Nový audiobook: Kontrola mysli
Vyberte si své téma Přístup k hlavnímu obsahu
Foto: Thinkstock.com

Mnoho partnerů, málo sebeúcty

Časté střídání partnerů souvisí s naší sebeúctou. K navázání dlouhodobého vztahu je třeba důvěra. A sebedůvěra.

V dospívání nebo po rozchodu s dlouholetým partnerem je určitá míra sexuálního experimentování naprosto v pořádku. Kdy se ale z častého střídání partnerů stává problém?

Je těžké stanovit jasnou hranici toho, co už je považováno za promiskuitní jednání. Záleží na kulturních normách a zvyklostech konkrétní společnosti. Normy v této oblasti do značné míry vycházejí z náboženských představ. V Evropě lze s oslabením křesťanství pozorovat posun k liberálnějšímu pojetí sexuality, zatímco např. v muslimských zemích jsou po této stránce normy výrazně přísnější.

Tento malý exkurz nám však stále nezodpovídá otázku, kdy jde ještě o běžně přijatelné střídání partnerů a kdy už se jedná o časté střídání partnerů. Navíc podle sexuologických výzkumů zjišťujících průměrný počet sexuálních partnerů je běžným jevem, že lidé neuvádějí pravdivá čísla. Muži mají tendenci počet svých partnerek nadhodnocovat, aby vypadali mužněji, a ženy naopak reálné počty podvědomě snižují.

Osobně se domnívám, že jako u mnoha věcí v našem životě je míra toho, co je často, co je v normě a co je zřídka kdy, dána naší osobní preferencí a vlastními normami. Tedy i v rámci jedné kultury se mohou vyskytovat jedinci, kteří se na tuto otázku dívají rozdílně a co je pro jednoho mnoho, je pro druhého málo či normou. Jinými slovy jasná odpověď na naši otázku v nedohlednu.

Čas experimentovat, čas usadit se

Jsou jistě vývojová období, která střídaní partnerů více či méně tolerují. Mladí lidé v dospívání a mladší dospělosti experimentují a získávají zkušenosti. Hledají sebe i svůj protějšek. Období po rozchodu s partnerem, se kterým člověk strávil mnoho let, je také čas, kdy se experimentování a hledání pravděpodobně bude tolerovat. Stejně tak po rozvodu či ztratí‑li člověk milovanou osobu.

Napadá mě, že jsou také jedinci, kteří se rozhodli žít život jinak, netradičně, bez vlastní rodiny a největší hodnotou je pro ně svoboda, práce či kariéra. I v takových případech stálost v partnerském životě nemusí být zrovna žádoucí hodnotou.

Nízká sebeúcta vede ke zkreslenému vnímání sebe sama i druhých lidí. Může vést jak k častým nedorozuměním s druhými, tak k častému flirtování a navazování krátkodobých vztahů.

Zkusme se ale na téma podívat z jiného úhlu pohledu. Souvisí časté střídání partnerů s tím, jak vnímáme sami sebe, s vlastní sebeúctou? Lidé s nízkou sebeúctou mívají problémy s vytvářením blízkých vazeb. Díky negativnímu smýšlení o sobě mají problém uvěřit, že jsou schopni plnohodnotného vztahu s druhou osobou. Je pro ně těžké uvěřit, že by je někdo mohl mít rád nebo dokonce milovat.

Nízká sebeúcta vede ke zkreslenému vnímání sebe sama i druhých lidí. Může vést jak k častým nedorozuměním s druhými, tak k častému flirtování a navazování krátkodobých vztahů. Díky vlastní nedůvěře takový člověk raději sám odmítne druhého, než bude sám odmítnut. V rámci jakési sebeobrany si tito lidé staví kolem sebe obranný val, stahují se do izolace a nedůvěřují okolí.

S takovým postojem je logické, že navázání dlouhodobého intimního vztahu založeného na důvěře je obtížné až nereálné. Časté střídání partnerů tedy může být tím jediným řešením, jak uspokojit vlastní potřeby a zároveň se nezaplést do vztahu, který by mohl ublížit a který je stejně, dle takového člověka, nereálný.

Nejdůležitější vztah je ten, který máme sami k sobě

Jak z toho ven? Sebeúcta, stejně jako sebejistota, je pro nás nesmírně důležitá. Pokud ji v životě postrádáme, nejsme šťastní, a hlavně, nejsme spokojení sami se sebou, nemáme se dost rádi. A s tím se těžko žije. Pokud se nám sebeúcty nedostává, je možné a dokonce žádoucí s tím pracovat.

Je jistě několik způsobů, jak to udělat:

  • Můžete se zapsat do nějakého semináře zaměřeného na rozvoj osobnosti. Například semináře věnované asertivnímu jednání se mimo jiné zaměřují na sebejistotu a schopnost mít rád sám sebe. Bez vědomí sama sebe totiž jen těžko dokážeme říct, co chceme a co je pro nás nepřijatelné.
  • Při cestě za zvýšením sebeúcty můžete také vyhledat nějakou zážitkovou terapeutickou skupinu a s lidmi, kteří mají podobný problém, vše sdílet a vzájemně se podpořit. Skupinová dynamika má léčivou sílu.
  • Další možností je individuální psychoterapie, kde je prostor jen váš a hledáte s pomocí odborníka vlastní zdroje a možnosti, jak oslabenou sebeúctu posílit.

Chceme‑li být v životě spokojení, musíme mít rádi sami sebe a být sami se sebou rádi. Výsledek za snahu stojí.

Líbí se vám Psychologie.cz?

Máte dvě možnosti, jak s námi zůstat v kontaktu. Předplatné vám otevře přístup k obrovské knihovně článků, videí a audiobooků. Nebo si nechte ZDARMA zasílat to nejzajímavější e‑mailem – dáme vám také vědět, když něco zajímavého otevíráme pro všechny čtenáře.

Podpořit a připojit se:

Přístup ke všemu

Nejlepší myšlenky zdarma:

Novinky e-mailem

Články k poslechu

Volání po lásce

Pozornost je základní projev lásky. Proč se opakovaně vrháme do vztahů, kde ji nenacházíme?

8 min

Chci nebýt

Myslíte někdy na sebevraždu? Přečtěte si, jak najít pomoc.

11 min

Narušitelé hranic

Lidé s hraniční poruchou osobnosti trpí pocitem prázdnoty. Jejich vztahy jsou plné bolesti.

12 min

Teď nežiješ

Úzkost je naléhavá zpráva. Poslechněte si, jak jí rozumí psycholog Jan Jakub Zlámaný.

25 min

Roztříštění

Poztrácené kousky duše je možné zacelit laskavou pozorností věnovanou tělu.

17 min

Otevřít audio sekci