4. 6. 2021
Terminální stadium je extrémně bolestivé a náročné životní období pro všechny zúčastněné. Přímá konfrontace s životním cyklem v jeho ryzí podobě často otevírá témata, nad kterými za běžného chodu většinou v takové hloubce nepřemýšlíme a nevěnujeme jim svou pozornost. Možná se jim i účelově vyhýbáme. A když ne, nemusí se nás tak přímo a niterně dotýkat. Vědomí, že některé záležitosti v našich životech jednoduše nemůžeme ovlivnit, vědomí našeho vlastního konce, uvědomění si, že na některé události se nemůžeme připravit dopředu, a přesto se nám nevyhnou. Toto období nás také staví před řadu dilemat, v rámci nichž nemusí být snadné se rozhodovat. Co je totiž v čase, kdy kolem nás skutečně obchází smrt, opravdu důležité?
Když umírala moje babička, často jsme ji navštěvovali v nemocnici. Dožila se krásných 92 let. Spolu s ní leželi v pokoji další čtyři lidé, jejichž životní cesta dospívala ke svému konci. Všichni převážnou část dne spali. Na tomto pokoji byli pacienti krmeni, umýváni, jelikož již neměli sílu na sebepéči.