Jak přežít nový začátek

Ve své koučovací praxi i v každodenním životě se velmi často setkávám se situacemi, ve kterých je třeba udělat rozhodnutí, změnu. Ať už jde o můj život či o klienta, který není spokojen s tím, kdo je a kde je.

Začínáme většinou tou příjemnější částí:

• Co chci místo toho? Kde jinde chci být?
• Které vlastnosti a dovednosti chci získat? Jak má můj života vypadat?
• Co ze stávajícího chci rozhodně zachovat?

Pak přicháztí to těžší, uvedení změn do praxe. Je to takový plán akčních kroků:

• S čím můžu začít jako první? A kdy?
• Co půjde nejsnáze? S čím budu pokračovat?
• Na kom všem změna závisí? S čím budu potřebovat pomoct?
• Co bude asi nejtěžší? Chci do toho jít i přes to?

Sabotéři v naší hlavě

I přes sebelepší plán a všemožnou podporu přátel, koučů a terapeutů nás mohou zastihnout obavy. Zaskočí nás strach či stud, většinou v ten nejméně vhodný a pro změnu podstatný okamžik.

Jak se tedy vyrovnat s nečekaným přívalem nejistoty? Mám pro vás pár otázek a tvrzení k zamyšlení:

"Bojím se, že to nezvládnu." Čeho se bojíte víc? Toho, že ostatní uvidí, že jste něco nezvládli, a odsoudí vás, nebo že se odsoudíte sami?

• Pokud někdo hovoří o vás, vyjadřuje svůj pohled a postoj k události. Vy můžete zvážit, zda s ním souhlasíte, a využít jeho sdělení jako zpětnou vazbu, nebo nesouhlasit a dál se sdělením nezabývat.
• Udělali jste v danou chvíli to nejlepší, co jste dovedli? Nebo jste svou práci, výkon, přístup vědomě ošidili? Za první variantu je nesmyslné se soudit, u druhé je lepší zjistit, co vás k tomu vedlo. Třeba jste to ani dokázat nechtěli?

"Už je pozdě začínat s něčím novým." I když vám to přinese více radosti a spokojenosti do života?

• Máte vy sami pocit, že je to hloupé a nemístné, nebo se bojíte, že to tak bude navenek vypadat?
• K čemu pak tedy slouží kurzy pro začátečníky?
• Opravdu si myslíte, že uskupení lidí se společným zájmem (běžci, cyklisté, pejskaři, dobrovolní hasiči) zvou další lidi z veřejnosti, aby se přidali, protože se jim chtějí ve skutečnosti vysmát a o nové síly nestojí?

"Už jsem to zkoušel/a tolikrát..." A víte tedy přesně, co v daném postupu nefunguje?

• Opakované nedosažení cíle je často skličující. Ale jste ochotni se ho vzdát navždy?
• Říká se, že dvakrát do jedné řeky nevstoupíš. Obecně se tím nejspíš myslí, že člověk neopakuje svou zkušenost. To ani nejde. Každý pokus má jiné okolnosti, možná i jiné motivy, jiný stav vaší mysli. Jak je tedy nyní váš výchozí bod?
• Co můžete oproti minule udělat jinak?

Pozadu, v pohodě

Já sama jsem přímo ukázkový příklad nechuti začínat něco nového, sama a bez zkušeností. Nedávno jsem došla k bodu změny a stála před otázkou, jak přežít začátek. Rozhodla jsem se začít běhat. Nejdříve s pejskem, pak sem tam s někým známým.

Ani po měsíci jsem nezaznamenala žádné větší výsledky ve fyzické ani psychické rovině. Chtělo to systematické a profesionální vedení. A tak jsem se dorazila na setkání polo-sportovních běžců a celý trénink vlála hezky na chvostu skupiny.

Dřív bych po celou dobu nejspíš trpěla pocity méněcennosti. Dnes je situace jiná. Znala jsem přesně své motivy a výchozí bod (fyzický i psychický), uvědomila jsem si, že mě s nimi můžu spojovat běžecká vášeň, tudíž máme něco společného. A po zkušenostech svých i vyslechnutých jsem už v počátku na sebe byla pyšná, že jdu sama mezi skupinu cizích lidí, netušíc, co se bude dít.

Na konci tréninku vypadali všichni mírně řečeno svěže, zatímco já mlela z posledního. Ale dokonce ani poznámka ty jsi jako fakt unavená? mě nerozhodila a nezpůsobila mi trauma. Dnes jsem překonala sama sebe hned několikrát. A tělo se mi odměnilo slastným a spokojeným pocitem. A ke všeobecnému pobavení jsem se rozloučila slovy: "Jsem dobrá."

Oni neznají mě, já neznám je. Otázka o mé únavě mohla být z nenadálého pečovatelského popudu, anebo také ne. Co na tom záleží? Udělala jsem to nejlepší, co jsem dovedla. I oni kdysi začínali. Všichni kolem vás kdysi začínali. Jen na to v honbě za cílem občas zapomínáme.