„Ve své nové knize představím logiku, díky níž se přeneseme přes to, co zatím považujeme za nepochopitelné,“ říká v rozhovoru pro Psychologii.cz psychiatr a filozof Raymond Moody, autor světového bestselleru Život po životě. Nepochopitelné jsou pro nás i jím zpopularizované jevy provázející klinickou smrt.

K jakým společenským změnám by podle vás došlo, kdyby věda dokázala a potvrdila existenci posmrtného života?

Rádi bychom se domnívali, že by to přineslo duchovní změnu na celém světě. Za sebe ale opravdu nevím, jsou to jen představy. Jsem si celkem jistý jednou věcí – už samotný proces racionálního důkazu posmrtného života by změnil lidskou mysl, lidé by se stali jinými bytostmi. David Hume kdysi prohlásil, že by pro potřeby důkazu posmrtného života byl nutný nový druh logiky a nová schopnost naší mysli, která by nám umožnila tuto logiku pochopit. Dovoluji si tvrdit, že jsem tento problém vyřešil.

To je dost těžko představitelné, byl by to revoluční okamžik. Přirovnal byste jej sám k některým momentům v minulosti?

Například když na přelomu roku v médiích vidíme malé dítě označené 11 a staříka 10, víme, že je to personifikace určité situace. Jedná se o přenesený význam. Kdybychom to takto sdělili primitivnímu člověku, nebyl by schopný pochopit tento rozdíl. V minulosti lidé nebyli schopní rozlišit mezi přeneseným a doslovným významem. Osobou, která přišla s tímto rozlišením, byl Platón. Definoval, že přenesený a doslovný význam jsou dvě různé věci. Na základě tohoto příkladu si představte tu ohromnou změnu, kterou to přineslo lidské mysli.

V současné době připravujete novou knihu, v níž přicházíte s novými koncepty. Můžete stručně prozradit, o co se jedná?

Logika, kterou užíváme v našem každodenním životě, při uvažování o problémech žití, je založena na binárních protikladech. To znamená, že věci jsou buď pravdivé, nebo nepravdivé. V mnoha případech, například ve vědě, v náboženství či logice, vyvstávají otázky, na něž nedokážeme jednoznačně odpovědět, ale přesto jsou důležité. Například otázka, zda existuje život po smrti. Další příklady najdeme v astrofyzice. I když použijeme ty nejlepší rovnice, které máme, třeba z kvantové mechaniky, a chceme jimi popsat podmínky centra černé díry, vyjde nám z těchto rovnic z našeho pohledu naprostý nesmysl. Ale i tak dál zkoumáme černou díru, protože je zřejmou realitou.

Jak se tyto příklady odrážejí ve vašem novém přístupu k logice?

Jak vidíme, nejsou tu jen dvě varianty – pravdivá a nepravdivá. Jsme zvyklí uvažovat tak, že vše, co je nepochopitelné a nesmyslné, nemá svou strukturu, kterou můžeme racionálně vypočítat. To nepochopitelné, nesmysl, chcete‑li, má mnohem komplikovanější strukturu, než je jeho běžný jazykový význam. Zredukoval jsem jednoduché racionální principy, které vysvětlují fungování nepochopitelného jazyka. Tím se dostáváme z dvouhodnotové do tříhodnotové logiky. Když dojdeme k něčemu nepochopitelnému, nemusíme se zastavovat, ale použijeme novou řadu logických principů, které nás přenesou za tento bod. Běžně je vnímáno, že nesmysl je jedna věc. Ale já jsem při svém výzkumu identifikoval přes sedmdesát druhů nesmyslů, každý se svým charakteristickým vzorcem. Mí kolegové, kognitivní psychologové, jsou si navíc jistí, že každý popsaný nesmysl je přiřazen k určité oblasti v našem mozku.

Najdeme v současnosti praktické uplatnění vašeho nového pojetí logiky?

Na tomto konceptu dělám soustavně už od roku 1969. Po mnoho let jej představuji studentům medicíny, psychologie a filozofie a získávám od nich zpětnou vazbu, že zapojením mé logiky sledují zvýšenou schopnost učit se další předměty. Na základě pozorování mnoha generací studentů vám mohu zaručit, že pokud se naučíte určitou metodou číst nesmysl, nepochopitelné, umožní vám to jednodušší studium.

Vysledoval jste během svých výzkumů prožitků blízké smrti rozdíl mezi nedobrovolným prožitkem a prožitkem spojeným s nezdařilým pokusem o sebevraždu?

Všichni, kteří přežili pokus o sebevraždu a měli přitom prožitek blízké smrti, si z toho odnesli přesvědčení, že už něco podobného v životě nezopakují. Ne z důvodu, že by prožili nějaké peklo a báli se, ale všichni si uvědomili, že má život svůj smysl. Vraceli se s pocitem, že pokud by jejich pokus zabít se vyšel, byli by odstaveni na vedlejší kolej a prošli by bolestí, kterou by tu způsobili lidem, kteří je milovali. Před lety proběhla ve Spojených státech psychologická studie, při které se četly prožitky blízké smrti pacientům po neúspěšném pokusu, a vyšlo z toho, že už jen samotné seznámení s tímto fenoménem rapidně snižilo jejich budoucí pokusy.

Co je pro vás osobně tou velkou záhadou, nezodpovězenou otázkou, kterou byste rád rozluštil?

Je jich tolik! Vše o kosmologii, otázky, zda jsme součástí uzavřeného vesmíru nebo multiversa. Určitě mě zajímá otázka, zda jsou i jinde ve vesmíru jiné inteligentní a cítící bytosti. Můžeme pokračovat dál – jaký je skutečný původ života, jaká je podstata vědomí?

Jste rovněž vystudovaný psychiatr. Jak se podle vás bude dál rozvíjet psychiatrie a psychologie?

Myslím si, že dojde k pochopení, že není možné lidské vědomí vysvětlit čistě z neurofyzického úhlu pohledu. Další studium a výzkum vědomí a lidské mysli vidím v překročení čistě biochemických procesů. V budoucnu bude pro lidi stále dostupnější to, co nazýváme změněné stavy vědomí. Veřejnost o tom už dnes ví dost. Lidé byli zvyklí k tomu přicházet skrze šamanství a další alternativní přístupy, nyní jsme v době, kdy jsou dobře známé techniky vedoucí k těmto stavům.

Váše nejslavnější kniha byla vydaná před třiceti pěti lety. Jak se během té doby změnil váš pohled na otázky posmrtného života?

K velké změně vnímání došlo až v několika posledních letech. Donedávna mi byla samotná představa života po smrti cizí, neuvěřitelná. Celou dobu mě to zajímalo z pohledu vědce, filozofa. Velkou změnu v mém vnímání přinesl ten fakt, že i zdraví lidé, kteří jsou v kontaktu s umírajícími, mají naprosto shodné zážitky, jako ti, kteří se vrátili zpět. Podle výzkumů se nejedná o dvě různé zkušenosti, ale o stejnou. Je to pro naši mysl absolutně matoucí. Z vědeckého pohledu už jsem vyčerpal všechny možnosti vysvětlení. Začínám být přesvědčený, že posmrtný život skutečně existuje. Pro mě samotného je šokující, že si to myslím.