Závislosti mají podobný mechanismus fungování, ať už jde o alkohol, přejídání se nebo třeba sociální sítě. Provází je bažení, zvyšování tolerance, omezená sebekontrola, pokračování v dané činnosti, i když víme, že nám škodí, abstinenční příznaky. Závislost mnohdy nezpůsobuje samotná látka nebo činnost, ale způsob, jakým na ně člověk reaguje. Staletá moudrost různých duchovních tradic není naivní a nepředpokládá, že by různá pokušení, závislosti a lpění bylo možné jednou provždy bezezbytku ukončit a spočinout v pokoji. Naopak, často mluví o zápasu či boji o vnitřní svobodu.

Velmi důležitým principem při práci se závislostmi je nesnažit se primárně o odstraňování problémů, ale o růst a podporu toho, co je zdravé, co dává život a podporuje rozvoj správným a žádoucím směrem.

Nejde tedy jenom o rozhodnutí bojovat se svou konkrétní závislostí, nýbrž také o to, jakou máme motivaci a cíl – proč se o změnu snažíme. Musíme tedy také mít rozmyšlené, co budeme dělat místo naší konkrétní závislosti: jak uspokojíme potřebu, jež byla až doteď uspokojována právě naším „závislým chováním“.

Nabízená cvičení nemají ambici nahradit odbornou léčbu závislosti, zvláště pokud je už ve vážnějším stavu, nýbrž ji doplnit. Člověk je bytost komplexní – tělesná, duševní i duchovní, a potřebuje tudíž integrální přístup. Zanedbání jednoho z těchto aspektů úspěch léčby zkomplikuje. V případě zlozvyků a zatím jen sklonů k určitému chování mohou popisovaná cvičení při pravidelném „užívání“ pomoci dokonce i bez dalších doplňujících postupů.

Dnes nabízíme dvě cvičení: první je vhodné na identifikaci mechanismu nebo vzorce závislosti, druhé pomáhá nabýt znovu rovnováhy v případě, že se nám naše předsevzetí nepovedlo a my jsme opět „uklouzli“. Místo sebelítosti, frustrace, vyčítání si nebo stavění se do role oběti je možná i jiná cesta, jiný přístup, jak si ukážeme.

Examen závislosti

Nezřídka se stává, že z naší závislosti vnímáme jenom výsledek – tedy podlehnutí pokušení, „pád“. Může se dokonce zdát, že cesta k tomuto pádu je předem určena, že jsme v jednu chvíli „v pohodě“, vzápětí jsme „klopýtli“ a jde to jakoby mimo nás. Pak se cítíme bezradní a neschopní s naším zlozvykem nebo závislostí něco (u)dělat.

Důležitým krokem k možnému řešení je pochopit, že závislost má charakter procesu. Nestáváme se závislými okamžitě – a stejně tak cesta od „pokušení“ po „pád“ (podlehnutí) není rovnou silnicí bez jakékoli možnosti odbočení, nýbrž obsahuje mnoho křižovatek. Tyto nejsme bez reflexe schopni vidět.

Každý prvek, každá drobnost v chování, myšlení a cítění na této pomyslné silnici je křižovatkou, kde můžeme vykročit jinam. Pravidelná reflexe (například ve formě examenů závislostí) nám umožní poznat náš vzorec nebo mechanismus závislosti a jeho prvky. Díky této znalosti budeme moci změnit zdánlivě přímočarou a nezměnitelnou cestu od pokušení k pádu tím, že na některé z „křižovatek“ jednoduše odbočíme.

Vstupuji do přítomnosti

Najdu si pohodlnou pozici. Nechám uvolnit své svaly a mysl. Ztiším se a vnitřně se zklidním. Pomáhá, když věnuji několik minut vnímání vlastního těla. Procházím pomalu jednotlivé části těla zdola nahoru. Nespěchám a snažím se postupně vnímat chodidla, lýtka, stehna, postupuji směrem ke hlavě. Co cítím? Vnímám někde v těle fyzické projevy svých emocí? Vstupuji do přítomnosti – své, ale také všudypřítomného Zdroje života.

Prosím, abych viděl

Bez ohledu na mé (náboženské) přesvědčení formuluji stručně prosbu, ať jsem schopný či schopná vidět ve vlastním životě dobro – okamžiky, kdy pociťuji nárůst života, energie, síly, chvíle, kdy se mé srdce těší; momenty, kdy jsem obdarován/a, kdy se těším a mám radost. Tato prosba je velmi důležitá. Je to uznání, že existuje síla, která je větší než já sám, já sama. Zdroj, který dává život, radost a plnost.

Porozumění svému zlozvyku, své závislosti

V představivosti si vykreslím poslední jeden či dva případy své závislosti. Neodsuzuji a neposuzuji – pouze se dívám a pozoruji to, co se odehrálo. Přehraji si v hlavě tuto událost a všímám si, co se dělo:

• Jaké jsem měl/a myšlenky a jaké pocity při mém „pádu“?
• Co jsem cítil/a a na co jsem myslel/a předtím, než se mi to stalo? V jakém prostředí jsem byl/a, v jakém čase se mi to stalo, kdo byl přítomný? Co byla ta událost, která to celé spustila? Jak to probíhalo? Co se dělo v mé hlavě? A srdci? Zkusím si uvědomit a popsat co nejpodrobněji celý řetěz, který vedl až k podlehnutí pokušení.
• Jak jsem se cítil/a a na co jsem myslel/a, když to skončilo?

Velmi důležitá je také motivace, proč chci svůj zlozvyk nebo závislost porazit. Jaké potřeby se snažím touto formou uspokojit? Co budu dělat místo toho?

