Nejlepší články k poslechu: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Mesiáš 2.0

On byl Mesiáš, ona „Centrální mozek lidstva“. Sekta, o které mluvím, pořád existuje.

Život v komunitě se točil kolem Mesiášovy rodiny. Když jejich děti dospěly do puberty a začaly si proti pravidlům sekty stavět vlastní hlavu, podařilo se to Mesiášovým ještě nějak vysvětlit. Když se ale Mesiáš pohádal se ženou a přišel hledat útěchu mezi členy komunity, byl to začátek konce, i když ne úplného. Sekta, o které mluvím, pořád existuje.

V diskusi pod mým předchozím článkem se objevil dotaz, proč jsem do sekty šla, když popisuji jen negativní dojmy z Mesiášových knih i z osobního setkání s ním. Pokusím se to na úvod vysvětlit. Když jsem dospívala, začala jsem pociťovat, mít dojem, že je cosi, co člověka a viditelný svět přesahuje. Že jsou na světě jisté zákonitosti a principy, o nichž zatím nic nevím. Že je Vyšší síla, Bůh.

Chtěla jsem se o tom všem dozvědět co nejvíc, žila jsem ale mezi samými ateisty, byla jsem tedy odkázaná na čtení knih. Měla jsem trošku povědomí o křesťanství, ale nebylo mi blízké. Nemohla jsem uvěřit neposkvrněnému početí Panny Marie a nevěřila jsem, že bych se do Ráje mohla dostat jen díky tomu, že uvěřím v Ježíše coby spasitele.

Postupně jsem se dostala k esoterickým knihám, četla jsem Moodyho, četla jsem knížky o reinkarnaci. Nic z přečteného mi ale neodpovědělo na moje otázky tak, abych si nekladla další nebo abych měla dojem skutečnosti. Nemožné mi připadalo například to, že by se člověk mohl v příštím životě za trest vtělit do zvířete.

Pak jsem narazila na knihu, budu jí říkat Hlavní kniha, a v ní jsem se dočetla: „Neposkvrněné početí je nesmysl proto a proto.“ A také: „Jsou zvířecí a lidské duše, není možné, aby se ty lidské vtělily do zvířecích těl.“ Kniha mi tedy potvrdila moje názory, čímž si mě okamžitě získala. Navíc v ní bylo veliké množství dalších zajímavostí. V jedné (pro mě tenkrát nepodstatné) kapitole se psalo, že brzy přijde mesiáš, aby svedl boj proti Temnu a založil Tisíciletou říši – zaslíbené Království Boží na zemi.

Chápala jsem, že jim nemůžu nijak zvlášť padnout do oka, že se se mnou nemůžou kamarádit, když jsou Vyslanci Boží a já hříšný člověk.

Přečetla jsem si to, ale neměla jsem potřebu dál to řešit. V knize mě zajímaly úplně jiné věci. Hlavní kniha se mi stala základem pro nahlížení na svět, lidi, Onen svět, Boha. Byla jsem velmi šťastná, že jsem ji objevila, zklidnila jsem se, protože jsem byla přesvědčena, že mi vysvětlila všechno potřebné, a dál jsem si žila svůj hezký, spokojený život.

Asi za rok jsem si koupila a přečetla knížku od Mesiášových. Mesiáš v ní psal: „Hlásím se k Hlavní knize, je základem mého učení a jsem mesiáš, o němž se v Hlavní knize píše. Mým úkolem je založit Tisíciletou říši.“ Dál napsal velké množství zcela konkrétních myšlenek jako důkaz toho, že přináší pro lidstvo něco nového.

Kniha mě zaujala a uvěřila jsem, že ji sepsal skutečný mesiáš. Pár drobností mi v knize nesedlo. Psalo se v ní například, že leváctví je zrůdnost. Že pokud má žena štíhlou postavu bez výrazných boků, je to znak pomužštění. Že pokud má žena v křestním jméně „r“, též to ukazuje na pomužštění. Jenže tohle jsem byla já! Dotklo se mě to nelibě. Necítila jsem se být neženská nebo jakkoli zrůdná. Byla jsem ale ochotná připustit, že to Mesiáš vidí správně. Že já to nevidím kvůli špatnému citu, jak o tom také psal.

Čekání na cosi

Když jsem se poprvé s Mesiášovými setkala, dojmy jsem měla mnohačetné. Byli to hezcí, charismatičtí, sebejistí lidé, asi o deset let starší než já. Předem jsem očekávala, že mi musí být velmi sympatičtí, že z nich bude vyzařovat láska, soucit, empatie… místo toho z nich vyzařovalo sebevědomí a charisma.

