Proč se věnovat něčemu tak nepříjemnému a zároveň samozřejmému, jako je strach? Protože strach je psychologicky velmi zajímavý fenomén. Pro psychoterapeuty je strach a úzkost denní chleba. A pro všechny, kteří se zajímají o veřejné dění, je strach hybnou silou a zmrazovačem zároveň.

Bojíme se smrti, vážné nemoci, o své blízké. Můžeme se bát ztráty zaměstnání, odmítnutí, nepochopení, ztrapnění se. Takové strachy jsou do určité míry pro člověka přirozené a k lidskému životu patří. Pokud se ale bojíme moc nebo neadekvátně okolnostem, je vliv strachu na náš život velmi negativní a projeví se formou duševní poruchy.

U řady duševních nemocí je strach a úzkost dominantní emocí:

• Sociální fobici se bojí, že se ztrapní na veřejnosti.
• Anorektičky a bulimičky mají hrůzu z kilogramů navíc.
• Lidé s obsedantně kompulzivní poruchou se děsí špíny či porušení pravidel a z toho plynoucích nedozírných následků.
• Lidé nemocní schizofrenií vidí nepřítele tam, kde není, mají hrůzu z ovlivňování svých myšlenek na dálku, ze sledování tajnými agenty, z příkazů, které dostávají od hlasů ve své hlavě.

Na příkladu duševních chorob dobře vidíme, jak může strach ničit náš život a životy našich blízkých.

Strach má velké oči

Malé děti běžně vidí v šeru zhasnutého pokoje namísto kabátu na věšáku zloděje či strašidlo. Dívky s anorexií vidí partie svého těla, u kterých se velmi bojí projevů nadváhy, výrazně větší či širší. Dospělý člověk často přeceňuje tělesnou výšku osoby, od které cítí z nějakého důvodu ohrožený.

Když se bojíme, přejde naše psychika i tělo na jiný způsob fungování, který více řídí instinkty a méně racionalita. Svět se zjednoduší, stává se černobílým. Strach výrazně mění naši schopnost úsudku a vnímání.

Namísto intelektuálních analýz přemýšlíme v jednoduchých strategiích, které usnadňují rychlé rozhodování, ovšem jsou značně zjednodušující. Ve vnímání platí, že „strach má velké oči“: zdroje úzkosti se zvětšují a působí hrozivěji.

Když manipulátor vyvolá ve společnosti pocit ohrožení, přestávají lidé nad tématy vzbuzující strach přemýšlet. Jejich psychika přepne do instinktivního modu, ve kterém živočichové zřejmě dokázali přežít miliony let. Naše rozhodování je mnohem více emocionální, bez dostatečné analýzy situace. Máme sklony zjednodušovat, málo diferencovat, více důvěřovat.

Beze strachu nepřežijeme

Matka přivedla na psychoterapii svého desetiletého syna s tím, že trpí sebepoškozováním – neustále prý podniká riskantní aktivity, kterými si často nějak ublíží. Při podrobnějším rozhovoru s chlapcem jsem zjistil, že má velmi potlačený pud sebezáchovy: prostě se ničeho nebojí a všechno chce zkusit. Odmala podnikal nebezpečné skoky a pády, jezdil extrémně rychle na kole, šplhal do výšek… Většina pacientů trpí přehnaným strachem, který je brzdí. Tento chlapec trpěl nedostatkem strachu, který by ho chránil.

Strach je velmi důležitá instinktivní emoce, bez níž bychom ani v našem dnešním relativně bezpečném světě dlouho nepřežili. Strach úzce souvisí s naším pudem sebezáchovy a má obrovský vliv na náš úsudek a chování. Nutí nás k opatrnosti a ke snaze vyhýbat se nebezpečí. Prožitek strachu vyvolává stres, díky kterému můžeme rychle reagovat útokem či únikem.

Strach jako vrozený signál pro hrozící nebezpečí a vrozenou instinktivní reakci k obraně či útoku využívají manipulátoři ke změně postojů ve společnosti a k posílení vlastního vlivu. Pokud totiž dokážou šířit pocit ohrožení a vyvolat tak v lidech strach, začnou lidé vnímat selektivně pouze věci, které budou zvyšovat pocit vlastní síly a schopnosti se bránit.

