Naše audiobooky
Vyberte si své téma Přístup k hlavnímu obsahu
Foto: Thinkstock.com

Mnoho partnerů, málo sebeúcty

Časté střídání partnerů souvisí s naší sebeúctou. K navázání dlouhodobého vztahu je třeba důvěra. A sebedůvěra.

Kateřina Vrtělová

Kateřina Vrtělová
Psycholožka, psychoterapeutka, supervizorka

7. 3. 2013

V dospívání nebo po rozchodu s dlouholetým partnerem je určitá míra sexuálního experimentování naprosto v pořádku. Kdy se ale z častého střídání partnerů stává problém?

Je těžké stanovit jasnou hranici toho, co už je považováno za promiskuitní jednání. Záleží na kulturních normách a zvyklostech konkrétní společnosti. Normy v této oblasti do značné míry vycházejí z náboženských představ. V Evropě lze s oslabením křesťanství pozorovat posun k liberálnějšímu pojetí sexuality, zatímco např. v muslimských zemích jsou po této stránce normy výrazně přísnější.

Tento malý exkurz nám však stále nezodpovídá otázku, kdy jde ještě o běžně přijatelné střídání partnerů a kdy už se jedná o časté střídání partnerů. Navíc podle sexuologických výzkumů zjišťujících průměrný počet sexuálních partnerů je běžným jevem, že lidé neuvádějí pravdivá čísla. Muži mají tendenci počet svých partnerek nadhodnocovat, aby vypadali mužněji, a ženy naopak reálné počty podvědomě snižují.

Osobně se domnívám, že jako u mnoha věcí v našem životě je míra toho, co je často, co je v normě a co je zřídka kdy, dána naší osobní preferencí a vlastními normami. Tedy i v rámci jedné kultury se mohou vyskytovat jedinci, kteří se na tuto otázku dívají rozdílně a co je pro jednoho mnoho, je pro druhého málo či normou. Jinými slovy jasná odpověď na naši otázku v nedohlednu.

Čas experimentovat, čas usadit se

Jsou jistě vývojová období, která střídaní partnerů více či méně tolerují. Mladí lidé v dospívání a mladší dospělosti experimentují a získávají zkušenosti. Hledají sebe i svůj protějšek. Období po rozchodu s partnerem, se kterým člověk strávil mnoho let, je také čas, kdy se experimentování a hledání pravděpodobně bude tolerovat. Stejně tak po rozvodu či ztratí‑li člověk milovanou osobu.

Napadá mě, že jsou také jedinci, kteří se rozhodli žít život jinak, netradičně, bez vlastní rodiny a největší hodnotou je pro ně svoboda, práce či kariéra. I v takových případech stálost v partnerském životě nemusí být zrovna žádoucí hodnotou.

Nízká sebeúcta vede ke zkreslenému vnímání sebe sama i druhých lidí. Může vést jak k častým nedorozuměním s druhými, tak k častému flirtování a navazování krátkodobých vztahů.

Zkusme se ale na téma podívat z jiného úhlu pohledu. Souvisí časté střídání partnerů s tím, jak vnímáme sami sebe, s vlastní sebeúctou? Lidé s nízkou sebeúctou mívají problémy s vytvářením blízkých vazeb. Díky negativnímu smýšlení o sobě mají problém uvěřit, že jsou schopni plnohodnotného vztahu s druhou osobou. Je pro ně těžké uvěřit, že by je někdo mohl mít rád nebo dokonce milovat.

Nízká sebeúcta vede ke zkreslenému vnímání sebe sama i druhých lidí. Může vést jak k častým nedorozuměním s druhými, tak k častému flirtování a navazování krátkodobých vztahů. Díky vlastní nedůvěře takový člověk raději sám odmítne druhého, než bude sám odmítnut. V rámci jakési sebeobrany si tito lidé staví kolem sebe obranný val, stahují se do izolace a nedůvěřují okolí.

S takovým postojem je logické, že navázání dlouhodobého intimního vztahu založeného na důvěře je obtížné až nereálné. Časté střídání partnerů tedy může být tím jediným řešením, jak uspokojit vlastní potřeby a zároveň se nezaplést do vztahu, který by mohl ublížit a který je stejně, dle takového člověka, nereálný.

12. ledna 2023

Svoboda ve dvou (přednáška)

Alžběta Protivanská

Nejdůležitější vztah je ten, který máme sami k sobě

Jak z toho ven? Sebeúcta, stejně jako sebejistota, je pro nás nesmírně důležitá. Pokud ji v životě postrádáme, nejsme šťastní, a hlavně, nejsme spokojení sami se sebou, nemáme se dost rádi. A s tím se těžko žije. Pokud se nám sebeúcty nedostává, je možné a dokonce žádoucí s tím pracovat.

Je jistě několik způsobů, jak to udělat:

  • Můžete se zapsat do nějakého semináře zaměřeného na rozvoj osobnosti. Například semináře věnované asertivnímu jednání se mimo jiné zaměřují na sebejistotu a schopnost mít rád sám sebe. Bez vědomí sama sebe totiž jen těžko dokážeme říct, co chceme a co je pro nás nepřijatelné.
  • Při cestě za zvýšením sebeúcty můžete také vyhledat nějakou zážitkovou terapeutickou skupinu a s lidmi, kteří mají podobný problém, vše sdílet a vzájemně se podpořit. Skupinová dynamika má léčivou sílu.
  • Další možností je individuální psychoterapie, kde je prostor jen váš a hledáte s pomocí odborníka vlastní zdroje a možnosti, jak oslabenou sebeúctu posílit.

Chceme‑li být v životě spokojení, musíme mít rádi sami sebe a být sami se sebou rádi. Výsledek za snahu stojí.

Líbí se vám Psychologie.cz?

Máte dvě možnosti, jak s námi zůstat v kontaktu – rovnou nás podpořit a připojit se, nebo jen zdarma dostávat naše newslettery.

Přístup ke všemu:

Koupit předplatné

Články k poslechu

Prostor pro sebe

Nemusíme dělat všechno, co můžeme. Lenošení je prospěšné, když si ho nevyčítáme.

14 min

Růst na povel

Když seberozvoj ubíjí, místo aby rozvíjel, je na čase změnit přístup.

13 min

Laskavé hranice

Neopouštějme sami sebe jen proto, abychom se zavděčili druhým.

15 min

Anatomie štěstí

Z čeho se štěstí skládá a jak ho dosáhnout?

9 min

Opakující se sny

Naše podvědomí umí tvořit hotové seriály. Co se nám tím snaží říct?

18 min

Kateřina Vrtělová

Psycholožka, psychoterapeutka, supervizorka

7. 3. 2013

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.