Nestalo se, jak jsem ve svých úvahách předpokládala, že bychom se uviděli a bezeslovně si rozuměli. Naopak jsem cítila odstup. I to jsem ale přijala. Chápala jsem, že jim nemůžu nijak zvlášť padnout do oka, že se se mnou nemůžou kamarádit, když jsou Vyslanci Boží a já hříšný člověk. Na návštěvě se nemluvilo jen o tom, co je mojí povinností vůči nim. Vyprávěli mi také o lidech, kteří už v jejich okolí žili. Mluvili o nich hezky, život v komunitě popsali jako příjemný a já se mezi lidi té komunity začala těšit.

Sami Mesiášovi byli velmi otevření ve sdělování svých názoru na cokoli a kohokoli. Klidně se člověk dozvěděl, že je zrůda, že jeho děti jsou hnusné opice, že váš manžel je úchyl a máte se s ním rozejít.

Sekta vznikla na základě dvou děl: Hlavní knihyPrvní Mesiášovy knihy; Mesiáš pak napsal ještě další knihu, dodatkovou. Pro členy sekty to byl myšlenkový, názorový základ pro život. Mesiášovi ale stáli nad těmito knihami, mohli říct, že cokoli v nich již neplatí. Také po roce zrušili platnost svých dvou knih. Prý byly nepřesné, vývojem překonané. Členové sekty to přijali, věděli z Hlavní knihy, že i mesiáš se vyvíjí, že má schválně temné záhaly, aby „zevnitř“ Temno porazil. Chápali, že je to všechno kvůli lidem, tak mu přeci nemohli omyly a chyby zazlívat. Vše do sebe zapadalo. Od té doby lidé žili jen podle Hlavní knihy a podle momentálních názorů a rad Mesiášových a čekalo se na „cosi“, aby mohla vzniknout Tisíciletá říše.

Pravidla pro život v komunitě byla přísná, ale všichni se s nimi ztotožnili a v tomto směru neměli problém. Vyžadovaná byla čistota myšlenek, pravdivost, život podle Desatera. Sami Mesiášovi byli velmi otevření ve sdělování svých názoru na cokoli a kohokoli. Klidně se člověk dozvěděl, že je zrůda, že jeho děti jsou hnusné opice, že váš manžel je úchyl a máte se s ním rozejít. „Nechcete se rozejít? Tak jste tupá zrůdička a už vás nechceme nikdy vidět!“

Jejich názory se ale měnily. Kdo byl jednou zrůdička, mohl se časem stát největším oblíbencem. Členové komunity toto samozřejmě vypozorovali a po čase názory Mesiášových nebrali až tak doslovně. Šlo přeci o vývoj. Postupem času Mesiášovi pozměnili, co je pro člověka a jeho správný život a vývoj důležité. Třeba zpočátku bylo jimi umění označeno za zbytečnost až škodlivost, časem razili názor, že umění je to nejdůležitější.

Začal být tedy problém, když člověk neměl rád umělce nebo dílo, které oni označili za dobré a naopak. Už jste nebyl zrůdička proto, že byste byl levák, ale proto, že vás nebaví třeba Ozzy Osbourne. Stejnou proměnou prošel třeba i názor na péči o vzhled. Zpočátku bylo zakázané se malovat a barvit si vlasy a bylo předepsané, jak přesně má člověk chodit oblečený. Postupem času se začalo na lidi pohlížet negativně, pokud si nebarvili vlasy, neměli je zajímavě upravené a nechodili osobitě oblečeni.

Život v komunitě

Jací vlastně byli lidé, kteří do této sekty „zapluli“ a s tímto vším se ztotožnili? Byli tam lidé různého věku i různého vzdělání. Bylo tam malé množství těch, kteří přišli hned z učiliště a třeba přečetli za celý svůj život úplnou náhodou jen Mesiášovu knihu. Byli tam také inženýři, učitelé, lékárnice, umělec, kteří za svůj život přečetli velké množství knih a stýkali se s jinými inspirativními osobnostmi. Lidé ve středním věku měli před vstupem do sekty slibně rozjeté kariéry.

Úkolem bylo žít příkladný život podle Pravidel a pomáhat Mesiášovým. To znamenalo starat se o ně finančně, zařizovat nákupy, shánět informace, hlídat jejich děti.