Hledání výjimky ze zlozvyku, závislosti

Jak jsme si řekli, zlozvyk či závislost je proces, cesta s mnoha křižovatkami. Klíčové je všímat si a uvědomovat, v jakých případech jsme z „boje“ vyšli vítězně.

Z předchozího bodu tedy vím, kdy nejčastěji podléhám své slabosti, zlozvyku, závislosti – v jakých časech, na jakém místě, v jaké společnosti. Zkusím zapátrat v paměti, kdy podobné okolnosti (místa, časy, lidé…) nevedly k selhání, nýbrž dopadly lépe (možná než jsme sami čekali).

• Co tam bylo jinak? Co bylo navíc, nebo naopak chybělo?
• Jak jsem se cítil/a a na co jsem myslel/a při pokušení samotném? Jaké byly okolnosti? Proč jsem nepodlehl/a?

Plán pro nový začátek

Vyberu si jednu křižovatku, jednu odbočku, kde změním jeden prvek na své staré cestě. Formuluji tento prvek jasně, srozumitelně a konkrétně. Mohu něco přidat, ubrat nebo jednoduše udělat jiným způsobem (dřív, později, jinak). Připravím si akční plán pro případ silného pokušení:

• Díky znalosti, jak moje závislost „funguje“, dokážu lépe vnímat okolnosti, které vedou k pravděpodobnému pádu.
• Když cítím, že mi pád hrozí, okamžitě opouštím nebezpečné místo (okolnost, člověka).
• Bez váhání realizuji připravenou atraktivní alternativu, tedy to, čím jsem se rozhodl mou závislost nahradit.

Zkouška plánu v představivosti

• Postavím si v představivosti kulisy, ve kterých se obvykle můj „pád“ odehrává: místo, čas, okolnosti, lidí. Zkusím si v hlavě přehrát novou cestu.
• Nechám celou situaci odehrávat obvyklým způsobem až do okamžiku, kdy přijde na řadu prvek, který jsem se rozhodl/a změnit. Představuji si, jak situaci zvládnu a nepodlehnu.
• Přehraji si v hlavě také možnost silného pokušení a vlastní reakce: aktivuji akční plán, ve kterém jasně vím, co chci dělat v případě pokušení.

Poděkování a prosba

Formuluji vděčnost za to, že se mi povedlo všimnout si výjimky z mého zlozvyku nebo závislosti, že dostávám novou příležitost. Poprosím o sílu a schopnost uskutečnit své předsevzetí a realizovat plán pro nový začátek.

Examen: pád a povstání

Přes všechnu naši snahu, odhodlání a připravenost se nám může stát, že podlehneme znovu. Nepovedlo se nám včas identifikovat nebezpečí, byli jsme jednoduše slabí nebo jsme se „zapomněli“. Možná nás přepadají pocity méněcennosti, selhání, nízké sebeúcty a sebedůvěry, chuť celé to zabalit. V takovém případě pomůže toto cvičení.

Přítomnost a uznání pádu

• Zaujmu pozici, která dobře odráží můj aktuální emoční stav. Může to být vkleče, vsedě nebo vleže. Mnoha lidem pomáhá hluboký úklon na začátku nebo zůstat chvíli ležet na zemi, čelem směrem k zemi.
• Formuluji slovně – v duchu či nahlas – uznání vlastní pádu. Neposuzuji, neodsuzuji, jenom konstatuji fakt, že se to stalo.

Přijetí

• Snažím se vnímat vlastní tělo. Procházím pomalu jednotlivé části těla zdola nahoru. Nespěchám a snažím se postupně vnímat chodidla, lýtka, stehna, postupuji směrem ke hlavě. Co cítím? Zaznamenám někde v těle fyzické projevy svých emocí? Vstupuji do přítomnosti – přítomnosti své, ale také přítomnosti všudypřítomného Zdroje života.
• Tento Zdroj života zůstává přítomný bez ohledu na mé selhání, na můj pád.
• Dovolím si projevit soucit a povzbuzení: pokusím se přijmout svůj pád jako fakt. Mám‑li silné emoce spojené s pádem, vnímám je (včetně jejich fyzických projevů) a dovolím jim, aby u mě byly a zůstaly.

Povzbuzení a nový začátek

• Mohu si pročíst biblický příběh o milosrdném Otci (Lk 15, 11–32), pomodlím se oblíbený žalm (například 51) nebo si vybavím obraz o novém začátku (třeba Rembrandtův o milosrdném Otci).
• Vzpomenu si na vlastní motivaci (viz předchozí examen), důvod, proč chci své závislosti zanechat a čím ji chci nahradit. Nenechávám své myšlenky kroužit kolem pádu, ale připomínám si atraktivní alternativu, kam jsem se rozhodl/a kráčet.
• Krátce se zamyslím nad tím, jaké poučení si vezmu z aktuálního pádu a co musím změnit, abych měl/a víc šancí na úspěch. Pozitivně formuluji to, co jsem se z tohoto pádu naučil/a.
• Je‑li potřeba realizovat nějaké změny, udělám je: například aktualizuji svůj akční plán nebo upravím křižovatku, z které chci odbočit.

Poděkování a prosba

• Formuluji vděčnost za to, že jsem se mohl/a poučit, že se mohu pustit znovu do boje, že dostávám novou příležitost. Poprosím o sílu a schopnost uskutečnit své předsevzetí a realizovat plán pro nový začátek.

Dalším duchovním cvičením se budeme věnovat některou příští neděli. Sami můžete praktikovat ignaciánský examen s pomocí stejnojmenné bezplatné aplikace pro mobilní telefony.