9. 3. 2021
Čtu nová vládní nařízení a pomalu se mě zmocňuje úzkost. Spoustě věcí nerozumím. Informace se na mě valí ze všech stran. Výpovědi zdravotníků, názory (ne)odborníků, rady psychologů, strach mých klientů, bolestné zkušenosti mých přátel a rozporuplné názory úplně cizích lidí – to když se neuhlídám a začtu se do diskusí na sociálních sítích. A je mi mizerně. Protože nevím. Nevím, co dělat. Nevím, co je správně. Nevím, čemu věřit. Jak se chovat? Jak myslet? Jak dál naplňovat svoje potřeby a udržet si alespoň nějakou zdravou míru kvality svého života?
Zmatek a frustraci vnímám nejen u sebe, své rodiny a svých přátel. Vidím ji hlavně u klientů. Téměř každý náš rozhovor začíná slovy: Tak co, jak zvládáte současnou situaci? Tuto otázku dostávám já. Někdy je jen řečnická. Naštěstí stále velká část lidí nachází cesty a možnosti, jak vyrovnávat ten nevyrovnaný tlak světa kolem nás. Častěji je v ní však skryté volání o pomoc. Dejte mi naději! slyším nevyřčená slova. Ukažte mi, že má ještě smysl se snažit. Prosím.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné