Tanec je nejen fyzický pohyb, ale také prožitek, pocit, výraz a prostředek komunikace. Tanec je přirozeným nástrojem k vyjádření toho, co prožíváme. Není náhodou, že doprovází lidstvo od pradávna. Tančit můžeme všichni. Třeba jen proto, abychom si uvědomili přítomnost.
V návaznosti na svůj článek o životě bez cílů bych vám ráda nabídla inspiraci, jak si užít přítomný okamžik a dělat naplno to, co člověka baví. V mém životě je takovou činností tanec. Nabízím tedy vlastní pohled na tento jedinečný a krásný pohyb s neobyčejným přesahem do dalších oblastí lidského života.
Tanec je moje vášeň. Můj nejoblíbenější a nejzábavnější koníček. Tančím s jistými přestávkami od útlého dětství, a i když si občas dám pauzu, dříve nebo později se k tanci zase vrátím. Vždy mě svojí silou přitáhne. Znám několik lidí, kteří tancem žijí a neumějí si bez něj svůj život představit.
Když tančím, nesoudím, nemohu nenávidět, nemohu sebe oddělit od života. Mohu být jen šťastný a plný života. To je důvod, proč tančím. Hans Bos
Ráda pozoruji jednotlivce i páry, které tančí. V jejich výrazu vidím radost, štěstí, uvolnění a také klid. Vidím, že v daný moment opravdu žijí a užívají si pohyb plnými doušky. Jsou plně přítomni v daném okamžiku a také ve svém těle.
Tanec jako rituál
Podle Wikipedie je tanec pohybová společenská aktivita, provozovaná převážně za doprovodu hudby. Tanec může navodit lepší náladu, a také je vyjádřením pocitů tanečníka, takže může být považován za druh umění. Vznik tance je kladen do období rodové společnosti, ve které umocňoval rituální obřady. Takto fungoval až do starověku, kdy přibyl ještě jeho umělecký rozměr.
V této době neexistoval tanec v páru, ale pouze individuální tanec, který byl pokládán za umění. Tanec skupinový je mimo jiné součástí řady různých rituálních obřadů. Z psychologického hlediska jsou rituály pro člověka velmi významné. Tanec v příslušných šatech a zdobení doprovázený hudbou a zpěvem ujišťuje zúčastněné, že patří k sobě a mohou se na sebe spolehnout. Díky pravidelnému opakování slouží rituál, a tanec jako jeho součást, k upevnění společenské organizace.
Tanec je vášeň, která stojí za zkoušku, pokud vás jen trochu láká.
Když píšu tyto řádky, představuji si nějaký kmen v Amazonii nebo v Africe provozující rituální obřad, jehož součástí je tradiční tanec. Takových záběrů jsme v nejrůznějších dokumentech mohli vidět mnoho. Obdivuji samozřejmost, s jakou se domorodí lidé dokážou hýbat a vnímat rytmus. Obdivuji jejich spontaneitu a lehkost, s jakou vyjadřují radost celým tělem.
I v našich zeměpisných šířkách uctíváme oslavné či přechodové rituály a tanec je často jejich součástí. Jistě jste si mohli na nějaké rodinné oslavě či svatbě všimnout toho, jak se lidé rozzáří, když zaslechnou hudbu a rozvlní tělo do rytmu.
Tanec místo slov
Tanec má však své specifické místo i v současném hektickém životě. Nejedná se jen o upevnění pospolitosti a rituál jako takový – tanec má velký význam také jako fyziologická terapie tělesných či psychických potíží. Při potřebě člověka vnímat rytmus je nenahraditelný. Tanec také umožňuje prostřednictvím pohybu dospět k harmonii a vlastní identitě. Má neuvěřitelnou schopnost uvolnit napětí, ventilovat emoce a navíc nám dopřát pěknou dávku endorfinů.
Jak jsem již výše zmínila, opakovaně se k tanci vracím. Vyzkoušela jsem řadu tanečních stylů – od základů baletu a folklorní tance po standardní či břišní orientální tanec. Každý má své kouzlo, svou historii a význam, každý se vyjadřuje vlastním způsobem. Posledních několik let jsem podlehla latinsko‑americkému tanci, konkrétně kubánské salse.
Hodně jsem přemýšlela, co mě na ní přitahuje a proč je pro mne tak důležitá. Španělské slovo salsa se používá pro označení omáčky. Hudebníci se však domnívají, že v tomto případě jde spíše o koření. A to je skutečně něco, co salsa evokuje. Salsa je složitou směsí historických kubánských tanečních forem, do které je přimíchána energie a vitalita americké hudební scény. Tento bohatý koktejl působí jako hudba plná života a energie.
Tanec je matkou všech jazyků. R. G. Collingwood
Podle mého názoru je však důležitý fakt, že se jedná o párový tanec, a proto je namístě zmínit jeho komunikační schopnost. Salsa znamená důvěru a napojení. Vypovídá nejen o důvěře v sebe, ale také v partnera. Nabízí vnímání druhého prostřednictvím pohybu, sdílení a společnou radost. Je to neobyčejná forma dokonalé nonverbální komunikace, dorozumívání bez ohledu na to, jakým jazykem tanečníci mluví.
Tanec je příležitost
Pokud je mi známo, obyčejně je v rámci párových tanců vedoucí postavou muž. Nejinak je tomu i v salse. Salsa tedy značí i určité tradiční uspořádání, podřízení se partnerovi ze strany partnerky. Je to forma komunikace mezi mužem a ženou. A samozřejmě nelze opomenout jistou sexuální energii, která dělá salsu salsou.
- Je to příležitost pro ženu cítit se opravdu ženou. Kdosi řekl, že by se české ženy mohly od Kubánek učit jejich sebevědomí a jistotě, s jakou dávají své ženství na odiv.
- Pro muže je salsa zase příležitost ukázat svoji schopnost pevně vést a držet, být mužem.
V jistém smyslu se dá říci, že salsa, stejně jako kterýkoli jiný tanec, může mít terapeutickou funkci. Je to příležitost ke snížení množství adrenalinu v těle společensky přijatelným způsobem. Je to zdravý pohyb. Zároveň je to možnost k uvolnění radosti, smutku, vzteku, lásky. Z emocí je možné se „vytancovat“. A získat novou energii. Je to očistný proces, který pomáhá k dosažení emoční a fyzické integrace.
Možná někoho napadne, že tanec není pro všechny. Někoho nebaví. Někdo se stydí tančit pro nedostatek talentu či obratnosti. Někomu ty pohyby připadají hloupé a trapné. Někomu zkrátka jen chybí odvaha.
Můj učitel salsy tvrdí, že tančit může každý. Důležitá je jen chuť a radost z pohybu. A to mě na tom všem baví nejvíce: vidět tak odlišné jedince na parketu – velké, malé, silné, hubené, mladé, staré, nadané i méně obratné. Všichni si to užívají a dokážou se odpoutat od okolí. Je to vášeň, která stojí za zkoušku, pokud vás jen trochu láká.
