Foto: Thinkstock.com

Mýtus kvalitního času

Ve vzácném společném čase s dětmi se příliš angažujeme. Nadměrnou péčí tlumíme své výčitky.

Pavla Koucká

Pavla Koucká

19. 8. 2014

„Není důležité, kolik času s dětmi trávíte, ale jak kvalitní tento čas je.“ Taky jste tohle moudro slyšeli? Nebo se jím dokonce utěšujete? I v dřívějších dobách bývali rodiče zaneprázdněni. V potu tváře pracovali, aby sebe a své potomky uživili. Oproti dnešku však s jedním, na první pohled drobným rozdílem: byli přitom dětem nablízku.

Děti viděly své rodiče obdělávat pole, obstarávat zvířata a pečovat o domácnost. Rodiče byli většinu času zaneprázdnění, nicméně dostupní. Nastal-li problém, máma nebo táta práci přerušili a dítěti se věnovali.

Dnes je to přesně naopak: rodič je dlouho v práci, nedostupný, daleko. A pak se snaží dítěti svou nepřítomnost přemírou péče vynahradit:

  • Ještě ve čtyřech letech své dítě obléká a krmí, sedmiletému zavazuje tkaničky.
  • Vymýšlí výlety do různých dino-, akva-, zoo- a luna-parků.
  • Zahrnuje děti dárky, řeší nekonečné spory mezi sourozenci.
  • S potomkem si hraje, poučuje, vysvětluje.
  • Když se ochladí, pronásleduje dítě s mikinou.

Skutečnost, že trávíme s dětmi málo času, vzbuzuje tendenci příliš se angažovat. Nadměrnou péčí tlumíme své výčitky.

Děti zavalené péčí

Jenže takové rodičovské nasazení je nepřirozené a do značné míry nevhodné. Dítě by si mělo zavazovat tkaničky samo, hrát si s kamarády, spory se sourozenci se učit řešit a mikinu oblékat na základě vlastního uvážení.

Dnešní rodiče svou aktivitou připravují potomky o samostatnost. Omezují je v získávání sociálních dovedností, vnímání a vyhodnocování tělesných počitků a ve spoléhání se na své vlastní schopnosti a dovednosti. Navíc si děti naši přemrštěnou péči často ani neužívají.

V době, kdy my máme konečně čas se dítěti plně věnovat, může mít ono samo potřebu si někam zalézt a být samo.

Zkuste si představit, jak byste se cítili v podobné situaci – jste například mužem, jehož manželka je do deseti hodin večer kdovíkde. Pak se najednou objeví a začne překypovat láskyplnou péčí: zajímá se, jak jste se celý den měl a jestli vám může uvařit něco dobrého. Objímá vás a stojí o vaši pozornost, ale vám se už chce spát. I nabídka řízku vás nechává chladným, neboť jste právě zhltnul párek.

Kvalita na povel

Na kvalitě stráveného času samozřejmě záleží. Jenže ta kvalita se málokdy daří na povel. V době, kdy my máme konečně čas se dítěti plně věnovat, může mít ono samo potřebu si někam zalézt a být samo. Nebo by si rádo hrálo s kamarádem od sousedů a dinopark s námi ho prostě neláká.

A někdy by s námi vlastně něco podniklo i docela rádo, cítí se však již ve vztahu s námi zraněné. Může mít potřebu nám své zranění ukázat, potrestat nás: „Když jsi doteď upřednostnil něco jiného přede mnou, tak abys věděl, teď zase já dám přednost něčemu jinému!‚“

23. – 26. února 2017

Pohybový a relaxační kemp (seminář)

Jan Smetánka

Otázkou je, co dělat, když už to došlo tak daleko. Často dítě přes vnějškové odmítání uvnitř po společnosti rodiče touží, takže se mu můžeme i trochu vnutit. Pokud však je odmítnutí skutečné a hluboké, je lépe se stáhnout a zamyslet. Nezdrženlivý rodič může vztah ještě závažněji poškodit.

„Bylo mi třináct, když se naši rozvedli. A jak se o mě táta do té doby nezajímal, tak najednou začal usilovat o kontakt. Já s ním ale nechtěla jezdit, neměla jsem k němu vztah. No a jednou jsem s ním prostě odmítla odjet: kamarádka slavila narozeniny a já chtěla jít k ní. Táta na mě začal křičet, že jsem jeho dcera, kvůli mně prý pořídil chatu, a tak tam s ním pojedu. Dokonce mě tenkrát násilím dovlekl do auta. Odjeli jsme, ale já s ním celý víkend nepromluvila slovo. A nepromluvila jsem s ním pak osm let.“

Cestou do školky

Nejzásadnější okamžiky v životě a ve vztahu vznikají často náhodou, jen tak mimochodem, tu a tam, v rámci společně tráveného obyčejného času.

„Zážitek, který mě ovlivnil na celý život, se stal na cestě do školky. Zpoza rohu se vyřítilo auto a narazilo do jiného, které dost zdemolovalo. ‚Tady stůj!‘ řekl mi tenkrát táta, skočil k tomu rozbitému autu a vyprošťoval řidiče. Nešlo mu to, a tak si zavolal na pomoc nejbližšího kolemjdoucího. Dalšího poslal volat záchranku. Tátova rozhodnost, rychlé jednání, to, že hned věděl, co má dělat, a všichni ho poslouchali, to vše na mě mocně zapůsobilo. Myslím, že tomu řidiči zachránil život. Umínil jsem si tenkrát: Chci být jako táta!

Chceme-li být svým dětem vzorem a životní jistotou, musíme s nimi trávit hodně času. Za hodinu denně se dobrým rodičem prostě nemůžeme stát.

„Pamatuju se, jak mě píchla vosa, mohly mi být tak čtyři. Běžel jsem za mámou do kuchyně a hrozně jsem ječel. Hned věděla, co se mi stalo, však mi předtím sama říkala: 'Neběhej bos, padaj hrušky, je tu spousta vos.‘ Nepřipomněla mi však svoje slova, neřekla ani neřvi nebo to bude dobrý. Prostě všeho nechala, ještě s mokrýma rukama mě vzala do náruče a držela mě, dokud jsem se neuklidnil. Byl to myslím jeden z klíčových zážitků, díky němuž jsem pochopil, že milující náruč je nejlepším prostředkem k tišení bolesti. A že máma pro mě tu milující náruč má. Že když potřebuju, je tu pro mě a vždycky bude.“

Chceme-li být svým dětem vzorem a životní jistotou, musíme s nimi trávit hodně času. Za hodinu denně se dobrým rodičem prostě nemůžeme stát a o víkendech a dovolených se to jen těžko dohání. Na kvalitním čase ovšem něco je: lépe věnovat dítěti minutu v době, kdy o ni stojí, než deset minut tehdy, kdy zájem nemá.

Kořeny mýtu

Využívejte celý web.

Předplatné

Průmyslová revoluce odvedla z rodin za prací muže: z vlastní dílny či hospodářství putovali do továren. V průběhu 20. století je následovaly ženy. Děti se ocitly v péči institucí a rodiče cítili, že to není dobře. Potřebovali se s pocitem viny nějak vypořádat a v tom jim pomáhali i psychologové, když začali horovat pro „kvalitní čas“.

Na jednu stranu jsme tím rodičům a dětem pomohli: zmírnili jsme jejich výčitky a povzbudili je, aby nevěšeli hlavu a s tím, co mají, dělali, co se dá. Na druhou stranu jsme však rodičům i dětem prokázali medvědí službu a nezbývá než přiznat, že záleží jak na kvalitě, tak na kvantitě.

Otevřít diskuzi 0