Peníze vám mohou přinést štěstí, když víte, jak je správně používat. Pokud peníze máte a nepřinášejí vám štěstí, je to tím, že s nimi zacházíte špatně. Utrácíte je, abyste se vyrovnali vašim sousedům, potvrdili své bohatství nebo se pochlubili svým zjevem, mocí či statusem. Jak tedy utrácet peníze, abyste byli šťastnější?

Jedním z mýtu o štěstí je, že pokud se nám podaří dosáhnout nějakého cíle, budeme pak zcela jistě a nejlépe navždycky šťastni. Pravda je taková, že i když ve chvíli dosažení cíle či získání určité věci můžeme zažívat intenzivní pozitivní emoce, velice rychle na nové podmínky adaptujeme.

Psycholog Tal Ben Shahar popisuje pocit naplnění a opravdového štěstí poté, co se stal nejmladším izraelským mistrem republiky ve squashi. Tento skvělý pocit, kvůli kterému dřel několik let, trval celé tři hodiny. Poté sám sebe přesvědčil, že úspěch je vlastně bezcenný a jediné, o co má smysl usilovat, je titul mistra světa.

Krásně tak popsal mechanismus, kterému psychologové a behaviorální ekonomové dali název hedonistická adaptace či hedonistický žentour (v originále treadmill): velmi rychle se přizpůsobujeme příjemným skutečnostem a začínáme je považovat za automatické. Čím více máme majetku a úspěchů, tím více potřebujeme, abychom dosáhli pocitu štěstí.

Charita a pomoc ostatním může být velice silným zdrojem pozitivních emocí. Nezáleží, kolik darujete, pokud dáváte ze správných důvodů.

Lidé obecně předpokládají, že konkrétní změny životních události budou mít trvalý vliv na úroveň jejich štěstí. Přitom podle odhadů psychologů ovlivňují okolnosti náš celkový pocit štěstí zhruba deseti procenty. Je to málo, nebo moc? Záleží na úhlu pohledu. Pro představu – rozdíl v DNA mezi člověkem a šimpanzem je jedno procento.

Bohatství a štěstí

Lidé si také často myslí, že jedním z nejdůležitějších vnějších faktorů ovlivňujících jejich štěstí je materiální bohatství. Peníze jsou lepší než chudoba, už jen z finančních důvodů, tvrdí velice správně Woody Allen. Jak ukazují výsledky výzkumů psychologie štěstí a behaviorální ekonomie, vztah mezi penězi a štěstím skutečně existuje, i když není tak výrazný, jak by mnozí z nás očekávali.

Peníze nám dávají možnost dopřávat si materiálního luxusu, často jsou spojeny také s lepším společenským statusem, respektem, zajímavou a naplňující prací nebo přístupem k lepší zdravotní péči. Také přispívají k pocitu autonomie a kontroly nad našimi životy. Existuje však určitá hranice, kdy větší příliv peněz nemá již na vaši spokojenost téměř žádný vliv (dle průzkumu společnosti Gallup je tato hranice kolem 50 tisíc dolarů ročního příjmu, což odpovídá platu asi 80 tisíc korun měsíčně).

Vztah mezi penězi a štěstím však platí pouze pro určitý druh štěstí. Pokud se lidí zeptáme, nakolik se všeobecně cítí ve svém životě šťastní nebo spokojení, ti, kteří mají více peněz, jsou na tom obvykle lépe. Ale když se zeptáme, jak moc šťastní či smutní se cítili včera či minulý měsíc, v odpovědích mezi bohatými a chudými není žádný rozdíl.

Navíc korelace není totéž co příčina a vztah mezi a bohatstvím a štěstím není rozhodně jednosměrný. Mnohé studie poukazují na to, že schopnost prožívat pozitivní emoce a pocit štěstí pozitivně ovlivňuje pracovní výkon, a tedy i naši schopnost vydělávat peníze. To by znamenalo, že čím jsme šťastnější, tím jsme bohatší.

Pokud chceme maximalizovat svůj pocit štěstí, je dobré konzumaci věcí odkládat a těšit se na ně.

Pro naši spokojenost z hlediska bohatství je klíčové srovnání s lidmi v našem sociálním okolí: bohatnou‑li všichni, úroveň individuálního štěstí zůstává stejná. Kupříkladu v Japonsku se mezi lety 1958 a 1987 reálný příjem zpětinásobil, udávaná úroveň štěstí Japonců se prakticky nezměnila. Průměrný člověk se zajímá spíše o sociální srovnání a svůj status ve společnosti než o absolutní hodnotu toho, co má na účtu. Pocit štěstí má tedy vždy aspekt sociálního srovnávání.

Důležitost sociálního srovnávání byla potvrzena v experimentu se studenty na Harvardu. Byli postaveni před volbu, ve kterém světě by se cítili šťastnější: mohli buď žít ve světě, kde ročně vydělají 50 000 dolarů a ostatní lidé polovinu, nebo mohli mít příjem 100 000, avšak příjem druhých by byl 200 000 dolarů. Ceny i jiné podmínky byly v obou alternativách naprosto stejné. Většina studentů si raději zvolila nižší příjem. Podobně dopadla studie behaviorálních ekonomů v i rovnostářském Švédsku. Také zde více než polovina účastníků průzkumu raději zvolila variantu být absolutně vzato chudší, ale mít víc než ostatní.

