V pravé mozkové hemisféře se prý skrývá naše nevyužitá tvůrčí síla. Vědci tomu věří půl století, koučové stavějí na probuzení pravé hemisféry metody pro rozvoj osobnosti. Podle některých neurologů je ovšem celá teorie pravé hemisféry jen vědeckým omylem.

Americký neurobiolog Roger Sperry v šedesátých letech na svých epileptických pacientech objevil, že po odstranění propojení mezi hemisférami obě strany mozku fungují, ovšem s tím, že každá se projevuje jinými funkcemi.

Za svůj výzkum Sperry získal Nobelovu cenu a strhl velký zájem o potenciál zejména pravé mozkové hemisféry. Levou hemisféru popsal jako centrum myšlení, pravou jako oblast kreativity a emocí.

Zatímco levou, analytickou hemisféru považujeme v naší civilizaci za dominantní, pravé se podle tvůrců nejrůznějších seberozvojových programů nedostává v našem životě prostoru. Například Betty Edwardsová vytvořila na základě Sperryho výzkumu dodanes populární kurz Kreslíme pravou mozkovou hemisférou, jenž má osvobozovat kreativní sílu pravé mozkové hemisféry.

K čemu potřebujeme magii

To byla ovšem minulost. Někteří neurologové současnosti, například Nicole Beckerová, neurobioložka z Eberhard‑Karls univerzity v Tubingenu, nyní zpochybňují, že by se funkce mozku daly takto jednoduše lokalizovat. Tvrdí naopak, že obě hemisféry jsou zodpovědné za výše zmíněné funkce stejnou měrou.

Pro vypnutí pochybovačného hlásku potřebujeme něco složitějšího. K tomu účelu se výborně hodila právě teorie pravé mozkové hemisféry, která se otevírá podobně jako třináctá komnata a navíc je vystavěna na výzkumu nositele Nobelovy ceny.

Z hlediska „uživatele“ mozku je diskuze neurologů vlastně vedlejší. Nechme ji i pro její neuchopitelnost stranou. To, jestli funkce jsou „uhnízděny“ odděleně, nebo nejsou, nic nemění na tom, že programy, jež byly vyvinuty na základě teorie rozdělení hemisfér, nám přinesly něco nového a zároveň užitečného.

Tvrzení, že se dá za dva dny naučit kreslit, jsem si ověřila sama na sobě: z dětského kresebného projevu, se kterým léta výtvarné výchovy ve škole nepohnula, se během víkendu stal jistý tah ruky. Dnes dokážu poměrně věrně zachytit realitu. Na podobném principu fungují i kurzy zpěvu a dalších dovedností.

Vzniká však zajímavá otázka – pokud to není v otevírání potenciálu pravé mozkové hemisféry, jak kurz tvrdí, čím to tedy je? Metoda je podle mé zkušenosti založena na těchto psychologických momentech:

1. Vypněte kritické sebehodnocení. Účastníci kurzu jsou na základě teorie otevření pravé mozkové hemisféry přesvědčivě seznámeni s faktem, že kreslit se může naučit každý, tedy i oni.
2. Nesmíte se soustředit na svůj výkon, ale jen na svůj cíl. Jediné, co musíte udělat, je věřit své ruce, která kreslí, a pečlivě sledovat realitu. V žádném případě se nesmíte zabývat myšlenkami, jak se vám dílo daří či nedaří.

Vraťte mi moji legendu

Jsou to jednoduché principy, které ovšem nejsme často schopni v běžném životě aplikovat. Mnoho z nás žije v přesvědčení, že se nedokáže naučit cizí jazyk, vypočítat kvadratickou rovnici nebo zazpívat českou lidovou píseň.

Jak si tedy ono sebevědomí dodat? Zde se můžeme vrátit k úvodu článku. Potřebujeme berličku, jakýsi magický moment, který nám pomůže zapomenout na pochyby o sobě samém. K tomu sloužily našim předkům legendy o udatnosti hrdinů, jejichž krev stále koluje v žilách dalších pokolení. Když si kdysi dávno chlapec bez valného sebevědomí vyslechl, jak chrabrý rek zabil draka, byl ochotnější jít do boje sám.

V naší době potřebujeme pro vypnutí pochybovačného hlásku něco složitějšího. K tomu účelu se výborně hodila právě teorie pravé mozkové hemisféry, která se otevírá podobně jako třináctá komnata a navíc je vystavěna na výzkumu nositele Nobelovy ceny.

Pokud neurologové skutečně vyvrátí existenci zvláštních schopností pravé hemisféry, doufejme, že brzy najdeme něco nového, čemu by naše mysl byla ochotná věřit. Člověk občas podporu pro své sebevědomí potřebuje. Mýtus o zázračné pravé hemisféře, o té skryté síle, kterou můžeme tak snadno uvolnit a využít, mi bude chybět.