Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné

Jste v pohodě

Dokonalost je vnitřní touha po růstu. Už jste jí nejspíš dávno dosáhli.

Mark Manson

Mark Manson

12. 10. 2018

„Uklidněte se, jste v pohodě.“ Nejméně pětkrát denně mám nutkání takto odpovědět svým čtenářům, když se probírám jejich e-maily. Ale jen zřídkakdy to udělám, a když ano, snažím se to trochu rozvést nebo přidat pár užitečných nápadů.

Pointa však spočívá v tom, že to, co dnes spousta lidí považuje za „zásadní životní problémy“, jsou jen vzestupy a pády, které k životu neodmyslitelně patří. Jednou jste nahoře a podruhé zase dole. Podle všeho jsme z nějakého důvodu zapomněli, že na tom není nic zvláštního.

Řekněme, že trpíte nízkou sebeúctou a máte tendenci sebou pohrdat. Věříte, že veškeré vaše počínání a v důsledku toho i celý váš život nestojí za nic. Snaha změnit tato přesvědčení pak jenom posiluje vnitřní přesvědčení, že za nic nestojíte. Koneckonců kdybyste za něco stáli, přece byste nemuseli přemýšlet nad tím, jak si nepřipadat jako ztroskotanec.

Nacházíte se v bludném kruhu. Pokud jde o vnější rysy naší identity, touha může být prospěšná. Chcete běhat rychleji? Stanovte si cíl, jděte ven a pokuste se ho dosáhnout. Chcete rozjet vlastní podnikání? Stačí jen chtít, stanovit si měřitelná kritéria a vykročit za jejich dosažením.

Pokud však během práce na těchto cílech zažíváte spoustu úzkosti, snaha se jí zbavit patrně ještě zvýší její intenzitu.

Proč je sebepřijetí tak náročné

Přestože se to příčí selskému rozumu, sebepřijetí představuje jedinou únikovou cestu z tohoto bludného kruhu. Akceptováním skutečnosti, že jednoduše nejste tak sebevědomí a vždy se budete ve společnosti ostatních lidí cítit trošku nesví, se paradoxně začnete cítit lépe a nebudete pociťovat tolik úzkosti. Přestanete se tolik posuzovat a v důsledku toho vás budou méně posuzovat i ostatní.

Akceptováním skutečnosti, že máte sklony být depresivní a někteří lidé jsou zkrátka šťastnější než vy (a tak to je v pořádku), se paradoxně začnete cítit lépe a snáze přijmete vlastní identitu. Koneckonců řada velikánů světových dějin měla depresivní sklony.

Mnozí z nás jsou tak přehlceni informacemi, že je snadné vytvořit si zkreslený obraz o naší společnosti. Všichni jsou ve formě, šťastní a úspěšní. Všichni chodí na rande a mají sex. Ale vám se to všechno z nějakého důvodu vyhýbá.

Co prodává a koluje po internetu, jsou něčím výjimečné situace, jednoduchá řešení a zázračné recepty na dosažení dokonalosti. Člověku je přirozené neustále usilovat o dosažení dokonalosti nebo něčeho lepšího a většího, než jsme my sami. Pokud je nám ovšem něco lepšího a většího prezentováno den za dnem, snadno nabudeme dojmu, že s námi musí být něco v nepořádku. Na vině je i celý seberozvojový průmysl, který se nám snaží vsugerovat, že je možné zbavit se veškerého smutku a strachu, být populární a všemi milován nebo zbohatnout, ve 35 letech odejít do důchodu a strávit zbytek života na pláži.

To prostě není pravda. Všichni máme své chyby. A to je v pořádku.

Časem jsem se smířil s tím, že seznamování se s novými lidmi mě vždy bude stát jisté úsilí. Sice jsem se za ty roky drasticky zlepšil ve zvládání úzkosti, ale nikdy nebudu ten družný typ, který se ve společnosti dovede bavit přirozeně a bez většího úsilí. To zkrátka nejsem já. Také jsem se smířil s tím, že nikdy nebudu mít skvělé vztahy se svou rodinou, ačkoli se za posledních deset let o poznání zlepšily. A je to v pořádku.

Zjistil jsem, že hluboké vztahy – ať už romantické, nebo jakékoli jiné – ve mně vždy budou vzbuzovat jistý diskomfort. Přestože jsem tvrdě pracoval, abych překonal své iracionální obavy obklopující jejich navazování a udržování, nikdy si v nich nebudu připadat zcela přirozeně. I to je v pořádku. Jsem v pohodě.

Čtenáři mi posílají spoustu e-mailů. Mnozí z nich, především mladší pisatelé, lamentují nad problémy, které jsou tak běžné a neškodné, že kolikrát ani nevím, co jim odepsat.

Většina lidí alespoň jednou za život propadne depresivním stavům. Většina lidí alespoň jednou za život dostane kopačky a jen horko těžko se vyrovnává s rozchodem. Většina lidí alespoň jednou v životě pochybovala o své sexualitě. Každý řeší nějaké rodinné problémy, mnozí dokonce byli určitým způsobem zneužíváni. Spousta lidí má nízkou sebeúctu a sklony k závislosti. Prakticky všichni si přejí být úspěšnější a více namotivovaní.

Nic z toho není příjemné, ale taky se nejedná o nic nového pod sluncem, natož o něco výjimečného.

Abychom si rozuměli – nechci vás nabádat, abyste se vykašlali na řešení svých problémů. Jen vám chci říct, že byste měli přestat snažit se být dokonalí. Této mety totiž nelze dosáhnout. Emocionální problémy nikdy zcela nezmizí. Staré buddhistické přísloví praví: Už teď jste dokonalí, ale můžete být ještě dokonalejší.

Dokonalost není cílová páska, kterou jednou protnete, ale spíše proces vedoucí k sebezdokonalení. Nehledě na to, jak moc na sobě pracujete, vždy bude možné se někam posunout a zmenšit vlastní utrpení. Ve skutečnosti nic takového jako konečný cíl není, dokonalé já, které si všichni představujeme, je pouhým přeludem. Jak řekla Gertruda Steinová: Žádné „až“ neexistuje. Jde o nikdy nekončící proces.

„Stojím v tomhle za starou bačkoru, ale to je v pořádku. Pokud na tom pracuji, je to v pořádku.“ Dokonalost je samotný proces zlepšování. Dokonalost je vnitřní touha po nekonečném zlepšování, růstu a uzavření. Už jsme jí dosáhli, vždycky tomu tak bylo. Jsme v pohodě. Můžeme být lepší, ale jsme v pohodě.

Pro Psychologii.cz přeložil Jan Chvojka

Diskuse 0

Nejlépe hodnocený komentář: