Videosemináře: Učebna
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Každodenní paradoxy

Co asi tak může udělat člověk, který dostane od kamarádů dobře míněnou radu „buď spontánní“?

Jozef Melichár

Jozef Melichár

3. 4. 2012

Chcete-li dostat blízkého člověka do neřešitelné situace, kupte mu dvě košile. Jakmile si jednu oblékne, zhluboka si vzdychněte, smutně se na něj podívejte a řekněte: a ta druhá se ti nelíbí?

Nedávno jsem byl u zubařky a stala se mi zvláštní věc. V jednu chvíli mi střídavě zubařka i sestřička začaly přikazovat, abych nemyslel na svůj jazyk: „Uvolněte ho!“ říkaly mi. To však byl problém.

Čím více totiž o jazyku mluvily, tím více na něj upínaly moji pozornost a tím byl napnutější. A čím byl napnutější, tím víc mě napomínaly. Snažil jsem se zubařce vyhovět, ale snaha do celé té neřešitelné situace jen přidala palivo. Nakonec moje mysl vyřešila situaci osvobozujícím výbuchem smíchu.

Když jsme skončili, doporučil jsem své lékařce, aby příště, až bude chtít, aby někdo uvolnil svůj jazyk, převedla jeho pozornost někam úplně jinam, například na dech.

To moudro však nebylo ode mne, mohl jsem ho vyplodit jen kvůli tomu, že jsem tak trochu poznal práci mezioborového týmu z Palo Alto kolem Gregory Batesona zaměřenou na vliv komunikačních paradoxů na lidské chování.

Protože výzva “nemysli na svůj jazyk“ je přesně takovým neřešitelným paradoxem.

Čin, ke kterému jsme vyzýváni, se dostává do rozporu s obsahem komunikace a my se zacyklíme jako program.

V knize popularizující tyto výzkumy Pragmatika lidské komunikace autoři velmi přesvědčivě ukazují, že podobné situace nastávají mnohem častěji a jsou mnohem významnější, než se na první pohled zdá.

Pravděpodobně vám budou známé následující příklady. Zkuste se zamyslet nad tím, jak byste asi na situaci reagovali:

  • Příkaz ženy pasivnímu partnerovi: Chtěla bych, abys byl víc nade mnou!
  • Rodiče k dítěti, které považují za příliš submisivní: Nebuď tak poslušný!
  • Rada dobrému kamarádovi, jak se zbavit nervozity: Buď přirozený!
  • Někdo tvrdí, že to s vámi myslí dobře, ale přitom se mračí a bouchá pěstí do dlaně.
  • Facka dítěti za to, že napadlo mladšího sourozence: Mladším se neubližuje!

Co se při takové komunikaci děje? Princip je pokaždé podobný: Čin, ke kterému jsme vyzýváni, se dostává do rozporu s obsahem komunikace a my se zacyklíme jako program, dokud tento rozpor nevyústí do nepředvídatelné reakce, která nám uleví.

Pokud chci splnit obsah příkazu „nebuď poslušný“, znamená to, že mám být občas neposlušný. Pokud se tak ale začnu chovat, už zase poslouchám. Pokud se snažím být přirozený, dělám něco, co je v rozporu se samotným slovem přirozenost.

Naučená zmatenost

Mnoho známých behaviorálních psychologických experimentů z minulosti nasvědčuje tomu, že když nemají zvířata kontrolu nad svým okolím a důležitými událostmi, je-li jejich svět nesrozumitelný, začnou se chovat abnormálně.

Psi, kteří byli ve slavném pokusu o naučené bezmocnosti psychologa Martina Seligmana vystaveni elektrickým šokům bez ohledu na to, co dělali, si nakonec lehli doprostřed kotce a nečinně čekali, zatímco ti, kteří měli možnost nepříjemné stimuly zastavit stlačením páčky, se učili, že svoje prostředí mohou ovládat.

Člověk, který je opakovaně vystavován takové komunikaci od důležité osoby a nemůže z této situace uniknout, se začne chovat zmateně.

A podobné je to pravděpodobně i s lidmi. Paradoxní komunikace je takovou drobnou ochutnávkou tohoto nesmyslného světa. Jestliže řešení problému neexistuje, naše reakce je většinou bizarní a chaotická. Je však jen zmatenou odpovědí na zmatené podněty nebo příkazy, které není možné naplnit.

Podle výzkumníků z Palo Alto člověk, který je opakovaně vystavován takové komunikaci od důležité osoby a nemůže z této situace uniknout, se začne chovat zmateně. Následky mohou být velmi vážné a mohou vést až k závažným psychickým problémům.

Já sám jsem jen během krátké, pro mě nepříliš důležité situace vybuchl nepatřičným a mírně hysterickým smíchem. A věřte, že mi s vrtačkou v ústech nebylo nijak veselo.

Co si tedy z toho vzít?

  • Podobné vážně míněné výzvy mohou být stresující a vzbuzují poměrně velké  nároky na psychiku. Až se příště přistihnete, že se chystáte podobnou větu vypustit z úst, zadržte.
  • Pokud se sami dostanete do takové situace, řešením podle odborníků může být komunikace o komunikaci. Pojmenování paradoxu a upozornění jeho autora vám může pomoci přetrhnout smyčku.

Zažili jste podobnou paradoxní situaci? Podělte se!

Zdroje:
WATZLAWICK, Paul; BAVELAS, Janet Beavin; JACKSON, Don D.( 2000). Pragmatika lidské komunikace. Vyd. 1. Hradec Králové : Konfrontace.
BATESON, G., JACKSON, D., HALEY,J. WEAKLAND,J. (1956). Toward a Theory of Schizophrenia. Behavioral Science 1. pp251–254.
Seligman, M.E.P. & Maier, S.F. (1967). Failure to escape traumatic shock. Journal of Experimental Psychology, 74, 1–

9.  

Diskuse 0