Člověk má přirozenou potřebu vlastnit a hájit své vlastní teritorium. Když mu zaměstnavatelé soukromí a identitu na osm hodin denně odeberou, má to své následky.

Práce v rozlehlých otevřených kancelářích – tzv. open space, v prosklených byznys centrech je každodenní realitou pro stále větší počet zaměstnanců zejména globálních firem. Pro někoho jsou symbolem prosperity, pro jiného ukázkou totálního odlidštění dnešní doby.

Návštěva takového pracoviště, kde probíhá korporátní kójový velkochov znalostních pracovníků, může být pro neznalého šokem. Dodnes si pamatuju sevření v žaludku, když jsem v rámci jednoho projektu pravidelně navštěvoval pracoviště velké banky. Otevřená patra s desítkami unifikovaných očíslovaných pracovních míst v řadách za sebou s plochou pár čtverečních metrů na jednoho bankéře vyvedených ve sterilní šedé, ve mně vyvolávaly intenzivní pocit paniky.

„Když nabíráme někoho nového, nejdříve mu ukážeme naše kanceláře. Ne všichni se po exkurzi rozhodnout pro nás pracovat,“ svěřil se mi jeden z manažerů.

Aby bylo vidět na monitor

Koncept otevřených pracovišť je starý již více než století. Jedním z prvních propagátorů tohoto stylu kancelářských budov byl slavný americký architekt Frank Lloyd Wright. V Česku se tento typ pracoviště objevil poprvé v meziválečné době ve firmě Baťa ve Zlíně. Systém otevřených pracovišť získával na popularitě v 70. letech 20. století a postupně se začal rozšiřovat z USA do dalších zemí. U nás začíná jejich boom výstavbou nových byznys center koncem 90. let. A open space rozhodně nejsou na ústupu.

V březnu tohoto roku se zaměstnanci Facebooku stěhovali do pravděpodobně největšího open space na světě, který má pojmout 2800 lidí. I když je pravda, že tato supermoderní budova obklopená stromy má daleko od sterilních prostorů většiny českých byznys center.

Manažeři obvykle tuto uspořádání prodávají svým podřízeným jako moderní, vysoce efektivní způsob, který odstraní všechny nedostatky konzervativních kanceláří a umožní produktivní, flexibilní a nadšené plnění pracovních úkolů v dynamickém a vysoce komunikativním týmu.

Nové velkoprostorové kanceláře jsou ideální z pohledu maximalizace využitého prostoru při minimalizaci nákladů. Šéfům se líbí možnost dohlížet na své zaměstnance a zajistit tak, aby v pracovní době nesledovali Facebook, nečetli Psychologii.cz či si nevyřizovali své soukromé telefonní hovory.

Zaměstnavatelé však získávají pouze falešný pocit zlepšení produktivity, tvrdí velký kritik open space kanceláří Dr. Craig Knight. Podle něho klasická uzavřená kancelář oproti open space office zvyšuje spokojenost zaměstnanců v průměru o 32 % a produktivitu o 15 %. Náklady ušetřené firmou na kancelářích pak obvykle nevykompenzují ztráty způsobené negativními dopady open space kanceláří na produktivitu, pracovní morálku a zdraví zaměstnanců.

Homeless paranoia

Existuje množství studií, které poukazují na problematičnost konceptu open space kanceláří. Dr. Vinesh Oommen v rámci své meta studie dospěl k závěru, že 90 % uskutečněných výzkumů v této oblasti poukazuje na negativní dopady práce ve velkoprostorových kancelářích. Mezi tato negativa patří například vysoká míra stresu, riziko konfliktů mezi lidmi a vysoká fluktuace. Studie upozorňují také na zdravotní rizika, jako je větší výskyt vysokého tlaku či snazší přenos infekčních onemocnění.

Důležitým faktory, které mají vliv na to, jak vnímáme pracovní prostředí, je osobní prostor a sociální zahuštění. Jako lidé máme tendenci chovat se teritoriálně nejen ve svém osobním životě, ale také v práci. Proto pro mnohé může být stresující přechod do prostředí velkoprostorové kanceláře.

Švédský antropolog Torsten Malmberg předpokládá, že celý koncept teritoriality je součástí našeho evolučního vývoje a je typický pro všechny primáty. Lidé se chovají teritoriálně, protože chtějí ukázat ostatním svůj status a individualitu.

