Slýcháme to často: „Ten čas ale letí!“ Tato slova mě vždy přinutí k zamyšlení. Pokaždé mě totiž napadne, jak nekonečně dlouho může trvat pouhý jeden den, co všechno je možné v něm zažít, jak dlouhá může být klidně jedna hodina nebo minuta, když jsme během ní duševně přítomní. Co vlastně říkáme, když si stěžujeme, že nám není dopřáno, aby čas tolik neběžel, aby nám život neprotekl mezi prsty?
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné
Už máte předplatné?
Přihlašte se.
