Nevím, co mám dělat, jsem v troskách. Zjistil jsem, že mi je manželka už několik let nevěrná. Proč mi to sakra neřekla? Jak mi to mohla udělat? Já ji přece tak miluju! Tak strašně to bolí, nezvládnu to…

Toto je jedna z mnoha ukázek, jak může v životě člověka nastat krize. Každý člověk vnímá krizi svým způsobem: pro někoho krize znamená, že zapomněl před odjezdem na dovolenou zalít květiny, pro jiného to je úmrtí blízké osoby nebo rozpad dlouholetého vztahu. Krize je v lidském bytí nevyhnutelný jev – nějakou krizovou situaci už zažil každý z nás.

Každá krize je nebezpečím a novou příležitostí zároveň. Nikdy nevíte, co nového vám může do života přinést.

Krizi můžeme chápat jako subjektivně ohrožující situaci, která obsahuje velký dynamický náboj s potenciálem změny. Bez toho by nebylo možné dosáhnout posunu v lidském životě. Během krize se člověk chová jako v tunelu. Nastupuje zde tzv. tunelové vnímání, kdy nevidíme nic jiného než danou stresovou situaci.

Zůstaneme‑li u psychicky zdravé populace, je vedle krizí pramenících z náhlého traumatu (hromadná něštěstí, katastrofy) běžná krize z očekávaných životních změn (riziko přitom představují také pozitivní změny jako povýšení, výhra nebo sňatek či usmíření rozhádaných manželů) a také krize situační, na nichž se podílí nepředvídatelný stres.

Když je toho moc

Krize může nastat ve chvíli, kdy si uvědomujeme, že něco není v pořádku, a zároveň prožíváme neschopnost udělat nějaký skutečně konstruktivní krok. I relativně drobná událost může přispět svou kapkou do mlýna plného problémů. Jakmile se jednou kolo roztočí, je čím dál těžší je zastavit. Pamatujte si, že žádný problém není prkotina. Jak už bylo řečeno, každý jedince vnímá krizi a situace, které ji způsobily, po svém.

Přestože je vnímání míry zátěže subjektivní, určité zobecnění je možné udělat. V 60. letech se o to pokusili Holmes a Rahe při zkoumání nemocnosti a umírání v lidské společnosti. V tabulce naleznete jednotlivé životní události a u každé příslušný počet bodů. Když si spočítáte součet bodů za poslední rok, získáte představu o vaší míře stresu a zátěže.

Hraniční hodnota je 250 bodů, při této sumě se lidský organismus ocitá na pokraji vlastních rezerv. Pro její dosažení například stačí, když během jednoho roku dokončíte školu, oženíte se či vdáte, vezmete si hypotéku, pochováte milovanou tetu, vašemu blízkému sdělí lékaři vážnou diagnózu, řešíte konflikty s tchýní a musíte na policii kvůli špatnému parkování.

Váha životních událostí (v bodech)

• 100 Úmrtí partnera, partnerky
• 73 Rozvod
• 65 Rozvrat manželství
• 63 Uvěznění
• 63 Úmrtí blízkého člena rodiny
• 53 Úraz nebo vážné onemocnění
• 50 Sňatek
• 47 Ztráta zaměstnání
• 45 Usmíření a přebudování manželství
• 45 Odchod do důchodu
• 44 Změna zdravotního stavu člena rodiny
• 40 Těhotenství
• 39 Sexuální obtíže
• 39 Přírůstek nového člena do rodiny
• 39 Změna zaměstnání
• 38 Změna finančního stavu
• 37 Úmrtí blízkého přítele
• 36 Přeřazení na jinou práci
• 35 Závažné neshody s partnerem
• 31 Půjčka vyšší než jeden průměrný roční plat
• 30 Splatnost půjčky
• 29 Změna odpovědnosti v zaměstnání
• 29 Syn nebo dcera opouštějí domov
• 29 Konflikty s tchánem, tchýní, zetěm, snachou
• 38 Mimořádný osobní čin nebo výkon
• 26 Manžel, manželka nastupuje či končí v zaměstnání
• 26 Vstup do školy nebo její ukončení
• 25 Změna životních podmínek
• 24 Změna životních zvyklostí
• 23 Problémy a konflikty se šéfem
• 20 Změna pracovní doby nebo pracovních podmínek
• 20 Změna bydliště
• 20 Změna školy
• 19 Změna rekreačních aktivit
• 19 Změna církve nebo politické strany
• 18 Změna sociálních aktivit
• 17 Půjčka menší než průměrný roční plat
• 16 Změna spánkových zvyklostí a režimu
• 15 Změny v širší rodině (úmrtí, sňatky)
• 15 Změny stravovacích zvyklostí
• 12 Vánoce
• 11 Přestupek (např. dopravní) a jeho projednání

Krize je proces

Krize netrvá příliš dlouho, ale má určité vývojové fáze, v nichž člověk opakovaně hledá mechanismy, které by mu pomohly se se situací vyrovnat. Pokud žádná pomoc ve stavu krize nepřinesla řešení, posun nebo trasnformaci prvků procesu zrání, organismus vyrukuje s dalšími kroky.

