Foto: Thinkstock.com

Najít sám sebe

Do maturity jsem přečetl tři knížky. Se slabikářem čtyři. Nemůžu se divit, že jsem se nenašel dřív.

„Není to dávno, co jsem vystudoval střední školu a neměl tušení, jakým směrem bych se měl dát,“ napsal nám do redakce čtenář Tomáš. „Odmalička mě bavilo mnoho věcí, ale u ničeho jsem dlouho nevydržel, možná kvůli mé kreativitě a hyperaktivitě. První ředitelskou důtku mám už ze třetí třídy, kdy jsem lepil žvýkačky holkám do vlasů, střílel rýži v jídelně a šmíroval holky na záchodech.“

Odpoledne, když se s klukama nelezlo po stodolách a kravínech a nehledaly se poklady, byl mým koníčkem výtvarný kroužek. Poté z nějakých důvodů kroužek zrušili a mě chytlo rybaření – i když za čtyři roky chytání můj největší úlovek byla rýma. Můj triumf jsou tři boleni draví, které si mi podařilo chytit přes zákaz rybolovu na Vranovské přehradě na kus rohlíku.

Koukat celý den do vody mě přestalo rychle bavit. Jako typický kluk z vesnice jsem tedy začal hrát fotbal, ale dojíždět pravidelně na tréninky a zápasy mě po dvou letech odradilo a raději jsem se začal věnovat florbalu v místě, kde jsem studoval. Ze základní školy asi nejvíc vzpomínám na výměnný pobyt v Holandsku.

Dodnes mi vrtá hlavou, co mě přimělo podat přihlášku na průmyslovku, obor strojírenství. Škola pro mě byla jeden velký mejdan a musím říci, že učení pro mě začalo až o svaťáku před maturitou. Ve škole jsem pařil mezi ty nejhorší ve třídě, co se týče průměru i průšvihů. Moc studentů nebylo, co vyhazovali pojistky na celé škole a většinu hodiny strávili za dveřmi. Odpoledne jsem ve škole hrával hry po síti nebo chodil na brigády, street dance, později také na kick box.

Sám za sebe

Potom přišel okamžik, který mě dostal na dno. Můj taťka zemřel tragickou nehodou. Mamka to však nevzdala, bojovala a ukázala mi, že všechno je možné. Změnila myšlení, splatila dluhy, začala podnikat a udělala všechno pro to, aby se o své čtyři děti postarala. Dokonce nás vzala i na první leteckou dovolenou do Tuniska.

Jako nejstarší syn jsem pocítil zodpovědnost a chtěl mamce ulevit a osamostatnit se. Začalo to přihláškou na Univerzitu obrany. Po semestru mi ovšem došlo, že to nebude nic pro mě, a tak jsem hledal alternativu. Tu jsem nakonec našel – odcestovat do zahraničí.

Získal jsem kontakt na jednu Češku, která žije ve Skotsku ve městě Aberdeen, napsal jsem jí, zjistil si informace, koupil letenky a odletěl. Nic mě tu nedrželo a ztratit jsem mohl maximálně svoje poslední peníze, asi 15 tisíc korun, které jsem měl do začátku. Měsíc a půl mi trvalo najít práci, především kvůli mé mizerné angličtině, ale nevzdal jsem to, rozdal osobně přes sto životopisů a dalších nespočet inzerátů online.

Když mi pomalu docházely peníze a chtěl jsem se vrátit zpátky, naskytla se mi možnost pracovat v nejlepším hotelu Skotska. Z původního plánu čtyř měsíců jsem tam strávil rok, sedl mi personál, vydělával jsem 210 korun čistého na hodinu. Zároveň jsem chodil do školy studovat business, proto mi stačilo pracovat jen na poloviční úvazek. Dařilo se mi tak nejen pokrýt bez problému náklady, ale zároveň jsem si vydělal na cestování po Británii, Kanárských ostrovech, Francii a výlety do Česka.

