Kam se poděl můj život

Čas plyne stále stejně. Čím se tedy liší naplněné okamžiky, dny a roky?

7:04

Petra Detersová
Psycholožka

7. 11. 2022

Slýcháme to často: „Ten čas ale letí!“ Tato slova mě vždy přinutí k zamyšlení. Pokaždé mě totiž napadne, jak nekonečně dlouho může trvat pouhý jeden den, co všechno je možné v něm zažít, jak dlouhá může být klidně jedna hodina nebo minuta, když jsme během ní duševně přítomní. Co vlastně říkáme, když si stěžujeme, že nám není dopřáno, aby čas tolik neběžel, aby nám život neprotekl mezi prsty?

Cítím v tom jistou nostalgii: strach, že se už nevrátí, co jsme prožili a co bychom snad chtěli prožít podruhé. Lítost, že jsme to neprožili dost intenzivně – nedívali jsme se dostatečně jasně, neposlouchali pořádně, neosahali si a neochutnali všechny ty momenty až do dna. Bojíme se, že jsme něco promeškali. Děti, co vyrostly, prázdniny, které utekly, vztahy, jež pominuly.