Jak ti to řekli?
Foto: Thinkstock.com
odemčené

Jak ti to řekli?

Jsem adoptované dítě. Otázka z titulku zajímá každého nejvíc. Taky se ale chci na něco zeptat.

Mojí mamince jsem nevyrostla v bříšku, ale v srdci. Prvních jedenáct měsíců svého života jsem strávila v kojeneckém ústavu. Pak jsem měla štěstí.

Přemýšlela jsem, jak a co vám o tom vlastně napsat. Jestli dávat rady, nebo jen vyprávět. Zkusím obojí. První rada všem, kteří vychovávají děti nebo se na to jednou chystají: Než si začnete lámat hlavu a ptát se ostatních, jak se máte správně zachovat, zkuste se víc zaměřit na své pocity a na instinkt.

Mojí mamce dlouho vyčítali, že si mě na noc brala do postele. Obě ale víme, že to bylo dobře. Bylo to jako náhrada za těch devět měsíců, které jiné děti stráví v břiše své maminky.

Dva životy

Hodně lidí se mě ptá, jak jsem se to dozvěděla. Mně to naši prostě řekli. Nejdřív formou pohádky, později pěkně naplno. Myslím, že to bylo správné.

Před pár dny se mi totiž stala zajímavá věc. Byla jsem v nemocnici, kde jsem se před sedmnácti lety narodila, a sestřička v počítači našla moje jméno. To původní, pod kterým jsem přišla na svět. Dokonce i s adresou. Byl to docela hustý pocit.

Najednou jsem nějak nevěděla, kam patřím. Jiné město, jiné jméno. Neměla bych teď být někde jinde? Nebo žiji na správném místě, přesně tam, kde mám být? Nechci, aby to vyznělo, že nechci být doma nebo že bych měla pocit jakéhosi odcizení, ale občas to je prostě tak: zdá se mi, jako bych měla být na dvou místech zároveň.

A když jsem stála na recepci v nemocnici, bylo to enormně silné. Víc než kdy jindy. Tehdy mi hodně pomohla mamka, která byla hned na telefonu a dostala mě zpátky tam, kam patřím. Domů.

Moje definice

Honza Vojtko: Příběh lásky Přednáška
30. listopadu 2026

Honza Vojtko: Příběh lásky

Jan Vojtko

Podle mě je adopce osvojení či výchova dítěte, které jsme nikdy předtím neviděli a neznáme ani jeho rodinu. To je můj případ, berete si dítě z kojeneckého ústavu či dětského domova. Přejme vaše jméno a je prostě právně členem vaší rodiny.

Darujte předplatné

Koupit

Ovšem adopce má i mnoho jiných podob. Například když se stane neštěstí, které přežije jen dítě, může se dostat do rodiny své tetičky, strýčka či prarodičů. Je zajímavé, že například v Africe v severním Beninu mají zvyk, že žena dává některé ze svých dcer na výchovu své sestře a od své sestry zas dostane na pár let její dcery. Věří, že se jim tak dostane lepšího vychování.

Zajímalo by mě, s čím má matka odkládala mě. Věřila, že se dostanu do lepší rodiny, nebo jsem jí byla ukradená? Kdo ví? Já ne.

A tady mě napadá druhá rada: Občas si stačí jen promluvit.

Vědět, že nejsem sama

U mě to bylo dvakrát tak důležité. Komunikace je stěžejní. Jak v partnerském vztahu, tak v rodině. Mamka mi vyprávěla, že ode mě v určitém období nemohla ani na krok. Začala jsem hned řvát.

Nevím, co se mi v ty chvíle odehrávalo v hlavě, ale to odložení matkou hned po porodu asi své důsledky mělo. Nejsem první ani poslední. Tím, co moje mamka nazývá strach z opuštění, si prošlo snad každé adoptované dítě.

Využívejte celý web.

Předplatné

Když jsme tohle období přečkaly, mamka se naučila jednu super věc. Hrála jsem si v obýváku na zemi a ona tam byla se mnou. Věděla jsem, že tam je, že mi nikam neuteče. Najednou potřebovala do kuchyně a místo aby se zvedla a potichu se vytratila, přišla za mnou a řekla mi: Terezko, jdu do kuchyně, za chvilku budu zpátky.

Tak jsem vždycky věděla, že když budu potřebovat, najdu ji tam. Takhle jsme nakonec obě přečkaly i mamky desetidenní výlet do zahraničí. Věděla jsem, že se mi zas vrátí. Ne jako ta druhá.

Nechci slzy ani soucit. Jen chci ukázat, že i když nejsme jiní než ostatní, máme svoje obavy, někdy mnohem horší než ostatní děti. Občas nevíme, kam patříme nebo kde jsou naše kořeny, ale své místo na světě máme. Občas něco hledáme a nevíme co. Občas přemýšlíme co by, kdyby. Občas brečíme, když zas musíme odjet na internát. A špatně snášíme odchod milované osoby.

Ale jsem na tom vlastně jinak než vy? Jsme tady. Musíme si prostě zvyknout.

Tereza Janatová

Odemknout celý web

od 104 Kč měsíčně

Články k poslechu

Musím být v klidu
Musím být v klidu

Dechová cvičení mohou spustit úzkost. Kdy už dýchání neuklidňuje?

10 min

Když vám život dá ránu
Když vám život dá ránu

Realita se neptá. Prostě nám jednu flákne – a dělej, co umíš.

12 min

Křehká jistota
Křehká jistota

I překročení hranic, se kterým jsme oba souhlasili, může narušit pocit bezpečí ve vztahu.

10 min

Když vám emoce kazí vztah
Když vám emoce kazí vztah

Zní to zvláštně, ale city si v partnerském vztahu nesmíme nechat přerůst přes hlavu.

10 min

V čem se mýlí prodejci klidu
V čem se mýlí prodejci klidu

Regulace nervového systému funguje. Jen ne tak jednoduše, jak nám tvrdí reklamy a sítě.

15 min

4. 7. 2014

Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články Citáty z Psychologie.cz

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.