Nikdo se nesvěřil, že by měl psychické problémy, že by procházel jakousi zásadní osobnostní nebo existenciální krizí. Mladí lidé vesměs měli ideály, chtěli žít dobrý, užitečný život. Ti starší mluvívali o tom, že i přesto, že v životě byli víceméně úspěšní a nic jim nechybělo, stejně měli dojem, že jim chybí vyšší smysl.

V komunitě to mezi lidmi fungovalo jako kdekoli jinde. Byly zde sympatie i antipatie, ale všichni se snažili o hledání chyb především v sobě a o jakýs takýs soulad. Jejich úkolem bylo žít příkladný život podle Pravidel a pomáhat Mesiášovým. To znamenalo starat se o ně finančně, zařizovat nákupy, shánět informace, hlídat jejich děti. Každý měl nějaký úkol, který se průběžně měnil podle momentální situace a sympatií.

Lidé v komunitě také různě reagovali na změny Pravidel od Mesiášových, různě reagovali na jejich povahy a jednání. Mesiášovi byli dominantní, nesnesli odpor, chyby, pomalost. Oba byli velmi vznětliví a popudliví, často svoje emoce neovládli, a tak docházelo z jejich strany vůči nám k osočování, urážení i pomluvám. Občas trpěli jakýmsi strachem nebo bludnými představami, že je někdo z nás chce zabít.

26. – 30. září 2018

Řídím svůj život (seminář)

Psychologie.cz

Někdo z lidí v komunitě byl splachovací a nic navenek neřešil, někdo to nesl velmi těžce a celou dobu pobytu v sektě se vnitřně trápil. Řešil, k čemu je dobré, že jsou Mesiášovi právě tací. A hledal chybu v sobě, ve své ješitnosti, neschopnosti porozumět, odpouštět, v neschopnosti chápat situace z vyššího hlediska – že není schopen pochopit ten jejich osobní boj proti Temnu.

Centrální mozek lidstva

Mesiášovi měli děti a ty v sektě hrály významnou roli. Sice už nebyli mesiášové, ale byli podle Mesiášových nejčistší lidští duchové. To, že se narodili právě jim, měl být důkaz jejich pozitivní karmy a nadřazenosti. Děti se ztotožnily s názorem svých rodičů, převzaly od nich, že ostatní lidé jsou méněcenní, a také se podle toho chovaly. Ale chování, které členové komunity byli ochotni přijmout od Mesiášových, nebyli už schopni přijmout od jejich dětí. Cítili se ponižovaní, dotýkalo se to jejich hrdosti, a tak je měl málokdo v komunitě rád.

Mesiášovy děti vnášely mezi lidi napětí a byly námětem mnohé diskuse. Jakmile začaly dospívat, nechtěly žít podle přísných Pravidel. Chtěly žít volně, být herci, zpěváky, modelkami, vystavovat na internet svoje eroticky laděné fotografie. Mít spoustu věcí, oblečení, zážitků, žít v domě s bazénem, cestovat po Evropě. Rodiče Mesiášovi jim vyhověli a začali rozvolňovat Pravidla. Začali na členy komunity tlačit, aby jim dávali víc peněz, aby si brali půjčky.

Mesiášová nepovolila. Odepsala, že jsou duševní chudáci, že jim nic není do toho, co se děje v jejich rodině, že nikomu z nich nesahají ani po kotníky a že se teď ukázalo, jaké temno ve skutečnosti jsou.

Otěže v rukou měla Mesiášová, Mesiáš v té době prohlásil, že ona je Centrální mozek lidstva a že ji máme všichni poslouchat. On se uzavřel do sklepního pokoje i do sebe a pokoušel se psát a skládat hudbu. Jedno z dětí jim nakonec tajně uteklo za známým, kterého si našlo přes internet. Zanechalo vzkaz, že nevěří, že rodiče jsou mesiášové. Rodiče to označili za běžný problém, všem řekli, že jejich dítě má také trošku karmu, že se po čase vrátí, a dál jej sami finančně zabezpečovali z peněz členů komunity.

Rozpad manželství, rozpad sekty

Jednoho dne jednomu z nás zavolal na mobil Mesiáš, že ho Mesiášová vyrazila z domu. Že je špatný, zlý a zkažený. A jestli může bydlet u někoho z komunity. Tohle byl opravdový šok. Mesiášovi totiž po celou dobu tvrdili, že jejich vztah je ideální a vzorový pro všechny ostatní. Byla to pravděpodobně první situace, která některým z nás pootevřela oči.

