Mrtvý Homolka

Podle mého malého výzkumu je současný český muž opravdu milující otec, který pomáhá s péčí o děti i domácnost, rád uvaří a rodina je pro něj na prvním místě.

Od té doby, co se narodily holky, se mi ten život úplně změnil a miluju některé situace, které nastávají. Už si vlastně neumím představit život bez dětí, bez rodiny, bez ženy. Mám prostě strašně moc rád všechny okamžiky, které prožíváme společně. Je to pro mě teď vlastně celý život. Pavel, 35 let, 2 děti

Toto byla jedna z prvních zpovědí, se kterou jsem se při psaní mé diplomové práce setkala. Byla jsem dojatá, protože jsem takovou upřímnost a city nečekala. A to jsem ještě nevěděla, kolik podobných odpovědí mě ještě čeká.

Muži ve věku od 35 do 45 let mi odpovídali na otázky týkající se otcovství. Témata se týkala vztahu k dětem, péče o ně, výchovy či komunikace. Téměř všichni účastníci mého výzkumu se do péče o děti zapojují od jejich narození.

Snaží se je vychovávat společně s partnerkou, komunikují s dětmi, jak jen to je možné, bezmezně je milují a ještě pomáhají s domácností. To není vše. Muže otcovská role naplňuje, baví je a nesmírně si ji užívají. Alespoň to „mí otcové“ tvrdí.

Jak je tedy možné, že jsme ve vztazích stále nespokojeni? Jak je možné, že se téměř každý druhý manželský pár rozvádí?

Skuteční muži vymřeli a jiné podpásovky

Pokud pomineme děti jako možný faktor rozepří, zůstávají ve vztahu dva lidé, obvykle muž a žena. Muž současný je nový, moderní, chápající, milující a pečující. Je tedy zdrojem rozepří žena? Co na to současný moderní muž?

1. – 4. srpna 2019

Pohybový a relaxační seminář

Jan Smetánka

“V diskusích na internetu jsou hodně slyšet nářky nešťastnic, které měly při výběru partnera smůlu. Kolem sebe ale vidím opravdu to, co popisujete. Chlapi si děti užívají, své ženy podporují, z rigidních chlapáckých názorů svých otců mají legraci,” odpověděl mi šéfredaktor Psychologie.cz Jan Majer.

Ženy si ale podle něho na posun oproti zkušenosti s vlastními rodiči velice rychle zvyknou. A chtějí od muže víc, když už je tak tvárný. “Ženy vnímají o to výrazněji nedostatečnost svých mužů v jiných oblastech. Shazují je řečmi o tom, že se nechovají jako skuteční muži, že nedospěli. Občas to zazní i v diskusích u nás na webu,” upozornil Jan Majer.

O názory jsme pak požádali psychology spolupracující s redakcí Psychologie.cz:

• Podle brněnského psychoterapeuta Michala Mynáře je opravdu zarážející, že přes výrazně aktivnější zapojení mužů do chodu domácnosti a rodiny spokojenost manželských párů rozhodně neroste. Čím to? Podle Mynáře může nespokojenost navzdory objektivnímu zlepšení postavení ženy překvapivě souviset s rozvojem online komunikace, internetových seznamek a Facebooku. Výrazně se rozšířil okruh potenciálních partnerů, z nichž můžeme vybírat „toho pravého“ či „tu pravou“. “Čím víc možností si uvědomujeme, tím méně budeme s volbou partnera nakonec spokojeni. Horší ale je, že pak svou nespokojenost často přeneseme na partnera a myslíme si, že důvodem našich pocitů je nějaký partnerův nedostatek,” říká Michal Mynář v článku Problém našich vztahů? Příliš mnoho možností.
• Také pražský psychoterapeut Aleš Borecký vidí kořeny problému hlouběji. “Řada lidí touží po tom, aby jejich vztahy fungovaly. Toto téma slyším často i na začátku terapie. Proč páry nemluví o tom, že chtějí být šťastné?” reagoval Borecký na naše otázky v článku Proč nám to nefunguje. “Snaha o fungování staví nás a naše vztahy od počátku na jeviště, kde vládnou zákony mechaniky. Zkoumáme vztahy podobně, jako bychom se chtěli dovědět co nejvíc o rybách a odnesli je na souš,” dodává. Současný společenský důraz na výkon, výsledky, růst, zkrátka fungování se pak podle něj nejspíš odráží na jiných –  soukromých – jevištích.

A co na to žena?

Můj výzkum byl zaměřen čistě na vztah otců a dětí, vztahy partnerské mě nezajímaly. Není ale možné, že se současný muž tak vidí ve svých dětech, pečuje o ně, miluje je, že zapomíná pečovat o manželku? Spolužačka ze střední školy, čerstvá maminka a relativně čerstvá manželka, mi nedávno říkala: „Michal je z té Terezky úplně hotový, já asi budu žárlit!“

Ještě koncem minulého století by to snad žádná žena nevyřkla. Naši otcové totiž bývali jiní. S kočárkem se jim moc nechtělo, koš na odpadky radši přehlíželi, v práci byli od rána do večera a pak si ještě zašli s kamarády na jedno. Vždyť ona žena se o děti postará.

Samozřejmě nechci našim tatínkům křivdit, výjimky vždy potvrzují pravidlo, ale byla jiná doba a muži prostě byli takoví. Spousta dnešních mužů tento model opakovat nechce, a to je moc dobře. Je však nutné stále oceňovat něco, co se nám jeví jako normální, běžné a rozumné? Asi ano.

Chvalte ho, bude klid

Před časem jsme prožívali těžké období, řekl mi čtyřicetiletý kolega, kterého jsem požádala o názor. Byl upřímný, nedávno se se ženou jen těsně vyhnuli rozvodu a své know how prý rád předá dál.

Chodili jsme s manželkou rok na párovou terapii, ale nikam to nevedlo. Pak si náhodně asi půl hodiny povídala o naší krizi s naším společným kamarádem, který školí komunikaci ve firmách. Položil jí prý jednoduchou otázku:

• Chválíš ho někdy?
• Žena se upřímně zasmála.
• Ne vážně, já si nedělám legraci. Chválíš ho?
• Dospělý chlap snad nepotřebuje pochvaly od manželky!
• Potřebuje. Je to důležité.
• A za co ho jako mám chválit?
• To je jedno. Jestli chceš žít s chlapem spokojeně, dej mu občas vědět, že je dobrej.

Ne že by mě od té doby žena skutečně chválila a že by se náš vztah změnil v idylu. Ale už to, že se mnou tuhle zkušenost sdílela, chtěla se o tom pobavit a připustila, že nemám všechno máslo na hlavě jen já, byl velký pokrok.

Dámy, kdy jste naposledy řekly svému partnerovi, jak je úžasný? Kdy jste ho naposledy pochválily za to, že vyřídil platby, vyndal nádobí z myčky nebo vzal děti na procházku?

Že už si ani nepamatujete? Zkuste to hned dneska, třeba pak bude váš vztah zase o něco šťastnější. A pokud oponujete, že on vás také nechválí, tak buďte první.