Bez strachu není odvahy

Na jednom terapeutickém pobytu s dětskými pacienty jsme s dětmi malovali masky na obličeje. Šlo nám o to nabídnout jim možnost být na chvíli někým jiným, prožít si roli, ve které si mohou dovolit to, čeho se v běžném životě bojí. Když pak v maskách chodili po horách, byli jako vyměnění – i ti nejúzkostnější komunikovali vesele s kolemjdoucími lidmi a ptali se jich na cestu. Když jsem se osmiletého Davida zeptal, jestli si všiml, že je velmi odvážný maskovaný indián, odpověděl, že jako Indián je opravdu odvážný, ale jako bílý David se pořád bojí.

Odmala se učíme určitou míru strachu snášet a překonávat, snášet toto značné nepohodlí proto, aby nám pak bylo opět dobře a cítili jsme se bezpečně. Překonání strachu nakonec vyvolává pocit euforie a prožitek vlastní síly, přináší společenské uznání, posiluje naše sebevědomí.

Také proto vyhledává v dnešním relativně bezpečném světě řada lidí „bezpečné nebezpečí“ v podobě různých adrenalinových sportů či dobrodružných cest. Překonání strachu a zážitek vlastní odvahy jsou pro naše sebepojetí (zejména mužské) důležité.

Potřebu být odvážný a příliš přitom neriskovat využívají manipulátoři davu tak, že vytvoří představu nepřítele, kterému je třeba čelit, podtrhnou osobní odpovědnost (která se ve skutečnosti v davu zcela ztrácí) a nabídnou strategii vítězství.

Strach zabíjí

Podle jednoho středověkého příběhu kráčel poutník po cestě do města a potkal Smrt. Poznal ji a ptá se: „Kam jdeš a proč?“ „Jdu do města zahubit tisíc lidí morem.“ „No když musíš, tak jdi,“ odpovídá poutník a pomalu směřuje do stejného města. Když dorazí do cíle, nalézá mrtvé město, desítky tisíc mrtvých, nikde ani živáčka. Vrací se zpět stejnou cestou a opět potkává Smrt.“Lhala jsi mi, Smrti, zahubila jsi morem všechny lidi.“ „Nelhala, na mor zemřelo přesně tisíc obyvatel města, všechny ostatní zahubil strach z moru.“

K čemu vyprávění tak morbidního příběhu? Podle mě dobře ilustruje destruktivní povahu strachu, pokud jsme jím přemoženi a svůj boj vzdáme. Instinktivní reakce na ohrožení není jen útok či únik, ale pokud situaci vyhodnotíme jako beznadějnou, pak i paralýza a vzdání se do rukou vyšší moci.

Této instinktivní reakce využívají populističtí vůdci – spasitelé, kteří dokážou vyděsit dav do té míry, že vzdá vlastní šance na vyřešení naléhavého pocitu ohrožení vlastními silami a pasivně vloží moc a spásu do rukou manipulující vyšší moci.

Návod pro manipulátory a vůdce davu:

1. Systematicky předkládejte lidem zprávy, příběhy a obrázky, které budou ve společnosti vyvolávat a šířit pocit ohrožení, úzkost a strach.
2. Větší část společnosti přestane strašidelné informace ověřovat, konfrontovat s jiným pohledem. Začnou mít velkou potřebu celý problém zpřehlednit a zjednodušit. Stačí jim v tom pomoci správnými nálepkami a směrovkami, které budou jednoduché a logicky srozumitelné.
3. Přitlačte ještě na pilu a snažte se vyvolat pocit, že situace nemá řešení. Po počátečním odporu přijde pravděpodobně úzkost a pak rezignace na vlastní aktivitu, zůstává však naděje na spásu shůry.
4. Dejte jim takovou spásu jednoduchým návodem – vysvětlete davu (ano, v tu chvíli se už společnost z větší části chová jako dav), že ostatní jsou neschopní, podívejte, kam nás až dovedli, zatímco vy se nebojíte a máte řešení. Budete přitom jen opakovat myšlenky, které jste lidem podsouvali již dříve. Jim tak budou vaše ideje připadat známé, logické, a tudíž uvěřitelné.