Mesiáš se při pobytu mezi lidmi svěřil, že se se ženou nesnášejí, že je mu fyzicky odporná, že se párkrát poprali. Přiznal se, že už dlouho bere jakousi chemickou látku, že nikdy ve skutečnosti nepřestal kouřit. Lidé byli svědky toho, jak jejich mesiáš za dlouhou dobu nicnedělání zaostal, nebyl schopný si sám najít jednoduché věci na internetu, nebyl schopen vyměnit si simku v mobilu. Až takový servis měl do té doby od svých pomocníků.

Mesiášová celou situaci pojala jako běžnou událost, kterou správně vyřešila. Prostě vývoj. Mesiáš se také musí napravit, když boj s Temnem prohrává. Dál rozdávala úkoly, co a jak se má dělat a nakupovat, a jednou přišla s překvapivou teorií. Napsala nám, že je možné, že mesiáš není její muž, ale její syn. A že ona je samozřejmě pořád Mesiášová. Její nápad se neujal. Někteří lidé si poprvé v životě dovolili nesouhlasit a napsali jí, že si snad dělá legraci. Stáhla se a dělala jakoby nic.

Velmi rychle jsme se s poměrně velkým počtem lidí v komunitě shodli na tom, že je konec. Že není možné dál věřit, že tohle by mohli být skuteční mesiášové.

V sektě vládlo veliké napětí, diskuse mezi námi nebraly konce. Do toho všeho Mesiášových dcery nařkly některé z pánů z komunity, že je v průběhu minulých let nebo nyní sexuálně obtěžovali. A to byla pomyslná poslední kapka, protože všichni jsme se natolik znali, natolik jsme se kamarádili, že tomu nikdo nebyl ochoten věřit. Pár lidí Mesiášové napsalo, co si myslí o stávající situaci, o ní i o jejích dětech.

Napsali to ve víře, že Mesiášovi svoji chybu tentokrát uznají, že se vše vysvětlí třeba obvyklým vnitřním bojem proti Temnu, poznáváním chyb lidstva na sobě. Ale to se mýlili. Mesiášová nepovolila. Odepsala, že jsou duševní chudáci, že jim nic není do toho, co se děje v jejich rodině, že nikomu z nich nesahají ani po kotníky a že se teď ukázalo, jaké temno ve skutečnosti jsou, když se proti Mesiášové takto projevili. A v P. S. neopomněla napsat: „Kdy od vás můžeme čekat další peníze?“

Velmi rychle jsme se s poměrně velkým počtem lidí v komunitě shodli na tom, že je konec. Že není možné dál věřit, že tohle by mohli být skuteční mesiášové. Že jsme žel na dlouho propadli bludu. Jako naprostí blázni jsme sloužili jiným bláznům. Odepsali jsme jí, že končíme, že už jim nevěříme. „Správně!“ přišla rychlá odpověď po mailu a tím všechno skončilo.

Často se zamýšlím nad tím, kdo vlastně Mesiášovi jsou. On o sobě vyprávěl, že vyrůstal v rozvedené rodině a ve škole byl šikanován. Ji v raném dětství vychovávali prarodiče, rodiče ráda neměla. Vždy se prý cítila být jiná než ostatní. Mluvívala o sobě jako o vůdkyni adolescentních part. Shodou okolností jsem se ale dozvěděla od její spolužačky, že byla ve škole neoblíbená pro svoji namyšlenou povahu a proto, že se vytahovala.

Oba se netajili promiskuitním životem před svým „prozřením“. Můžou trpět třeba narcistní poruchou osobnosti a my, členové sekty, jsme jejich ega „nafoukli“ do obludných rozměrů? Nebo jsou to bezcitní psychopati? Anebo to můžou být běžní, tuctoví lidé, kteří uvěřili stejnému bludu jako já – že oni jsou mimořádní, vyvolení Boží mesiášové a budují zde lepší svět? Nevím…

Využívejte celý web.

Předplatné

Sekta nadále funguje s malým počtem členů. Ti stále živí Mesiášovu rodinu a čekají na „cosi“, aby mohla vzniknout Bohem zaslíbená Tisíciletá říše na zemi.

Chcete se i vy podělit o své myšlenky či příběh formou článku? Napište nám na mail redakce@psychologie.cz

Diskuse 0