Utrácejte správně

„Pokud vám někdo tvrdí, že peníze nemohou přinášet štěstí, neumí je utrácet správným způsobem!“ hlásala před časem reklama na luxusní limuzínu. Psychologové s tímto sloganem v zásadě souhlasí, místo nákupu limuzíny by vám ale poradili něco jiného.

Investujte raději do zážitku než do věcí

Zážitky jsou více sociální, můžete je společně sdílet s ostatními, těšit se na ně a vzpomínat na ně. Prázdniny nebo bowling s přáteli mnohem více upevní naše přátelství než vyprávění o posledním výhodném nákupu či ukázka funkcí vašeho nového telefonu. Navíc u zážitků tolik nehrozí, že dojde k sociálnímu srovnávání. Zatímco věci stárnou a rozpadají se, příjemné vzpomínky mohou být zdroj potěšení a pozitivní energie po celý náš život.

Plaťte hned, užívejte si později

Tato z hlediska standardní ekonomie naprosto bláznivá rada má své psychologické opodstatnění. Standardní spotřební ekonomika nás ponouká, abychom potěšení pokud možno neodkládali a okamžitě si nakoupili, co nás zaujme. Prožijeme si tak pár slastných pocitů s novou věcí, než nás omrzí (schválně, jak dlouho máte radost z nového telefonu či nových bot?), a později si užijeme trochu deprese při placení úroků ze své kreditky.

Pokud však chceme maximalizovat svůj pocit štěstí, je mnohem lepší strategií konzumaci věcí odkládat a těšit se na ně. Jeden z mých oblíbených psychologických experimentů zkoumal, jak dlouho by si lidé přáli čekat, aby se mohli líbat s oblíbenou filmovou hvězdou. Většina si zvolila, že by chtěla čekat tři dny. Těšení se je totiž zdrojem mnoha pozitivních emocí. Stejně tak lidé, kteří si koupili zájezd více než měsíc dopředu a mohli se na něj celou dobu těšit, si ho užívali v průměru mnohem více než ti, kteří si zájezd koupili krátce před odjezdem.

Utrácejte peníze za aktivity, které naplňují vaše potřeby

Nejspolehlivěji můžeme prostřednictvím peněz zvýšit štěstí, když investujeme do svého seberozvoje a rozvoje mezilidských vztahů. Jinými slovy nákupy a výdaje, které mohou vytěžit největší emocionální benefity, jsou ty, které vám pomohou naplnit nejméně jednu ze tří základním lidských potřeb (dle sebeurčující teorie):

• potřebu kompetence (dovedu to)
• potřebu sociálního začlenění (vím, kam patřím)
• potřebu autonomie (řídím se tím, co považuji pro sebe za dobré a důležité).

Takové aktivity přinášejí štěstí, a co je stejně důležité, neroztáčejí spirálu stále se zvyšující hedonistické závislosti. Investice do naplnění svých potřeb budou u každého jiné. Pro někoho to může být perfektní zvládnutí nové dovednosti, pro jiného uspořádání večírku na oslavu úspěchu jeho přátel, pro dalšího zahraniční cesta, na kterou pozve svého synovce.

Neutrácejte peníze pro sebe, ale pro ostatní

Pokud máte peníze, znamená to, že můžete přispět vaší komunitě a změnit (alespoň trochu) svět. Charita a pomoc ostatním může být velice silným zdrojem pozitivních emocí. Potvrzuje to množství výzkumů.

Například americký psycholog Michael Norton zjišťoval, nakolik nás dávání činní šťastnými. V rámci experimentu dával účastníkům různě velké částky peněz s tím, že jedna skupina si je mohla utratit pro sebe a druhá je měla utratit pro někoho jiného. Zatímco ti, kteří utráceli pro sebe, nepocítili žádný rozdíl, ti, kdo utráceli pro někoho jiného, se cítili šťastnější.

Podobné experimenty pak prováděl Norton po celém světě. Na výsledky nemělo vliv, zda se jednalo o bohaté kanadské studenty či chudé vesničany v Ugandě. Dávání dělá lidi šťastnými všude. Dobrá zpráva je, že nezáleží, kolik darujete, pokud dáváte ze správných důvodů. Můžete se cítit stejně šťastní jako více než sto světových miliardářů, kteří se v rámci akce The Giving Pledge zavázali věnovat minimálně polovinu svého jmění pro dobro společnosti.

Literatura:
F. Carlsson, O.Johansson‑Stenman, P. Martinsson: Do You Enjoy Having More Than Others? Survey Evidence of Positional Goods, 2003
Daniel Kahneman, Alan B. Krueger: Would You Be Happier If You Were Richer? A Focusing Illusion, 2006
Sonya Lyubomirsky:The Myths of Happiness, 2013
Michael Norton: How to buy happiness, TEDxCambridge, 2011
Tal Ben Shahar: The Pursuit of Perfect, 2009
Lubomír Mlčoch: Ekonomie štěstí: proč méně může být více, 2005
George Loewenstein: Anticipation and the Valuation of Delayed Consumption, 1987