Mozek není schopen zpracovávat dva úkoly v jednom okamžiku. Místo toho mezi nimi jen sekvenčně přepíná.

…dup, dup, dup, Péťa poskakuje na jedné noze, na druhé se snaží zavázat si tkaničku a zároveň po telefonu upřesnit čas a místo schůzky.

Evidentně mu to nejde, a tak jeho sdělení, přerušované dlouhými odmlkami, nápadně koresponduje s každou ztrátou jeho rovnováhy. Usmívám se, vidím v něm typický příklad, že muži dokážou dělat najednou jen jedinou věc.

Snaživě mu přistrkuji stoličku, na kterou se Péťa s ulehčením posadí, ovšem s další dlouhou odmlkou.

O to rychleji jeho prsty zápasí s obživlými tkaničkami. Výsledkem je neskutečná šmodrchanice. Naštěstí vím, že vlastně o nic nejde, a tak si můžu dál vychutnávat roztomilou neobratnost zdárného chlapce.

Mozek ženy je jiný? Další mýtus.

Za jednu polovinu lidstva bych tady mohla prohlásit, že my ženy bychom v takové situaci rozhodně neměly problém. Možná je ale na místě pokora. Dělat dvě a více činností najednou totiž umíme jen v případě, že už nad nimi nemusíme přemýšlet, vykonáváme je rutinně a spolehlivě se nám daří.

Vaření, žehlení, uklízení… Jen zvolíme vhodný program – a jedeme jak fretky. Ano, i zavazování tkaniček sem patří. Co jsme se jich nazavazovaly. Sobě pro parádu, lenivým bratříčkům, dětičkám na pískovišti.

Ano, asi umíme dělat několik automatických věcí najednou. Možná máme s aureolou téměř nadpřirozených schopností multitaskingu (ve srovnání s muži) tendenci se přeceňovat, ale jak je to se záležitostmi, které vyžadují naši plnou pozornost?

Úplně stejná otázka zajímala i vědce, jen nerozlišovali ženy a muže a věnovali se schopnostem člověčího druhu Homo Sapiens. Podle nich je multitasking mýtus.

Mozek nestíhá

Lidský mozek podle nových poznatků není schopen zpracovávat dva úkoly v jednom okamžiku. Místo toho mezi nimi jen sekvenčně přepíná. Pravidelně rozděluje svou pozornost a umí to tak rychle, že věříme, že myslíme na oba úkoly ve stejnou dobu.

Ve skutečnosti to nedokážeme. Zpracování každého zadání je poměrně komplexní proces, ve kterém se mozek musí vypořádat s informacemi, které obdržel.

Jen pro vaši představu, všechna data každý mozek musí:

• přebrat, rozeznat, vybrat si přesně ty, které potřebuje
• zpracovat a vyhodnotit, zda jsou dobré nebo špatné
• zašifrovat je, zakódovat, připravit k zapamatování, vytvořit nová propojení
• uložit a uchovat informaci do „archivu“

V závislosti na typu informace jsou aktivována různá neurospojení a různé oblasti mozku, často napříč celým mozkem. Emoce a pocity se zpracovávají úplně jinde, než logické uvažování.

Než může mozek vydat pokyn, co máme na základě vyhodnocených dat udělat, musí zapojit hned dvě poznávací funkce:

• už jednou uložené informace v archivu znovu najít, vzpomenout si
• až potom na jejich základě jednat

Předchozí body jsou „povinné“ pro zpracování každého úkolu, který vyžaduje zapojení kognitivních (poznávacích) funkcí. Pokud je mozek přetížen přepínáním, všechny kroky zpracování jsou nějak ovlivněny, jen my to nevíme.

Neřeš, nepřepínej

Na našem výkonu se to ovšem pozná. Neurovědci již identifikovali „reaction‑time switching costs“ (co nás takové přepínání pozornosti stojí). Jedná se  o zpomalení všech našich reakcí o několik desetin vteřiny.

Čím více nutíme náš mozek přepínat, tím více se naše reakce zpomalují. Mozek totiž nestřídá pouze řešení úloh, ale střídá i zaměření pozornosti. Bohužel.

Když se rozhlédneme kolem sebe, v kanceláři, restauraci, v nemocnici, na pláži i při řízení vozidla, věříme, že jsme si vědomi všeho, co se kolem nás děje. Ve skutečnosti to tak není.

Vědci nám předkládají důkazy, že jsme slepí a hluší k mnoha náhlým změnám, jež se dějí přímo před námi. Pro stromy nevidíme les. Zaměříme se vždy celou svou pozorností na detaily něčeho, co nás přednostně zajímá, a naši pracovní paměť plně zaměstnáme detaily, které nás zaujaly. Ostatní informace nám unikají.

Hands free není řešení

Tak například při řízení automobilu a vyřizování běžné záležitosti po telefonu mozek žongluje mezi oběma úkoly a může se stát, že naléhavost telefonického hovoru odvede pozornost od vnímání okolí vozidla.

Aktivace přemýšlení a vzniklý stres vyžadují propojení hned několika mozkových center. Následkem je okamžitá a dočasná řidičova slepota i na několik desetin vteřiny. Důležité informace, třeba o tom, že UŽ naskočila červená nebo že se do vozovky RYCHLE blíží neopatrné dítě, nejsou dostatečně zpracovány. Mozek řidiče je natolik zaměstnán řešením pro něj důležité telefonické kauzy, že si jich prostě NEVŠIMNE.

Nejhorší na tom je, že si svého výpadku není vědom. Zkušení řidiči jsou přesvědčeni, že dokážou při řízení dělat několik věcí najednou. Celé řízení vozidla je komplexní proces, který se s jistou nadsázkou dá přirovnat k rutinnímu kralování nad plně obsazenými plotnami kuchyňského sporáku – ovšem jen dokud se nestane něco neočekávaného.

Řidič/ka musí být stejně jako kuchař/ka připraven/a pro bezpečí své i všech ostatních okamžitě reagovat za všech okolností. Předvídat nebezpečí požáru, řezných ran, blikajících semaforů i neopatrných chodců.

Vyhláška, která dovoluje řídit a telefonovat pomocí „hands free“, vzbuzuje falešnou iluzi, že když máme volné ruce, jsme v bezpečí. Ale zpoždění reakcí v mozku o několik setin vteřiny může stát i lidský život (při osmdesátikilometrové rychlosti ujedeme za pět setin vteřiny téměř metr).

Péťova výzva

Péťa naštěstí neřídí. „Zavolám ti potom, teď tady něco musím…!“ Pokládá telefon a se špičkou jazyka mezi zuby soustředěně ovíjí tkaničku okolo palce a ukazováku pravé ruky.

Je na něm vidět, že do školky pro něj chodila maminka a ta mu pro svůj i jeho pohodlnější život nakoupila botičky se suchými zipy. Teď padla kosa na kámen, černé polobotky jsou společenskou nutností a kličky velkou výzvou vyžadující plnou pozornost.

Letmo se dívám na hodinky. Celá operace zavazování tkaniček společně s telefonováním s mobilním hands free za uchem trvala deset minut, ovšem s úspěšným vyřízením jen jednoho zadání. Asi na tom zpožďování něco bude.

Doporučujeme:

• Understanding the distracted brain, National Safety Council, 2010 (PDF a prezentace ke stažení – v angličtině)
• Mark Gungor: Příběh dvou mozků (vtipné video s českými titulky)