Už od střední školy jsem snila o tom, že budu v něčem dobrá od začátku. Že přijdu do místnosti či jinam mezi lidi, ukážu, co umím, a oni jen zašeptají „WOW!“ Nikdy se to nestalo. Naopak. Dost často jsem zjistila, že ani tentokrát nemám zázračný dar od přírody. Zajímavé je, že jsem přehlížela oblasti a odvětví, ve kterých jsem dar měla a mám.

Ve své koučovací praxi i v každodenním životě se velmi často setkávám se situacemi, ve kterých je třeba udělat rozhodnutí, změnu. Ať už jde o můj život či o klienta, který není spokojen s tím, kdo je a kde je.

Začínáme většinou tou příjemnější částí:

• Co chci místo toho? Kde jinde chci být?
• Které vlastnosti a dovednosti chci získat? Jak má můj života vypadat?
• Co ze stávajícího chci rozhodně zachovat?

Pak přicháztí to těžší, uvedení změn do praxe. Je to takový plán akčních kroků:

• S čím můžu začít jako první? A kdy?
• Co půjde nejsnáze? S čím budu pokračovat?
• Na kom všem změna závisí? S čím budu potřebovat pomoct?
• Co bude asi nejtěžší? Chci do toho jít i přes to?

Sabotéři v naší hlavě

I přes sebelepší plán a všemožnou podporu přátel, koučů a terapeutů nás mohou zastihnout obavy. Zaskočí nás strach či stud, většinou v ten nejméně vhodný a pro změnu podstatný okamžik.

Jak se tedy vyrovnat s nečekaným přívalem nejistoty? Mám pro vás pár otázek a tvrzení k zamyšlení:

„Bojím se, že to nezvládnu.“ Čeho se bojíte víc? Toho, že ostatní uvidí, že jste něco nezvládli, a odsoudí vás, nebo že se odsoudíte sami?

Mohlo by vás zajímat

Vědět, co je správně

Tíží vás pochybnosti, zda jste se dobře rozhodli? Nebo už víte, že to byla chyba?

Přečíst článek

• Pokud někdo hovoří o vás, vyjadřuje svůj pohled a postoj k události. Vy můžete zvážit, zda s ním souhlasíte, a využít jeho sdělení jako zpětnou vazbu, nebo nesouhlasit a dál se sdělením nezabývat.
• Udělali jste v danou chvíli to nejlepší, co jste dovedli? Nebo jste svou práci, výkon, přístup vědomě ošidili? Za první variantu je nesmyslné se soudit, u druhé je lepší zjistit, co vás k tomu vedlo. Třeba jste to ani dokázat nechtěli?

„Už je pozdě začínat s něčím novým.“ I když vám to přinese více radosti a spokojenosti do života?

• Máte vy sami pocit, že je to hloupé a nemístné, nebo se bojíte, že to tak bude navenek vypadat?
• K čemu pak tedy slouží kurzy pro začátečníky?
• Opravdu si myslíte, že uskupení lidí se společným zájmem (běžci, cyklisté, pejskaři, dobrovolní hasiči) zvou další lidi z veřejnosti, aby se přidali, protože se jim chtějí ve skutečnosti vysmát a o nové síly nestojí?

„Už jsem to zkoušel/a tolikrát…“ A víte tedy přesně, co v daném postupu nefunguje?

• Opakované nedosažení cíle je často skličující. Ale jste ochotni se ho vzdát navždy?
• Říká se, že dvakrát do jedné řeky nevstoupíš. Obecně se tím nejspíš myslí, že člověk neopakuje svou zkušenost. To ani nejde. Každý pokus má jiné okolnosti, možná i jiné motivy, jiný stav vaší mysli. Jak je tedy nyní váš výchozí bod?
• Co můžete oproti minule udělat jinak?

Pozadu, v pohodě

Já sama jsem přímo ukázkový příklad nechuti začínat něco nového, sama a bez zkušeností. Nedávno jsem došla k bodu změny a stála před otázkou, jak přežít začátek. Rozhodla jsem se začít běhat. Nejdříve s pejskem, pak sem tam s někým známým.

Ani po měsíci jsem nezaznamenala žádné větší výsledky ve fyzické ani psychické rovině. Chtělo to systematické a profesionální vedení. A tak jsem se dorazila na setkání polo‑sportovních běžců a celý trénink vlála hezky na chvostu skupiny.

Dřív bych po celou dobu nejspíš trpěla pocity méněcennosti. Dnes je situace jiná. Znala jsem přesně své motivy a výchozí bod (fyzický i psychický), uvědomila jsem si, že mě s nimi můžu spojovat běžecká vášeň, tudíž máme něco společného. A po zkušenostech svých i vyslechnutých jsem už v počátku na sebe byla pyšná, že jdu sama mezi skupinu cizích lidí, netušíc, co se bude dít.

Na konci tréninku vypadali všichni mírně řečeno svěže, zatímco já mlela z posledního. Ale dokonce ani poznámka ty jsi jako fakt unavená? mě nerozhodila a nezpůsobila mi trauma. Dnes jsem překonala sama sebe hned několikrát. A tělo se mi odměnilo slastným a spokojeným pocitem. A ke všeobecnému pobavení jsem se rozloučila slovy: „Jsem dobrá.“

Oni neznají mě, já neznám je. Otázka o mé únavě mohla být z nenadálého pečovatelského popudu, anebo také ne. Co na tom záleží? Udělala jsem to nejlepší, co jsem dovedla. I oni kdysi začínali. Všichni kolem vás kdysi začínali. Jen na to v honbě za cílem občas zapomínáme.