Máme přirozenou tendenci označovat a vymezovat si teritorium – dáváme si na pracovní místo svou jmenovku, rodinné fotografie či maskoty a dáváme ostatním najevo, že toto místo je naše. V kontrastu k této potřebě je zákaz jakékoliv osobní výzdoby, který je uplatňovaný na některých pracovištích nebo koncept flexi kanceláře, kdy nikdo nemá své stále místo.

Nedostatek osobního prostoru může vést k pocitu ohrožení a s tím související stoupající agresivitě zaměstnanců. Zatímco komfort osobního prostoru souvisí s tím, jakou plochu máme pro sebe k dispozici, sociální zahuštění souvisí s počtem lidí, se kterými sdílíme jeden prostor.

S přibývajícím počtem lidí v jedné místnosti stoupá zároveň počet a četnost symptomů pociťovaných zaměstnanci. Lidé, kteří jsou nuceni sedět na takovém pracovišti, jsou často postiženi stresem, únavou, bolestí hlavy a vysokým tlakem. Je to dáváno do souvislosti se ztrátou soukromí, kdy mají zaměstnanci často oprávněný dojem, že jsou pod neustálou kontrolou.

Podpora komunikace?

Pro open space kanceláře je typická také zvýšená hladina hluku, která vede ke ztrátě koncentrace a menší produktivitě.

Jedním z často uváděných argumentů ve prospěch velkoprostorových kanceláří je tvrzení, že podporují neformální komunikaci mezi zaměstnanci a týmy. Existují důkazy, že odstranění fyzických bariér mezi lidmi a jejich koncentrace na jedno místo může podpořit jejich vzájemné interakce.

Množství studií ukazuje, že v pracovním prostředí to neplatí. Protože velkoprostorové kanceláře snižují pocit soukromí, ve skutečnosti nedochází ke zlepšení komunikace, ale intenzita a kvalita komunikace mezi zaměstnanci se naopak snižuje.

Zaměstnanci v otevřených kancelářích se často uchylují k povrchnější a kratší komunikaci, protože vědí, že mohou být přerušeni nebo jejich komunikaci může kdokoli poslouchat.

Open space, stejně jako jiný druh kanceláří, může podpořit nebo snížit neformální kontakty a výměnu mezi lidmi v závislosti na složité souhře fyzických a sociálních faktorů. Profesoři A. Fayardová a J. Weeks z Harvardské univerzity došli k závěru, že o tom, zda pracovní prostor skutečně bude či nebude podporovat vzájemnou interakci mezi zaměstnanci, rozhoduje, nakolik jsou v rovnováze tři faktory:

Blízkost, soukromí a dovolení

• Blízkost – je důležité, aby lidé měli pro sebe dostatek osobního prostoru, ale přitom zajistit, aby měli možnost se přirozeně setkávat ve sdílených prostorech, jako jsou odpočinkové místnosti a výklenky vstupní haly, kávové kuchyňky a podobně.
• Soukromí – pracovní místa by měla být navržena takovým způsobem, aby zajišťovala vizuální a akustické soukromí a komfort. Klíčové pravidlo je, aby pracovník vždy mohl včas vidět přicházející návštěvníky či kolegy.
• Dovolení – zaměstnanci potřebují vědět, jaká míra neformálních sociálních kontaktů je ve firmě dovolena akceptována či podporována a co je a není dovoleno, pokud někoho chceme vyrušit v jeho práci.

Ukazuje se, že neexistuje univerzální perfektní řešení pracovního prostředí. Je zcela jisté, že některým činnostem a lidem bude více vyhovovat otevřený prostor, pro jiné je vhodné naprostý klid a soukromí. Například některé firmy v Silicon Valley si zařídili tzv. kódovací jeskyně, ve kterých není dovoleno mluvit, takže programátoři se v naprostém tichu a klidu mohou věnovat svým programátorským výzvám.

Na druhou stranu to, že open space kancelář nemusí být vždy vnímána jako nepříjemné místo, ukazuje stoupající popularita co‑working center, kam chodí pracovat lidé na volné noze – dobrovolně a za své peníze. Populární pražský Impact Hub je dobrým příkladem takového místa, který svým architektonickým uspořádáním, umožňujícím soustřednou práci, diskuse v soukromí i společenské hemžení, je příjemným místem pro práci i vzájemnou inspiraci.