Vyberte si své téma Přístup k hlavnímu obsahu

Kousek smutku

Proč skončily diskuse a co umí nové tlačítko Otázka pro autora?

Jan Majer

Jan Majer

13. 6. 2019

Ohlédnutí za diskusemi na našem webu uvádím zprávou od naší čtenářky a občasné autorky, kterou mnozí znáte jako Perceive, s jejím laskavým svolením. Napsali jsme si pár mailů, ve kterých jsem vysvětlil důvody zrušení diskusí, představil novou funkci, která je nahrazuje, a ujistil, že je to z naší strany pečlivě promyšlený krok dopředu. Nové řešení zohledňuje změnu chování uživatelů stejně jako měnící se způsob práce odborníků a především postupný přerod online magazínu Psychologie.cz v unikátní audiovizuální médium. „Kousek smutku nám ale dopřejte,“ napsala mi nakonec Perceive a přidala milou vzpomínku, která se jí vybavila.

Před pár lety jsem šla v rodném městě najisto koupit dárky do knihkupectví, stávalo tam, co jen pamatuju. A najednou tam nebylo, ve stejném domě byl jiný obchod. Bylo mi tehdy jasné, že doba se změnila, objednávky jdou přes internet, lidi asi míň čtou, jsou tu elektronické knihy… Přibyla i nedaleko konkurence, jiné knihkupectví. Ale stejně jsem tak nějak potřebovala, aby zrovna tohle bylo jako dřív a ne jinak. Dodneška přesně a neužitečně vím, kde mívali poezii, kde knížky pro děti, kde prodavač pult. Jsou to takové různé drobnosti života, se kterými počítáme, jako by byly neměnné, a když se změní, znejistíme, odmítáme změnit se s nimi a možná máme chuť říct, že bejvávalo dobře za našich mladých let… Asi to chce trochu si posmutnit a pak si všimnout toho, co je a co být může, namísto toho, co bylo a není. Jak v životě, tak na Psychologii.cz. Perceive

Proč diskuse skončily

Pro mě samotného byly diskuse srdeční záležitost. Po startu webu před devíti lety se brzy staly hodnotnou a ceněnou součástí Psychologie.cz. Diskusí se účastnili čtenáři i autoři, sdílení bylo na vysoké úrovni, poučné, často i zábavné. Psychologům chodila do mailových schránek upozornění na každý nový komentář k jejich článkům, aby mohli na podněty čtenářů reagovat co nejdřív a nic nepřehlédli.

Někdy ve druhém roce se objevily první trable. Jak se uživatelé diskusí blíže poznali, měnilo se sdílení stále častěji v dlouhá vlákna osobních rozhovorů. Anonymita umožňovala intimitu, nešlo tomu odolat, prostě vývoj. Psychologové pak ale měli mailové schránky plné příspěvků, které s jejich články nijak nesouvisely, a začali hromadně žádat o zrušení zasílání upozornění. Tak skončila interakce s odborníky, což bylo hlavní původně zamýšlenou funkcí diskusí.

Dalším zádrhelem se staly útoky na odborníky. To začalo v téže době. Do diskusí vstupovali lidé, kteří si denně dělali dobře tím, že shazovali autory. Část odborníků spolupráci s webem ukončila. Někteří si možná vzpomenete na tehdejší rozepře: mnozí čtenáři měli za to, že psycholog přece musí kritiku ustát. Já v diskusi odpovídal, že ne, nemusí. To, že jste psycholog, neznamená, že vám nevadí útoky a pomluvy. Proč by člověk psal někam, kde se ho pokaždé nějaký anonym snaží profesně diskreditovat? Když jedna vytrvalá šikana skončila trestním oznámením a intervencí policie, musel jsem začít stalkerům věnovat ještě větší část své pozornosti a pracovní kapacity.

Dalším problémem bylo rok od roku narůstající množství partyzánského marketingu a podvodných inzerátů, které se do diskuse snažili propašovat roboti, jednotlivci i firmy vytvářející poptávku po produktech a službách a deformující veřejné mínění. Jestli vám diskuse na našem webu připadaly čisté a hodnotné, bylo to proto, že jste viděli jen takzvaný frontend, tedy veřejnou, už pečlivě opečovanou část webu.

