Nejlepší články k poslechu: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Je mi jedno, co si myslíš

Čím víc řešíte, co si o vás myslí druzí, tím spíš byste měli přemýšlet, jaké mínění o sobě máte vy.

Mnoho lidí má neustále strach z toho, co si o nich myslí jejich okolí. Mají obavu cokoli udělat, aby si to u nikoho náhodou „nerozházeli“. Co kdyby se s nimi ostatní přestali bavit? Proto se raději chovají tak, aby zaručeně nic nezkazili. Chcete-li se ale v životě jakkoli posunout, není toto řešení příliš šťastnou volbou.

Setkávám se s tím při konzultacích s klienty prakticky denně. Měla jsem klientku, která dokonce zatajovala, že ke mně chodí, protože by si o ní ostatní mysleli, že je blázen, který si neumí pomoci sám. Mohl o tom vědět pouze manžel. Psycholog nebo kouč se u nich ve městě totiž nenosí – „cvokař“ je přece pro psychicky nemocné. Další klientka se nemohla rozvést s manželem, přestože jejich vztah nefungoval. Protože – co by tomu řekli rodiče a známí?

Proč si někteří lidé dělají takovou starost, co si o nich myslí ostatní?

  • Mají strach, že je okolí nepřijme takové, jací jsou.
  • Mají obavu, že nejsou dost dobří, aby mohli obhájit svůj vlastní názor.
  • Potvrzení od ostatních je pro ně cesta, jak se cítit v životě jistější.
  • Mají touhu po přijetí a začlenění do společnosti. 

Velkou roli zde může hrát nízké sebevědomí. Pokud však vyrůstáte v rodině, kde vás učí, že je přednější názor druhých lidí, časem je jednodušší rezignovat a smířit se s tím, že pravda je jen jedina a má ji většinou někdo jiný než vy.

Nechtějte za každou cenu, aby vás všichni milovali. Nejde to.

Potřeba potvrzení od ostatních je naprosto v pořádku do okamžiku, kdy vás začne ovlivňovat více, než je zdrávo. Stává se vážným problémem tehdy, když máte pocit, že bez schválení ostatních se sami za sebe nemůžete rozhodnout prakticky v ničem.

  • Myslíš, že mi to sluší? 
  • Myslíš, že to zvládnu?
  • Co si o tom asi bude myslet máma?

V malé míře na tom nemusí být nic špatného, ale čím častěji kladete tyto otázky, tím více jste závislí na názoru okolí a méně věříte v sebe samotné a hodnotu vlastní pravdy.

Pojďme se společně zaměřit na několik tipů, jak lépe přijmout sami sebe a zbavit se nezdravé závislosti na tom, co si o vás myslí ostatní. 

Pět tipů, jak si užít vlastní individualitu

1. Buďte v pohodě s tím, že nevíte, co si okolí myslí

Když se nad tím zamyslíte, je to opravdu legrační. Jak vlastně můžeme vědět, co si o nás ostatní myslí? Pokud nemáme telepatické schopnosti, můžeme se jen domnívat. Přijměte fakt, že ve skutečnosti nevíte, co si ostatní myslí, a nemá ani smysl nad tím přemýšlet. Vytváření domněnek je většinou vyčerpávající a jediným výsledkem je, že si o daných lidech formujete v hlavě smyšlený obraz, na jehož základě vůči nim zaujímáte i smyšlené postoje. 

Říká se tomu komplikovat si vztahy s lidmi. Jedna z mých klientek měla utkvělou představu, že ji její kolegyně musí nenávidět. Prý se na ni ošklivě dívá, šeptá si něco s druhou kolegyní a pokukuje přitom po ní a tak dále. Na firemním večírku se potkaly u baru a má klientka využila příležitosti (po několika sklenkách vína), aby se jí zeptala, co proti ní vlastně má. Kolegyně se pousmála a zeptala se, proč by proti ní měla něco mít a jak na to přišla? 

Neberte si to osobně, ale zase takový zájem o vás nebude. Pokud si to uvědomíte, je to osvobozující pocit. 

Co z toho plyne? Než začnete ostatní odsuzovat, dejte si tu práci a ověřte si vlastní domněnky. Jen proto, že máte o sobě nějakou utkvělou představu, ji o vás ještě nemusejí mít druzí. Čím více řešíte, co si vás myslí okolí, tím spíše byste měli přemýšlet o tom, jaké mínění o sobě máte vy a zda by nebylo lepší zapracovat na vztahu k sobě.

2. Přijměte fakt, že většina lidí o vás nepřemýšlí vůbec

Možná už jste to někde slyšeli: lidé mají většinou „plné ruce práce“ sami se sebou, natož aby vynakládali zbytečnou energii na přemýšlení o vás. Neberte si to osobně, ale zase takový zájem o vás skutečně nebude. Pokud si to uvědomíte, je to opravdu osvobozující pocit. Lidé vás ani řešit nechtějí, co by jim to koneckonců přineslo? 

3. Názor někoho jiného není váš problém

Dejte lidem svobodu v tom, aby si mohli myslet, co chtějí. Nechtějte za každou cenu, aby vás všichni milovali. Nejde to. Někdo vás bude milovat, někdo vás může i nenávidět. To, co si myslí druzí a jaké mají názory, opravdu není váš problém. 

Jak vnímáte sami sebe je důležitější než to, jak vás vidí ostatní. Akceptujte tedy, že přijetí se vám ode všech nedostane. Přání být milováni a přijímáni máme v sobě zakořeněné s největší pravděpodobností od dětství. Ano, v případě rodiny a blízkých lidí je to skutečně přirozené a ve zdravé míře se to dá akceptovat. 

Pokud řešíte, co si o vás nebo o tom, co děláte, myslí druzí, patrně nejste sami na 100 % přesvědčeni, že je to pro vás správné.

Nesnažte se však přesvědčovat všechny, že za to stojíte. Pokud sami uznají za vhodné, potvrdí vám to, ale také nemusejí. Dbejte na to, abyste se mohli postavit sami za sebe a „neznásilňujte“ druhé, aby dělali totéž. Čím více to po nich budete chtít, tím více si budou myslet opak.

4. Poznejte krásu vlastní jedinečnosti

Velmi se mi líbí lidé, kteří jsou si vědomi své jedinečnosti a nevadí jim, že jsou něčím odlišní. Každý má určité osobnostní rysy, které ho činí svým způsobem jedinečným. Někdo je považován za komika, někdo za snílka, někdo za „těžkého“ analytika. Někdy na tomto principu funguje firemní marketing, protože jedinečnost si lidé většinou zapamatují.

Jaký jedinečný rys máte vy, díky čemu se sami sobě nebo ostatním líbíte? Vaše jedinečnost jde ruku v ruce s vaší přirozeností – a to je dnes „in“. Více pro oblibu mezi lidmi ani dělat nemusíte.

5. Žijte tak, abyste se mohli vždy postavit sami za sebe

Pokud řešíte, co si o vás nebo o tom, co děláte, myslí druzí, patrně nejste sami 100% přesvědčeni, že je to pro vás správné. Napřed se sami sebe zeptejte:

  • Je to skutečně to, co chci?
  • Chci to opravdu já, nebo to dělám spíše kvůli někomu?
  • Jsem přesvědčen, že je to pro mě dobré?

Jeden můj přítel chtěl opustit práci bankéře, která ho velmi nebavila. Měl sice dost peněz, ale trávil většinu života tím, co ho spíše vyčerpávalo. Domů chodil unavený a bez života. Když se zmínil rodičům a známým, že přemýšlí o změně práce a že dostal nabídku dělat manažera v cestovní kanceláři, kde chtěl vždy pracovat hlavně kvůli cestování, začali mu to velmi rozmlouvat: "Tam nic nevyděláš, nebuď hlupák.“

Nikdo ho nepodpořil v tom, co ho přitahovalo. Musel se rozhodnout sám. Nyní dělá ředitele jedné z našich předních cestovních kanceláří, cestuje a má se fajn. A to díky tomu, že se uměl postavit sám za sebe a nečekal na potvrzení druhých. Někdy (většinou) je třeba dělat rozhodnutí výhradně na základě svých pocitů a naučit se dávat větší váhu vlastnímu nutkání a intuici – pokud cítíte, že je to tak pro vás správně.

Zdravá starost o názor druhých 

Využívejte celý web.

Předplatné

Možná si teď budu trochu protiřečit, ale pokud vás zajímá, co si o vás myslí druzí, tak je to částečně dobře. Občas také potřebujeme vědět, co si o něčem myslí naše okolí, protože nám to pomáhá uvědomit si i jiný úhel pohledu. Zájem ale nesmí překročit určitou hranici, kdy začínáte být na zpětné vazbě od ostatních opravdu závislí.

Pokud máte pocit, že bez potvrzení od druhého člověka jste jako bez kyslíku, pak je pravděpodobně potřeba zvážit, zda by nestálo za to být v životě trochu svobodnější. Mít občas jiný pohled na věc než ostatní a riskovat, že vás za to nemusejí mít rádi, neuškodí.

Diskuse 0