Měli by se delfíni zařadit do kategorie nelidských osob, kam již patří někteří lidopi či sloni? K diskusi, kterou vedou vědci a filozofové, přispěl drsnými fakty také oscarem oceněný dokument The Cove (Zátoka) o masovém vybíjení delfínů japonskými rybáři.

Autor knižní série Stopařův průvodce po galaxii  Douglas Adams pobavil čtenáře myšlenkou, že lidé jsou až třetí nejchytřejší formou života na Zemi. První jsou podle něj laboratorní myši, druzí delfíni. Laboratorní myši jsou podle Adamse ve skutečnosti pouhé výčnělky hyperinteligentních bytostí z jiné dimenze. Delfíni jsou chytřejší než lidé, ačkoliv odjakživa nedělali nic jiného, než že se mrskali ve vodě a žili si jako prasata v žitě.

Na důkazy o inteligenci myší si asi budeme muset ještě počkat. O inteligenci delfínů už ale lidští vědci příliš nepochybují. Nedávno o ní diskutovali na setkání Americké asociace pro rozvoj vědy, jež vydává mezi výzkumníky velmi ceněný časopis Science. Debatu shrnul jeho reportér David Grimm.

Teorie mysli

Delfíni jsou skupina zhruba čtyřiceti druhů mořských savců, kteří sdílí společného předka. Jejich blízkými příbuznými jsou například vorvani a kosatky. Všechna tato zvířata mají zuby. Liší se tím od svých vzdálenějších příbuzných, jako jsou například plejtváci. Ti mají místo zubů tzv. kostice. Jsou to kostěné desky, jimiž se dá z vody filtrovat mikroskopická potrava. Ze všech delfínů nejdelfínovitější delfín, který hraje ve filmech a šaškuje v mořských akváriích, se česky jmenuje delfín skákavý. Právě o jeho inteligenci existuje nejvíce vědeckých výzkumů.

Delfín skákavý má větší mozek než člověk. Náš mozek váží 1300 gramů, delfíní 1600. Samozřejmě existují jiná zvířata s ještě větším mozkem, ale jsou taky pořádně velká. Mozek vorvaně má 7800 gramů, vorvaň sám má však 57 tun. Z hlediska poměru hmotnosti mozku a těla jsou delfíni hned na druhém místě za lidmi.

Ještě důležitější než velikost mozku je jeho stavba. Delfíni mají velmi složitou mozkovou kůru. Právě v mozkové kůře přitom sídlí vědomí a inteligence. V mozku delfínů jsou zvláštní vřetenovité nervové buňky, které objevil rakouský neurolog Constantin von Economo. Někteří vědci je považují za centrum zpracovávání informací o jednání ostatních jedinců vlastního druhu a spojují je s takzvanou teorií mysli. 

Teorie mysli je schopnost přisuzovat sobě nebo jiným jedincům mentální stavy jako přesvědčení, úmysly nebo touhy. Je to schopnost chápat, že jiní jedinci mají vlastní myšlenky a pocity odlišné od mých. Nikdo však nemůže s jistotou říct, zda mají von Economovy buňky v mozku delfínů stejnou funkci jako v mozku primátů. Poslední společný předek obou skupin žil už velmi dávno.

Zrcadlový test

Jen několik zvířat se dokáže poznat v zrcadle. Mnoho vědců přitom považuje poznávání se v zrcadle za důkaz uvědomování si sebe sama. Zrcadlovým testem prošli sloni, bonobové a šimpanzi, orangutani, straky, šedí afričtí papoušci a delfíni. Ti jsou schopni i porozumět systému zástupných symbolů pro věci ze světa, jenž je obklopuje, tedy jakémusi jazyku. Dokáží dokonce pochopit, že odlišné pořadí symbolů může změnit význam sdělení.

Americký Filosof Thomas White navrhl označovat delfíny jako „nelidské osoby“. Splňují totiž vše, co filosofové od osob požadují: jsou živí, uvědomují si své prostředí, mají emoce a charakter, který je odlišuje od jiných jedinců stejného druhu. K těm se chovají přiměřeně jejich jedinečným osobnostem.

Jiní vědci ale považují vnímání delfínů coby samostatných osobností za nepodložené. Vztah struktury mozku a inteligence zatím není a ještě dlouho nebude dostatečně prozkoumán ani u lidí. Přisuzovat inteligenci delfínům je proto podle skeptiků zatím předčasné.

Flipper má depresi

O to, že všichni dobře známe a milujeme delfíny, se do značné míry zasloužil Richard O'Barry, jenž v šedesátých letech cvičil delfíny pro televizní seriál Flipper. Seriál udělal z delfína ikonu showbyznysu, vyvolal vlnu budování delfinárií a přivedl do nich davy diváků. Na tom, že rozuměl delfínům, v té době O’Barry vydělával slušné peníze. V roce 1970 ale svěřené delfíny pustil do moře a začal bojovat proti jejich komerčnímu zneužívání.

Celosvětově se aktivity Richarda O’Barryho dostaly do povědomí díky jeho účasti na realizaci dokumentu The Cove. Snímek šokoval především zobrazením barbarského zabíjení tisíců delfínů u japonského pobřeží. O’Barry se ale ve filmu vrací i k momentu svého prozření. Vzpomíná, jak mu díky znalosti emocí delfínů začalo docházet, že se při výcviku podílí na jejich krutém týrání.

Delfíni totiž matou tělem. Vlastně tváří. Naše sympatie si získávají mimo jiné svým věčným úsměvem. Smějí se i při svých výkonech v delfináriích, za něž sklízejí potlesk publika. Ve skutečnosti je však výraz, jenž na člověka působí dojmem úsměvu, pouze vrozený tvar jejich čumáku. Ve skutečnosti delfíni v zajetí trpí těžkými depresemi, tvrdí O’Barry. Jsou uzavřeni v klaustrofobickém prostoru, drilováni ve vězeňském režimu, připraveni o možnost lovu potravy a o přirozené sociální vazby.

Pokud jsou nám delfíni opravdu tak podobní, měli bychom se my lidé zamyslet, jestli je přípustné držet je v zajetí a využívat jako pouťové atrakce. Měli bychom si dávat pozor, abychom jednou nenašli místo delfínů v opuštěných bazénech jen lísteček se vzkazem Sbohem, a dík za ryby, jako se to přihodilo hrdinům výše zmíněného Stopařova průvodce po galaxii.