Web o psychologii pochopitelně lákal také diskutující s duševními poruchami. O tom, jak s nimi komunikovat, jsme se radili s psychiatry. Mnozí jste byli v minulosti svědky dramatických situací, kdy si někdo v diskusi „v přímém přenosu“ odehrával těžkou ataku. Škodil si, čtenáři se mu snažili pomoci dalšími a dalšími příspěvky, zatímco odborníci volali zastavte to!

V poslední době se stále častěji opakovala situace, kdy někdo z diskutujících rozpoutal diskusi, aby pak smazal svůj účet v systému. Zmizely všechny jeho příspěvky pod všemi články, reakce tam zůstaly viset bez kontextu. Diskuse znehodnotil a na redakci se snesla obvinění, že tam přece nebylo nic závadného, proč jsme to teda smazali. Pořád jsme něco vysvětlovali a obhajovali. Zároveň jsme se snažili vše díky novým technologiím vychytat, zautomatizovat. Co jsme jeden rok chytře vyřešili, to v dalším roce vedlo k chybným blokacím a nedorozuměním a přidělávalo nám to práci.

A ten hlavní důvod

Během posledních pěti šesti let se zájem o diskuse postupně vytratil. Původně je četla většina čtenářů, psaly do nich stovky lidí. Potřebu sdílení už nějakou dobu nadmíru naplňujeme na Facebooku nebo Instagramu a prostřednictvím skupin na WhatsAppu a Messengeru. V poslední době už do diskuse psalo jen několik lidí (se všemi jsme si po zrušení diskusí psali mailem) a četlo je podle statistik pár desítek čtenářů – z desítek tisíc čtenářů, kteří web za týden navštíví.

Snad je z uvedeného jasné, že s diskusemi byla hromada práce, kterou jsme po mnoha poradách (záměr zrušit diskuse jsme čtenářům ohlásili a jejich reakce jsme brali v potaz) vyhodnotili jako neefektivně vynakládanou. Zájem o diskuse opadl, zájem o redakční obsah k naší radosti naopak stále roste. Potřebujeme se věnovat tvořivé práci a rozvíjení webu.

A jeden důvod psychologický...

...na který jsme narazili s autory, s nimiž jsme záměr konzultovali. Online diskutování v uzavřené skupině se časem mění v náhražku duchovního rozvoje. Zprvu obohacující rozšiřování obzorů se po nějaké době stane nutkavým potvrzováním vlastních postojů a názorů. Místo otevírání nových dveří převáží ulpívání na místě, ve kterém se cítíme dobře, kde nás už dobře znají a kde nám ostatní naši pozici zas a znova odsouhlasí. Pocit, že pro sebe dělám něco užitečného, je návykový – podobně jako vysedávání v hospodě u stolu štamgastů, jakkoli inteligentních.

Zvažte: co je to, ta naše potřeba vyjádřit se k právě přečtenému, zformulovat si myšlenku, která nás při čtení napadla? Není na čase začít si získané podněty zpracovávat pro sebe a za sebe? Nešněrovat hned všechny myšlenky do svěrací kazajky slov? Dát jim prostor, využít je v životě?

Nový způsob sdílení

Na konci článku je nově tlačítko Otázka pro autora. Nebude u každého textu – třeba pro příběhy čtenářů se tato funkce nehodí, stejně jako by nefungovala u článků zahraničních autorů. Funkce je tedy hlavně pro naše spolupracující odborníky, kteří se na „generátor námětů“ těší. Několik dní po publikování článku nebo videa (ideální počet dní ještě testujeme) budete moci pokládat otázky nebo autorovi navrhnout náměty, ke kterým vás jeho článek přivedl. Je jasné, že se nejspíš pokaždé nedostane na všechny – ze zajímavých podnětů vzniknou buď samostatné články inspirované vašimi nápady, nebo „rozhovory“, ve kterých bude autor odpovídat na více otázek čtenářů. Tady je první z nich: Nenechte se rušit

P. S.: Cítím to tak, jako bychom odstranili tu větev, ze které jsme si vždycky trhali třešně, na kterou jsme už jako děti dosáhli ze země. Strom ale dál roste a prospívá. Všem kamarádkám a kamarádům, se kterými jsme se někdy potkávali a někdy míjeli v diskusích, v názorech i v životě, moc děkuju. Ten život nám zůstává.

Jan Majer, šéfredaktor

Jan Majer

Šéfredaktor a vydavatel Psychologie.cz