující otázka vypravěče, jestli za bezútěšné krizovou situaci tak náhodou nemůžou velké ryby nahoře…

Při dalších záběrech na společenskou pyramidu, jejíž špičku ovládá jakýsi Rockefeller v cylindru, s kubánským doutníkem a posměšným výrazem v tváři, na státníky s rybími hlavami a ovládané masy cítím, jak se v mém obličeji střídají barvy polské vlajky a mé tělo pulsuje zaplavené podivnou směsicí hněvu a bezmoci.

Sebeobranných technik, jak s psychopaty jednou provždy zatočit, není mnoho. Většina z nich představuje běh na velmi dlouhou trať.

Před chvílí jsem si online pustila film I am Fishead – Ryba smrdí od hlavy a je mi jasné, že letargie deštivého sobotního dne, stráveného rutinním úklidem, přípravou oběda a žehlením hromady prádla je nenávratně pryč. Jsem od přírody šťoural a zjednodušení typu „za současné problémy světa mohou psychopatické osobnosti na špičce společnosti“, je mi tak trochu proti srsti.

Na druhé straně mě těch pár let v tvrdé reklamní branži dostatečně vyškolilo: natočit v dnešní době divácky úspěšný film bez jisté dávky populismu, silných symbolů a zjednodušení komplexních témat na pár klíčových frází se rovná pokusu vysít semena na zarostlý trávník a těšit se, že z nich za pár měsíců budeme sklízet rajčata. Holt, doba je rychlá a žádá si svižné, dramatické podání.

Film zcela určitě dokázal spustit nějaké tlačítko v mé hlavě, když donutil mé jinak pohodlné mozkové závity hlouběji přemýšlet nad pointou, co chtěl vlastně básník celým filmem říci. To, že se ve vedení firem vyskytuje zvýšené procento narcistických osobností, je starý známý fakt.

Poznala jsem dokonce narcise, který kolem sebe dokázal postavit celou šermířskou organizaci s pevnou vojenskou strukturou. Cožpak o to, narcis v šermířské zbroji, obklopený pážaty a mladými tanečnicemi vzbuzuje alespoň romantickou představu rytíře.

Už v jednom a půl roce lze podle hustoty nervových spojení v příslušných strukturách pravé nebo levé hemisféry zjistit, jestli u daného človíčka bude převládat pozitivní nebo negativní afektivita.

Naproti tomu studená ryba v obleku, kontrolující všechny a všechno včetně toho, kteří ze zaměstnanců přišli v neděli do práce, vzbuzuje tak akorát strach nebo lítost, podle toho, na které straně barikády se člověk zrovna nachází.

Láskou za lepší svět

Bohužel ne každý si může dovolit zamávat výpovědí v okamžiku, kdy se další spolupráce s narcisem stává neúnosná, jak to udělala Anne Hathawayová ve filmu Ďábel nosí Pradu. Z něčeho je třeba platit dětské kroužky, na domě vázne hypotéka, odchod ke konkurenci by znamenal přechod z deště pod okap a z něčeho člověk musí žít.

Sebeobranných technik, jak s psychopaty jednou provždy zatočit, není mnoho. Většina z nich představuje běh na velmi dlouhou trať. Psychopat totiž nemá rozvinutou empatii, aby zjistil, že atmosféra ve firmě je pod jeho vládou patová. Ta nejúčinnější, ale zároveň nejobtížnější začíná v rodinách. Říká se jí bezvýhradná láska.

Z amerických thrillerů, kdy za každou vraždou stojí týrání či zneužívání psychopata v dětství, se spousta lidí vydává na cestu hledání svatého grálu v domnění, že podaří‑li se jim vybavit traumatický okamžik v dětství, zázračně se vyléčí. Moderní poznatky z vývojové psychologie a neuropsychologie však hovoří o něčem jiném.

V jednom roce milované dítě přinese pláčícímu kamarádovi hračku a během adolescence může chápání pocitů ostatních přerůst do morální potřeby pomáhat jim.

Rodíme se s nehotovým mozkem a nejvíce nervových spojů se vytváří v prvních měsících života. Už v jednom a půl roce lze podle hustoty nervových spojení v příslušných strukturách pravé nebo levé hemisféry zjistit, jestli u daného človíčka bude převládat pozitivní nebo negativní afektivita.

Jak se tomu v tak raném věku děje? V nenápadném procesu komunikace mezi matkou a dítětem, který dokáže zachytit jen analýza videozáznamu vteřinu po vteřině. Matka, která je na dítě naladěná, vnímá neverbální projevy dítěte a opětuje jeho pocity přiléhavým, ale odlišným způsobem, než je pouhé kopírování jeho mimiky a gest, např. radostný výskot opětuje popěvováním nebo radostným houpáním v náruči.

V dítěti roste pocit, že je pochopeno, milováno. Roste v něm důvěra v ostatní i v sebe. Tato komunikace matka‑novorozeně probíhá dle výzkumů psychologa Daniela Sterna každou minutu. V jednom roce takto milované dítě přinese pláčícímu kamarádovi hračku a během adolescence může chápání pocitů ostatních přerůst do morální potřeby pomáhat jim a aktivně se podílet na zmírňování dopadů nespravedlnosti a bezpráví. Rozvíjí se empatie a láska.

Neurotické nebo nezralé matky neposkytují dítěti dostatek zrakového kontaktu, nebo si zrakový kontakt naopak vynucují.

Neurotické nebo nezralé matky jsou však natolik zaměřené na uspokojování svých vlastních potřeb, že potřeby dítěte nevidí. Pak svou přehnanou péčí dítě doslova dusí, anebo ho naopak chladně ignorují.

Neposkytují dítěti dostatek zrakového kontaktu, nebo si zrakový kontakt naopak vynucují. Namísto aby dítěti dopřály přirozený kontakt s kůží matky, odkládají je do důmyslného mučícího vynálezu na kolečkách zvaného kočárek apod.

Nechci se dostat do křížku s výrobci dětských kočárků a zájemce o dvanáctihodinové nošení dítěte v šátku na zádech odvolávám na knihu Jean Liedloffové Koncept kontinua, která má s praktikami domorodců určitě lepší zkušenosti než já. Chtěla jsem jen názorně ilustrovat, jak plíživým způsobem vznikají kořeny neuróz, narcismu apod.

Odstraňte zrcadla

Ale co dělat v případě, že přebujelý narcis kvete zrovna ve vaší kanceláři? Tady je jedinou metodou likvidace všech zrcadel, samozřejmě v přeneseném významu. Psychopat, nebo přesněji člověk s poruchou osobnosti, nemá něco, co mají ostatní „zdraví“ lidé, a proto uspokojuje svůj neukojený hlad na ostatních.

• Přestaňme proto krmit narcistické psychopaty obdivem a slepou poslušností.
• Pěstujme lásku a harmonické vztahy mezi lidmi.
• Přeberme osobní zodpovědnost za to, co na svých pozicích vytváříme nebo vykonáváme.

Najděme odvahu říkat NE jednání, které ve finále poškozuje nás všechny, ať už je to bezhlavá honba za ziskem na úkor devastace přírodních zdrojů, projevy nenávisti, vykořisťování, ubližování…

A hlavně už konečně přestaňme pěstovat nové sazenice. Ryba sice začíná smrdět od hlavy, ale hromada zkažených ryb, to už je nedýchatelný puch.