To může znamenat propadnutí se do deprese a beznaděje nebo dokonce procesy jako deralizace, depersonalizace, regrese nebo touha po smrti. V každém případě je nutná nějaká svépomoc, nebo odborná pomoc. Nezpracovaná krize se může zapouzdřit a objevit za určitných podmínek v pozměněné podobě.

Řešení krize

Než začnete číst tento odstavec, zkuste se zamyslet nad tím, jak jste vyřešili svoji poslední krizovou situaci. Pomohl vám někdo, nebo jste ji vyřešili jen vy sami? Jak jste na danou situaci reagovali? Zkuste si také vzpomenout, co děláte, když za vámi přijde někdo známý a chce od vás pomoc, protože se ocitl v krizi. Dokážete takovému člověku pomoci?

Je důležité dobře pečovat o svůj osobní inventář vyrovnávacích strategií a pravidelně jej obohacovat.

Každý člověk má schopnost hledat a nacházet přirozené cesty, které vedou z krizové situace do bezpečí. Hovoříme o tzv. vyrovnávacích (coping) mechanismech, které jsou vývojově staré. Jsou dány jak lidem, tak i zvířatům a mají za úkol zajistit přežití. Může jít o reakce typu útok a útěk, panika a útlum, nebo ztuhnutí.

Do přirozených vyrovnávacích strategií může patřit například kontakt s rodinou, přáteli, laická pomoc nebo naše zájmy a koníčky. Každý člověk má svůj vlastní inventář vyrovnávacích strategií, které používá ve stresových situacích. Je důležité si tento inventář pravidelně kontrolovat a o své vyrovnávací strategie dobře pečovat a pravidelně obohacovat.

Další možností řešení vlastní krize je obrácení se na profesionála. Technika, kterou ovládají vyškolení pracovníci, se nazývá krizová intervence.

Haló, tady linka důvěry…

Jak obvykle vypadá začátek intervence na lince důvěry?

• Linka důvěry, dobrý den.
• Dobrý den, já nevím, jestli volám správně, k čemu sloužíte?
• Jsme telefonní linka pro ty, kteří si potřebují popovídat o nějakém problému.
• Aha, tak to jo… no já nevím, kde začít…
• Zkuste mi o tom popovídat, kdy to začalo.
• Dobře, no já mám problém se svým manželem…
• Poslouchám vás.

Mezi základní techniku krizového pracovníka patří aktivní naslouchání. Posloucháme klientův příběh, snažíme se naladit na vlnu klienta a pomocí otevřených otázek se doptáváme. Další nezbytnou technikou, které by měl krizový pracovník ovládat, je například provázení klienta, vedení, zrcadlení, rekapitulace (shrnutí), parafráze, kotvení a zhodnocující formulace. Základem je, aby hovor byl srozumitelný a klient se cítil lépe. Samotná ventilace problému klienta působí ozdravným způsobem.

Cílem krizové intervence je stabilizace stavu klienta (nejlépe hned po prvním kontaktu) a snížení nebezpečí, že se bude krizový stav dále prohlubovat. Během práce se snažíme klientovi navrátit kompetence do jeho rukou. Propracováváme blízkou budoucnost a zaměřujeme se na rozšíření tunelového vnímání. Krizová intervence by měla trvat optimálně jeden až tři kontakty – opakované kontakty mohou přejít do krátkodobé psychoterapie, která už není v kompetenci krizového pracovníka.

Po celé České republice je síť krizových center a linek důvěry, poskytujících pomoc lidem, kteří se ocitli v obtížné životní situaci a nevědí, jak z toho ven. Jejich vlastní vyrovnávací strategie selhaly nebo neúčinkují tak, jak by měly, je tedy vhodné obrátit se na odborníky.

Celé setkání nebo pohovor probíhá anonymě, bez udání jakýchkoliv osobních údajů. Služba je bezplatná, pouze u telefonického kontaktu si volající platí tarif dle svého nastavení (výjimku tvoří Linka bezpečí pro děti a mladistvé, která je poskytována zdarma na číslě 116 111).  Další možností je využití internetového poradenství, které nabízí krizovou intervenci formou chatu nebo e‑mailem.

Krizové situace se objevují a budou stále objevovat. Důležité je, aby člověk své krize aktivně řešil a nenechával je bez povšimnutí. Každá krize je nebezpečím a novou příležitostí zároveň. Nikdy nevíte, kam vás může posunout a co vám může nového do života přinést.

Literatura:
Daniela Vodáčková a kol.: Krizová intervence. Praha (Portál, 2002).

Linky bezpečí a důvěry v ČR