„Svět je příliš velký na to, abyste většinu života strávili v jedné kóji.“ – T. Ferriss

Moje spokojenost byla však krátkodobá: chtěl jsem víc, především hledat sám sebe. Moje ambice nebyla žít ve Skotsku po zbytek života a být zaměstnanec, proto jsem se vrátil zpátky do Česka. Anglicky jsem se nakonec díky polským a českým komunitám pořádně nenaučil, byla to ale obrovská zkušenost. Vše má v mém životě návaznost a vím, proč se tak stalo, jinak bych se neměl tak dobře jako nyní. Po návratu ze zahraničí ovšem teprve začalo dobrodružství.

Moje práce, můj život

Podal jsem si přihlášku do Olomouce na výšku, našel si práci v bance, spustil svůj online projekt a začal se vzdělávat mimo školu v různých oblastech, zejména osobního rozvoje, financí a marketingu. To mi otevřelo oči a začal jsem dělat věci, které mě baví. Jako organizování akcí, teď i ekonomické konference. Zároveň se zajímám o trading, neboli obchodování na burze, a info-marketing, kde například na stránkách zprostředkuji členství a tím pomáhám manažerům a ředitelům partnerských společností zakládat vlastní stránky.

„Vzdělávání mimo školu není alternativou, ale nutností pro úspěch v 21. století.“ – D. J. Stephens

Můj život se razantně změnil, využívám každé zajímavé příležitosti a žiji naplno. Loni jsem absolvoval studijní stáž v Turecku, letos i v Německu a chystám se na léto do Ameriky. Rád se zúčastňuji jak mimoškolních aktivit, kterých jsou spousty, tak workshopů a přednášek, kde získávám nové kontakty a know-how. Jednou chci totiž dokázat sám sobě a hlavně svým dětem, že jsem udělal maximum! Děsí mě představa, že bych skončil v pořadníku na úřadu práce, nebo že bych prodával za 50 korun na hodinu v supermarketu.

Známým jsem řekl, že dám výpověď v bance a udělám vše, abych už nebyl zaměstnán. To se snažím také naplnit. V lednu letošního roku jsem ukončil pracovní poměr a k narozeninám jsem si založil živnost. Teď pracuji 24/7, při prezenčním studiu. To proto, abych zaplatil faktury a pokryl víc než jen svoje náklady, včetně splátky hypotéky na byt. Pro mě to není za trest, je to dobrovolná volba, která mě naplňuje a každým dnem posouvá dál!

„Nevidíme svět takový, jaký je, ale vidíme ho takový, jací jsme my!“ – J. C. Hunter

Kdybych se měl zpětně zamyslet a říci, co bych změnil v mládí, byl by to přístup a výběr kruhu přátel. Když vezmu v úvahu to, že jsem do maturity přečetl tři knížky, se slabikářem čtyři, o nic se nezajímal a čas trávil převážně s kamarády po koncertech a zábavách, nemohu se nyní divit, že jsem nenašel sám sebe dřív.

Zjistil jsem, že je lepší opustit komfortní zónu a najít si cestu sám. Teď čtu knihy neustále, čerpám nové informace a podporu nejen skrze školu, ale hlavně od rodiny, úspěšných a ambiciózních lidí a přátel, které mám kolem sebe. Vím, že se za vším skrývá tvrdá práce, proto jedu na maximum, aby mi tento rok dal víc než předchozích 22 let.

Závěrem mě napadá otázka, co vlastně zapříčinilo ten obrat v mém životě? A mám jasnou odpověď, kterou jednou mohu stavět za svůj úspěch. Je to Bůh, který mi dal víru, skrze mamku, která mi dala život, a poznání ženy, nyní už jen kamarádky, která mi dala podporu a svobodu.

Díky nim jsem opustil svoji komfortní zónu, sbalil si kufr a na blind odjel do neznáma hledat sám sebe. Dále je to jen a jen tvrdá práce a služba ostatním. Díky tomu jsem opravdu svobodným a šťastným člověkem!

Využívejte celý web.

Předplatné

Chcete se i vy podělit o své myšlenky nebo příběh formou článku? Napište nám na mail redakce@psychologie.cz

Otevřít diskuzi 0